Jako popel
Bojíš se všeho co cítím
slané slzy polykám
jako prach, jako popel
jako labutí křídla nad hlavou
Spálil jsi i to něco
co ve mě zůstávalo
bez myšlenky, bez nápadu
bloumám tímhle cizím světem
Proč se vůbec starám
proč nad tím dumám
slzy poslední zbytečky odnesly
a mě nezbylo nic
Hnědé oči, hnědé oči z ledu
zarývají se do mých modrých
Hluboký pohled co pálí a bodá
Pohled v němž chybí má svoboda
Jsem jako popel
a ty stopy za mnou zametáš
vznáším se nad mořem
a přeji si mít ještě šanci
Poslední zvonění umíráčku
Poslední noční paprsek
Zavírám oči
jako popel, jako vzduch.
|