Běží malý chlapeček, na střední kopeček, za velký stromeček.
Měchýř ho tlačí, a chvilka stačí, aby bylo k pláči.
Už je za stromem, něco mu kouká ven, k vyčurání připraven.
Náhle vítr zavane, chlapeček udržet se ne a ne, na zadeček dopadne.
Když vítr ustal, strom suchý zůstal, trapný čas nastal.
Chlapečka to postříkalo, když se mu to rozhoupalo, proti němu zafoukalo.
Měl o vyčurání, úplně jiné zdání, má jedno přání.
Mokré věci v ruce, běží dolů k řece, vykoupat se přece.
Běží malý chlapeček, přes střední dvoreček, za velký domeček.
Před matkou se zastaví, ruce s prádlem nastaví, mokrý příběh vypráví.
Bylo mu vedro, k řece ho to svedlo, na hromádce prádlo.
Měl to ale pech, přihopsal pytel blech, velký vodopád šleh.
Matka byla jedna výtka, že pes bez vodítka, nemá strašit malá dítka.
Chlapečkovi došlo, že mu to prošlo, rozladění pošlo.
Běží malý chlapeček, přes střední obýváček, směr svůj pokojíček.
Do čistého obléká se, zkušenost ukládá se, proti větru nečurá se.
|