|
Tak, jako v Čechovových hrách
smějeme se skrz slzy
ve světě,
kde snad každý ideál
je pančován iluzí.
Stále znovu
cosi nás ale nutí
o soukromou revoluci
pod praporem... .
Zamlouvají se snad jeho barvy Bohu ?
To rozbíhání proti zdi pů
so
bí
jako droga
s alternativou tak podobnou tajemství
... že by člověk
té špetky pravdy
se nikdy nedovolal ?
Jsou ve mně prostory
a
zároveň i velice těsno
jako když se tajemná rozmáchlost majestátu rozdrolí
jen kvůli tomu, aby počítání částeček zaměstnalo přesnost
Toulavá vize
usedla si na náš práh
a když jsem ji šel přivítat
kobřím jazýčkem spokojeně mlaskl - hypnotizér !
Tak jako v Čechovových hrách
smějeme se skrz slzy
jako by do našeho podvědomí zabloudil asketa
jehož seriál útrap dokáže - rozšířit vědomí.
| 
