O autorce A. V. Alence Vávrové
Narodila se v mrazivém únoru 1962 ve Františkových Lázních. Její prvotina s názvem „DRUHOTINA“ se ukázala na pultech prodejen v roce 1986 s ilustracemi plzeňské ultra-snivé hyper-vášnivé samičky grafičky Marie Lacigové. Druhotina pod názvem „NAHATMA“ (= děj se co děj, když autorka zažívá nahou tmu, tak prý pociťuje orgasmus jako při pojídání pokrmu s pečlivým kuchtíkem dobře známým z pohádky) (1989) jí vynesla Cenu Pražské imaginace z nadace Bohumila Hrabala. Básnická sbírka „Mé a Františkovy aneb Z jiného světa“ (1993) je skvělou arteterapií při praxi cukajících nerváčků, účinnou desinfekcí platnou na bakterie nánosu psychických zátěží tak úmorně všedního reptání tupých fádních deptání. Je k dostání pouze ve Františkových Lázních na adrese malebného autorčina obchůdku (Národní 13) a je rovněž vyzdobena od poetické výtvarnice Marie Lacigové. Pro potěchu přátel vydala v roce 1998 báseň MARCIKÁJ aneb Čajová báseň.
Zcela jistě není náhodou, že sbírkou básní „Soukromá Hrabaliana“ vzdává svůj hold životu a pábení a svému pokrevnímu bratru…
Hospodářské noviny 43/1998 o ní napsali:
„Básně A. V. léčí duši. Spolu s blahodárnými účinky přírodních zdrojů pomáhají nemocným najít soulad těla i ducha, stejně jako o to usilovali ti nejstarší lázeňští praktikové – Panoramix, Asterix, Obelix, Řekové, Římani i Arabové…“
V roce 2000 jí vyšla zajímavá kniha, takzvaná family book „Rodinné balení aneb Společná knížka“, kniha básní pro děti, ale zároveň pro jejich rodiče. V posledních letech vydala troje „Záložky“ (2004 a 2005 – autorka ilustrovala svými fotogramy, k „Záložkám 2006“ vytvořila ilustrace malované na hedvábí Alice Vegrová, nositelka ceny Franze Kafky za přínos evropské kultuře). Dárkovou publikací je kniha „Modrý pierot aneb Poháry plné cherubínů“ (2001) s kolážemi a předmluvou Miroslava Horníčka a půvabnými malůvkami Marie Lacigové, Miroslav Horníček, který nesnášel černý humor, zemřel pak v ústraní 31.3.2003 s vědomím jejího podání Modrého pierota a snad se svým nestárnoucím posláním moudrého pierota.
DRUHOTINA OD ŽENY VZÁCNÉHO DRUHA K MUŽŮM NEVŠEDNÍ
BEZ FINÁLNÍHO LADĚNÍ
Asi bude bolet finální ladění
Asi mě bude do kazajky svírat
Neucítit už pohlazení
Stromy Domy a Pábení
Už nepohladit Už nezazpívat
Nemít žádná svá trápení
Jen těžký klid se začne
vtírat…
Ne ještě nechci ani za svět
A všemi současnými tóny
chci se rozeznět
Teď hned
Ještě ne finální ladění
MÝM MILÁČKŮM
Nesu si v igelitce
od poštovní přepážky
kus srdce
mého i tvého života
(někdy se to tak zamotá)
nesu si v tašce kůžičky
z háďat vysvlečené…
Dívám se na ně jako na
staré fotografie
a daleko jsem jinde
(korektura strastná túra)
(spíš tortura sebemučení)
Má duše v kleštích: jak dostat ven
ještě na poslední chvíli
všechna ta přebytečná slova
nenávidím vás
mí dávní miláčkové
a nejraději bych vás
od začátku milovala
znova
jenomže
to už Nikdy nepůjde
Co je psáno to je dáno
napospas ptákům
tygrům
kočkám domácím
studeným rybám
plžům mlžům hlavonožcům
napospas
tobě
miláčku
O PŮVODU DRUHOTINY
Svou každou báseň napřed
jako Prvotinu žiji
A když to žití vtěsnám do slov
lexikem posvazuji
Ať dělám co dělám
a jistě je to moje vina
nevznikne to co žiji
Vždy už jen Druhotina
HLEDÁNÍ?
HLEDÁME CESTU
Hledáme hlubáňky v nás
Hledáme TO pravé
Srdce na dlani
Radost až do rána
Postřižin čas
Lásko
Hledám tě
Nelásko
Co tu ty hledáš?
Nehledám tebe
Světe
Básničkou volám tě
A hledám
v tobě
kus sebe
KRADU
slova mý ovečky bílý
do básniček od písniček
často se mi zatoulala
tralala
postupně jaksi nevědomky
chytly se do léčky
ty moje ovečky Pošetilky
nemohu je tam nechat
a proto musím spěchat
ukradnout pro ně příhodné chvilky
pro moje Potěšitelky
Pošetilky… yeah bloudilky Zabloudilky…
NOC JABLÍČKO PANENSKÉ
Uléhám a v mé posteli
Mám nebe plné hvězd
S nikým se zásadně nedělím
Až přijde
Bude můj
Kýl a Chameleón
Pyx a Orion
Býk i Fénix
I Trojúhelník
V zimě či na podzim
Bude můj Orel Delfín i Šíp
Had z ráje i Havran nebeský
a Koník růžový obzvláště
zjara mi u polštáře
nožkou bude hrabat
V létě až budou mi
k nohám padat
já budu si přát
aby odhrnul mou peřinu a řek:
Virginie smím?
…aby pak stal se mým
Velkým i Malým vozem
Nezapadajícím
souhvězdím
(dnes jsem jel s Ilonkou v MHD, je prostě také super *1964 a astrologická družice neznámá, avšak noblesní neznámá)
|