|
Nad lesní mýtinou
se soumrak tiše snes.
Už snoubí se tu přítmí s tmou
den unaveně kles
aby zas ráno brzo vstal.
Však teď se celý les
chystá na noční candrbal.
Měsíc už vyplul na nebe
a prohlíží se v lesní tůni
a staré sosny zasněně
ve vánku k sobě šeptem šumí
co že se to tu vlastně chystá.
Mezitím však už zaujala místa
kapela cvrčků a sbor žab.
Než ale hudba začla hrát
najednou, jak by odnikud se vzal
zelený mužík zatleskal.
To probudilo starou sovu.
A místo, aby zase usla znovu
tak zahoukala tuš.
A pak to začlo už.
Co dělo se tam dál a kolem
to nelze vypovědět slovy.
Kdo vědět chce, ať poví mu to les.
Já nevím nic.
Vždyť sedím za stolem
a buším do kláves
a sám tu čekám, co ještě se dovím...
| 
