|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Upadla v osidla výsluní
proklál ji snílek zamilovaný
spletený z plechu a špagátu
oddala se mu z touhy po slunci a achátu.
On ji vzal a drze rozsvítil
stejně tak sluncem mračna proklál
vše svázal pak do uzlíku
vysmál se sobě, všem a vyrazil.
Vchází v perel svět a naopak
celý se chvěním zblýská
přítel je s mračny, sluncem ne
nejraděj´ má ta nízká.
Nemusí přísně být z plechu
špagátek postačí jen
vyšplhá a povyskočí
podívá se mráčkům v oči.
Rozmarně si přeskakuje
vtom ji náhle zahlédne
ona sedíc na sluníčku
má nožičku přes nožičku
kývá na něj - nebo ne?
Odvahy si dodávaje
pomalu se přibližuje
do kapsy tu náhle sáhne
velký nanuk podávaje.
U sluníčka sedajíce
do mráčků seb´ spouštějíce
vyrovnávaj´ teplotu
srdíčka i achátu.
Nemáš v kapse kus nanuka?
sluníčko už teplem puká
dáme v jazyk výhně jeho
už se sráží pomlaskává
na nás přitom slušně mává.
Tak se střídaj´ výhně, lásky, špagáty
jednou já, pak my, pak ty.
|
|
|
