Zrada, toť základ
státu,
ať oděná do ornátu,
nebo světské tuniky
Nespočetné průniky,
země zvící velmoci,
záhy padne do noci,
až ji závist
prokleje
Řím chce staré
koleje,
místo krále z
železa,
kdekdo před ním
podlézá,
přitom šilhá do
Vídně,
zrada chutná
ohyzdně,
pachuť předčí
provize
Zem se žene do
krize,
šlechta lační po
statku,
zbyde jen pár
ostatků,
malost dýchá na
věky,
slepě kulhá do „mekky“
–
zaprodat se za
žvanec
Padlý Kristův
vyslanec,
jenž se vymkl
z tradice,
smrt, co čeká dědice,
strmý pád a náhrobky,
po výsluní do kobky,
chlad a ticho kamene
Od světcova ramene
odráží se knězův
hlas:
Bohemia? Was ist
das? –
předzvěst příštích
staletí
Národ, který naletí
stokrát, znovu ohne
se,
čas, co velké odnese,
aby malí přežili
|