V: Jednou s dva muži setkali, zde je svědectví co si říkali. A tady už je jeden z nich, ticho a žádný smích.
O: Šel jsem dnes ven, na tváři s úsměvem. obloha protkaná modří, všude lidé dobří.
P: Čemu ty se můžeš smát, když každý chce tě na hůl brát. z nebe padá smog, všude plno drog.
O: Fouká svěží vánek, posílil mě v noci spánek. Cítím se spokojen, mohlo by tak být každý den.
P: Z čeho ty tak dobře spíš, v čem to žijem nevidíš. Otevři oči optimisto, na radost teď není místo.
O: Za nervy ti to nestojí, když druhý něco pohnojí. Od věcí co nezměníš, jdi dál ne blíž.
P: Nadávat si budu a třeba i klít, zas zdražili mi byt. To chladným mě nenechá , na to není útěcha.
O: Vše se vážně nebere, stres tě zevnitř sežere. Když se s tím nesmíříš, tak do blázince zamíříš.
P: Já se z toho nezblázním, ze všema dveře vyrazím. Platím už tak velké daně, a oni na mě jsou jak saně.
O: Ne tebe jsou zbytečná všechna slova, to je jak mluvit do olova. Co je ti vhodné dělej si, já jdu, než z tebe dostanu depresi.
P: Běž a usmívej se jak jelito, však jednou ti bude vše líto. Nebo na vše bobek hodit, a přestat zlobu plodit?
V: Pesimista odchází z místa setkání, pot mu stéká po dlani. Jestli se změnil nebo zůstal stejný, vědět to v mé kompetenci není.
V: vypravěč O: optimista P: pesimista
|