Větru vlna za vlnou

taji sněhu mělčinou 

je posledního ledna

Ty voníš mi pískem

sto let starým tiskem

jak dříve kdysi jedna

A stále jsi to ty

mé malé jistoty

když pochybuji zda tě znám

Oči oka rybí sítě 

jich pohledů pevné nitě

náruč z vláken zlehklých v gram

Je čas navrátit se v čase

poprvé udělati zase 

první krok a vpravo v bok

A zapomenout sobě znát  

lhát za něco a se bát 

v tobě končit jako rok