Jsem jen atrapa věštce

a často se mi nechce

do ničeho, co vázne

je to až nehorázné

a čas letí jak blázen

každý den – neomlazen

a přesto plýtvám strašně

snad jenom chvíle vášně

jsem nepromarnil nikdy

jen spory, hádky, křivdy

mě stály tolik času…

učím se nesouhlasu

co neponičí duši

mám nesmířené uši

a oči nejspíš taky

nebádám nad rozpaky

vždyť vymřely - a zcela

většina zlhostejněla

a je jí z toho skvěle

co na chvostě, to v čele…

a zas tím marním chvíli

zas jsme tam, kde jsme byli

a nic