Slova plynou jako nekonečný déšť

do papírového kelímku.

Plazí se, procházejí a kloužou pryč

skrz vesmír.

Kaluže smutku, vlny radosti

procházejí mou otevřenou myslí.

Pohladí mne.

Obrazy zlomených světel

tančí přede mnou jako milion očí.

Volají mne dál a dál

skrz vesmír.

Myšlenky se kroutí jako divoký vítr

ve schránce na dopisy.

Padají slepě, jak si hledají cestu

skrz vesmír.

Zvuky smíchu, stíny Země

zvoní v mých uších.

Zvou mne.

Nekonečná, nehynoucí láska,

která září kolem mne jako milion sluncí.

A volá mne dál a dál

skrz vesmír.