NIKOLA TESLA
☼ 10.7.1856
SMILJANO ♂ 7.1.1943
NEW YORK CITY
Když
v roce 1877 řekl jednadvacetiletý Tesla profesoru Pöschlovi, že existuje
možnost sestrojit motor na střídavý proud bez kartáčů a komutátoru, odpověděl
mu tento vynikající expert před všemi žáky: „Pan Tesla možná uskuteční velká
díla, ale toto se mu nikdy nepovede. Znamenalo by to přinutit sílu podobnou
působení zemské tíže, která působí jedním směrem, k tomu, aby se
přetvořila v sílu otáčivou. Bylo by to perpetuum mobile, tedy nemožná
idea.“ The number you have dialed is
busy… Stejně jako gramofon značka Tesla s otáčivou silou talíře je um,
je dokonalý požitek, a v této značce vzdává hold právě Tobě navěky, odvážlivci
Nikolo nikoli piccolo.
*
Tesla
v první chvíli opustil pod vlivem profesorovy autority svou myšlenku, brzy
však došel k přesvědčení, že měl pravdu, a znovu se pustil do bádání. Po
několikaletém zkoumání problému nadešel – jako v mnoha podobných případech
– okamžik inspirace Múzou. Řešení ho napadlo při procházce s kámošem ve
štýrskohradeckém parčíku. Hůlkou kreslil v písku a nadšeně se dělil o
poznatky: „Pohleďte na můj motor, zde, dívejte se, jak jej spustím, aby se
otáčel žádaným směrem!“
To
byl počátek vzniku elektromotoru na střídavý proud.
UŽ JAKO
MALÝ KLUK
Tesla
měl talent k vynalézání od dětství. Narodil se 10. července 1856
v chorvatské vesnici Smiljano v Lice. Otec Nikoly, povoláním kněz,
byl velmi nadaný člověk a výborný řečník. Teslova matka Djuka dovedla vymýšlet
a zhotovovat různé nářadí pro domácnost a v celém okolí byla známa svými
ručními pracemi.
Když
se rodina přestěhovala do Gospiče, daleko většího města, než bylo rodné
Smiljano, nastala v jeho životě změna. Nemohl si zvyknout na nové
prostředí, celé dny trávil zavřený v cimře a oknem pozoroval, co se děje
za provoz na ulici. Měl velmi rád opeřence, zvláště si oblíbil holuby. Však
ještě mnohem později, už jako slavný vynálezce, krmil v New Yorku denně
hejna holubů u městské knihovny.
V Gospiči
se stal hrdinou zvláštní události. Hasičská společnost si opatřovala novou
stříkačku a uspořádala při té příležitosti velkou slavnost. Při předváděčce nové
stříkačky se však stal malér – stříkačka trucovala, nechtěla čerpat vodu.
Odborníci, kteří stroj předváděli, se marně pokoušeli objevit chybu. Teslu
v nastalém zmatku napadlo, že je ucpána nasávací hadice, uchopil její
konec a vtom vyrazila voda s takovou silou, že postříkala svátečně oděné
představitele města. Tesla byl oslavován jako hrdina dne.
Když
ukončil obecnou školu, vstoupil na nižší reálku, kde opět vynikl jako nejlepší
žák. Doma se příliš učit nemusel a svoje volno mohl věnovat novým
dobrodružstvím. Ve škole bylo několik modelů vodních turbín, a ty svedly
Teslovu pozornost k technickým vynálezům. Sám několik takových modelů
sestrojil ze dřeva a měl radost, jak se otáčejí. Ve škole ho bavila fyzika a
záhy dělal pokusy s leidenskou lahví a elektrostatickými přístroji. A
kdyby tu žil dnes, pouštěl by si do toho Kurtis
Mantronik: „I Sing The Body Electro“ ideálně smashing fyzikální rozbuška
stereo.
V Karlovci,
kde studoval vyšší reálku, mu přišly do rukou Faradayovy a Crooksovy práce
v německém znění, které ho přivedly k tomu, že se věnoval
elektrotechnice. Po maturitě chtěl jít na techniku, ale jeho otec, který si
přál, aby se uchýlil k povolání kněze, s tím nesouhlasil. V té
době vypukla v Gospiči cholera. Tesla se ze strachu, zda někdo
z rodiny neonemocněl, rozjel domů. Brzy se nakazil. Nemoc měla těžký
průběh, ale obětavostí matky se z ní přece jen vylízal. A právě když mu
bylo nejhůře a když se o něho rodiče nejvíce strachovali, vymohl si otcův slib,
aby směl studovat techniku.
ZA
AKADEMICKÝM TITULEM
Pro
studia na Vysoké škole technické ve Štýrském Hradci byl Tesla velmi dobře
připraven. Německy se naučil ve škole, francouzsky, italsky a anglicky se
naučil sám. Hned po zápisu navštívil knihovnu a od té doby tu trávil každou
volnou chvilku. Denně pracoval od tří hodin ráno do jedenácti večer. Hluboký
zájem, talent a neutuchající píle musely přinést věhlas. Však také už
v prvním ročníku složil deset zkoušek – všechny s vyznamenáním.
Teslovi
prófové, kteří brzy poznali jeho velké nadání a píli, mu projevovali
náklonnost, ba i přátelství. Profesor Pöschl přednášel teoretickou a
experimentální fyziku, profesor Alle integrální počet a parciální rovnice. Oba
mu věnovali svou přízeň. Pöschl ho považoval za svého asistenta a umožňoval mu,
aby pomáhal při fyzikálních pokusech.
Ve
druhém roce studia se Tesla poprvé setkal s Grammovým dynamem. Bylo
napájeno z akumulátorové baterie a dalo se použít také jako motor.
Z komutátoru však sršely jiskry a kartáče se brzy poškodily, takže se
musely často vyměňovat.
Tesla
se po frekventovaných pokusech utvrdil v názoru, že motory na stejnosměrný
proud nejsou pro praktické využití to pravé ořechové. Obtíže působilo nejen
jiskření komutátoru, ale i ztráty energie při její přenášení na větší
vzdálenost. Tehdy poprvé přišel na myšlenku sestrojit motor na střídavý proud,
kterou profesor Pöschl tak jednoznačně zavrhl.
Své
myšlenky se nevzdal ani později při studiích v Praze, ani při práci
v telegrafní ústředně v Budapešti. S tímto problémem se trápil
několik let a objevil mezitím vícefázový proud a točivé magnetické pole.
S těmito objevy se vydal do Paříže a vstoupil do služeb Edisonovy
kontinentální společnosti s nadějí, že se mu tam podaří uskutečnit své
vynálezy. Ale ani tady se nemohl věnovat svému motoru a byl nucen konstruovat
různé paskvily strojů na stejnosměrný proud. Zasloužil se o četná jejich
zlepšení, takže ho Společnost pověřovala nejobtížnějšími úkoly.
Počátkem
roku 1883 odjel do Štrasburku, kde měl dát do pořádku elektrickou centrálu.
Jakmile práci skončil – bylo to v létě toho roku – dal se do praktických
pokusů se svým motorem na střídavý proud. Pokusy se mu vydařily a potvrdily
mínění, že ne profesor Pöschl, ale Tesla měl tenkrát pravdu.
Pokoušel
se svůj vynález uplatnit v praxi, ale marně se v Paříži snažil získat
potřebnou dotaci. Snad se mu to podaří v Americe.
EDISONŮV
KONKURENT
Tesla
se v New Yorku setkal s Edisonem, tenkrát již slavným vynálezcem, už
druhý den po svém příjezdu. Právě v té době vyvolal převrat
v průmyslu Edisonův vynález žárovky s uhlíkovým vláknem a jeho systém
výroby a rozvodu elektrické energie pomocí stejnosměrného proudu. Edison tehdy
učinil na Teslu mimořádný dojem, ale i Edison byl překvapen Teslovým výskytem
na place. Brzy se spřátelili a Tesla začal fungovat v Edisonových
laborkách. Dřel tam od půl jedenácté dopoledne do pěti hodin ráno. Za pouhý rok
zkonstruoval čtyřiadvacet nových typů strojů, které měly nahradit staré. Teslovy
konstrukce byly snadnější, dokonalejší, lacinější, lehčí a měly mnohem větší
výkonnost = důmyslnější zákon zaúřadoval přesně.
Edison
mu slíbil padesát tisíc dolarů, jestli práci dokončí včas, ale nakonec mu
odměnu nechtěl vyplatit. To byl jeden z důvodů, proč se Tesla
s Edisonem nepohodli na další spolupráci. Hlavním důvodem však bylo, že
tito dva velikáni nemohli pracovat dlouho jeden vedle druhého.
Po
rozchodu vytvořil Tesla v krátké době Teslovu společnost pro obloukové
osvětlení, která již v roce 1886 instalovala Teslovu obloukovou lampu
v různých ulicích New Yorku. Tento podnik sloužil Teslovi k tomu, aby
získal finanční prostředky pro další nerušenou práci na svých objevech. Teprve
na počátku roku 1887, kdy vznikla Teslova elektrická společnost, dostal
k dispozici laboratoř a dílny v jižní části Páté Avenue, blízko
Edisonovy laboratoře.
Tesla
pracoval velmi intenzivně, takže už v říjnu toho roku přihlásil základní
vynálezy rozvodu střídavého proudu a různých typů elektromotorů a generátorů na
tento proud. Kromě dvoufázového patentoval i třífázový indukční motor, který má
dodnes v průmyslu největší význam. Vždyť nejméně devadesát procent všech
motorů používaných v průmyslu připadá na tento druh.
O
využití Teslových vynálezů projevil praktický zájem jedině George Westinghouse.
Teslovy vynálezy se pro něj zrodily v pravou chvíli. Odběratelé proudu
z jeho střídavých centrál na něm totiž požadovali, aby jim také dodal
motor na střídavý proud. Tesla prodal patentní práva Westinghousovu podniku za
milión babek, a získal tím prostředky pro další činnost. Rok byl sice vázán
smlouvou v Pittsburghu u Westinghouse, ale jakmile se vrátil do New Yorku,
okamžitě začal se stavbou několika generátorů vysokánské frekvence. Práce
s generátory mu umožnila objevit nový způsob elektrického osvětlení –
vzduchoprázdné skleněné trubice v silném vysokofrekvenčním poli svítily
jak divé. Toto osvětlení se však pro malou schopnost v účinnosti
neosvědčilo. Objevil i fyziologické účinky střídavého proudu vysoké frekvence,
Altern–8 by mu za ní poděkovali. Geniálním vynálezem byl Teslův transformátor
bez železného jádra, který v oboru vysokofrekvenčního elektromagnetického
pole představoval objev základního významu.
Roku
1894 postavil Tesla vysílací radiostanici a konal s ní četné pokusy. Kromě
toho pracoval na problému využití oscilátoru pro vícenásobnou telegrafii a
telefonii a zkoumal povahu elektřiny.
Neustal
ani po zničení své laboratoře. Koncem roku 1896 byla již v provozu nová
laboratoř a nová radiostanice. Tesla vyřešil problém bezdrátové telegrafie ve
všech základních principech a prokázal možnost telekomunikace na velké
vzdálenosti. Už tehdy bylo možné využít jeho poznatky průmyslově, ale Tesla měl
jiné cíle: šlo mu především o přenos elektrické energie bez drátů. Po dvou letech
námahy zkonstruoval loď, která se dala řídit z pobřeží pomocí
elektromagnetických vln. Byla to první loď bez lidské posádky řízená na dálku.
Pohon obstarávaly akumulátory. Americké námořnictvo však o ni nejevilo zájem.
V roce
1897 zahájil Tesla přípravy ke stavbě velké radiostanice v Coloradu.
Anténa stanice byla vysoká sedmdesát metrů. Podobná byla i přijímací stanice
vzdálená od vysílací tisíce mil. Už tehdy uveřejnil svou vizi, co všechno by
mohla lidstvu umožnit velká radiostanice: měla sloužit k přenášení hovorů
a hudebních výstřelků – show – pořadů, mohla navigovat loď bez kompasu a
zjišťovat její polohu, vzdálenost i rychlost, mohla přenášet texty i jiné psané
doklady na dálku. Dnes už je to všechno uskutečněno, tenkrát to lidem připadalo
jako nesrozumitelná šifra.
Tesla
však šel ještě dál. Vyzkoušel princip, který ho přivedl k názoru, že lze
dosáhnout spojení s jinými planetami. Uvažoval takto: máme-li vysílač o
výkonu 1000 kW a využíváme tuto energii za jednu sekundu, dostáváme energii
tisíc kilowattsekund. Využijeme-li však tuto energii v impulsu trvajícím
tisícinu sekundy, dostaneme impuls o výkonu miliónu kilowattů. A právě na tomto
principu byly po druhé světové válce vyslány signály k Měsíci a na základě
časového rozdílu vyslaných a přijatých impulsů byla zjištěna jeho přesná
vzdálenost od Země.
Při
svých pokusech v Coloradu používal Tesla hlavně elektromagnetické vlny
větších délek, které později pomohly uskutečnit radiotelegrafické spojení přes
oceán. Posléze během let 1901–1902 postavil Tesla na Long Islandu radiostanici
se zvláštní anténou hřibovitého tvaru o průměru dvaceti metrů a výšce padesáti
sedmi metrů. Dokončení stanice však už bylo nad Teslovy síly, neměl další
finanční prostředky. Za první světové války ji dalo zničit americké ministerstvo
obrany, aby nemohla napomoci nepříteli.
OSAMOCEN A
ZAPOMENUT
Tesla
nebyl jen průkopník využití střídavého elektrického proudu. Je autorem mnoha
zlepšováků, které reprezentují několik tisíc stran textu a za nimiž se skrývá
neúnavná práce mnoha let jeho plodného života.
Dnešní
mladá generace o mnoha z nich netuší, neboť nachází ve svých učebnicích u
Teslových vynálezů jiná jména, těch, kteří je upravili a přizpůsobili pro nové
využití. Tak objev točivého magnetického pole byl přisouzen Ferrarisovi,
fyziologické účinky vysokofrekvenčních proudů, které Tesla objevil už
v roce 1891, byly nazvány po d´Arsonvalovi, Teslovy vysokofrekvenční
generátory jsou známy jako konstrukce Fesendena, Alexandersona a Goldschmidta.
Totéž platí o jeho průkopnické práci v oboru bezdrátové telefonie a
telegrafie, která byla přiznána Marconimu bez ohledu na to, že si Marconi
přisvojil Teslovy objevy a vynálezy.
Tesla
byl neúnavný řízek. Poslední patent mu byl přiznán 3. ledna 1922. Jeho práce
z tohoto období mu finančně zajistily život ve stáří. Na sklonku života
bydlel v hotelu New Yorker, osamocen a zapomenut. Zranění po automobilové
nehodě mu nedovolilo opouštět hotelovou cimru. Nestěžoval si, osamoceně
prožíval celý svůj život, zcela zaujat jen svými velkolepými a lepými
myšlenkami. Tvořivou prací se zabýval až do svého fyzického zániku.
|