Ráno sotva snídám,
kravatu upnu a mažu,
rohlík? cestou slupnu.
Ještě v metru s ním tvrdnu,
Palmovka, bohudík,
a rohlík? tvrdý jak Tvrdík.
Rozpeču pečivo?
heč, vlastním kapesní mikrovlnku,
leč zůstala doma ve stole,
v šuplíku, vedle pistole,
to bych se nahledal.
V tom zdraví mě cizí děda,
ale dobrých slov se člověk nenají,
sním tedy rohlík,
běda.
Tak jsem se na něj vrhnul,
to bylo lomozu,
jak v krku drhnul.
A v práci, bolení břicha,
naštěstí svolení od šéfa
se vysrat na sebe
nenechalo dlouho čekat.
A na hajzlu,
s pocitem severokorejského pilota
jsem úspěšně svrhnul
atomové hovno.