Navěky říjen II
mamce
Láska, víra, naděje
něčemu věřím, v něco ne
od jara do podzimu čeří se
třas osik husí kůže
srpnovými rány
tu pak vzlíná mlha
a okolními lesy
krouží hladové bludičky
Prvními mrazy
vzplála žebra hrází
jejich srdce jak jazyk protažená
prokláta kořeny dubů
kosti dědů jsou tu klidnější
než jinde bývají
-
Byl to jeden z těch říjnů
kdy na čas
roky měly svou váhu
tou lisovaly z vlasů čerň
kterou takzvaný pámbů
rýsuje do písku fraktály
byť někteří to nazávají cestou
nebo ještě komičtěji
Kolikrát od té doby nasněžilo
na pláně pod svatou Barborou
nač počítat hubené letokruhy
nač překreslovat rysky na dveřích
malé je větší a větší
staré je lehčí a lehčí
už dávno to není
hra s nulovým součtem
už dávno to není hra
Kopce si předávají zprávy
a každou chvíli někde zakopneš
o vyřazenou schránku
zauzlení siločar pod bývalými kroky
a když na ni aortou zaklepeš
ozvou se šelesty
odrolí se špetka průhledné rzi
jinak nic
-
Jednou taky naléto
odletíme do chladných krajů
abychom se naposledy vrátili
podzemními řekami zpět
a do smrti dešťů
mumlali ústy maličkých karfiolů
na dně pramenů v polích
Zatím však chystá se zima
ticho podmíněné
jiným letopočty |