Snu ticha v jeho pokoji 

návštěva přichází Měsíce

čas si teď krajíce odkrojí

chléb právě chutná mu nejvíce. 

Ta myšlení samoty na tebe

vrhají ve tmě náš stín

tváře hvězd vychází na nebe 

mít oči jak odlitý cín.

Beránku buď se mnou před ránem

mé tělo jenom je tráva noci    

snad na duše spících psů dosáhnem

modlit se za všechny bez půlnoci. 

A mít pak co odpustit a co si zdát  

uvěřit ve světy krasohledu

zrcadlům směti říct teď čelem vzad

i kruh je středem jen svého středu.

Moře je daleké a hoří jako ty 

do písku obilí napíšu ti

jak vítr na vlasy jak jazyk na rety 

a vln tvých dosáhnu jako smrti.