|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Co se stalo!?
Sousedku odvezla sanitka včera ráno v devět hodin.Měla ji přivézt z vyšetření, prý si ji tam nechali.Nevím, co se děje, to nikdo neví, ale co jsem slyšel, má toho dost, zasažený jsou moc důležitý orgány, teď absolvuje jedno vyšetření za druhým, dělá tam známá, ta se ptala, všichni krčí rameny, sestry chodí kolem, pospíchají, oči navrch hlavy nebo naopak sklopený k zemi jako jeptišky.Doktoři už mají třetí konzilium.
Ty děláš na zdravotnictví?
Dělám nedělám, čtu rád o operacích, životopisy slavných lékařů, přemýšlím o tom, ve své knihovně mám pár takových knížek, dost si půjčuji v knihovně, nedávno jsem četl životopis o tom chlapíkovi, co objevil penicilin, jak se jenom jmenoval, taky sleduji dokumenty, seriály, málem brečím, ale sám si řeknu: jsi odborník, zachovej chladnou hlavu, rozhled a nadhled.Poručím sobě jako našemu psovi: nesmíš!Nezvýším hlas na sebe jako na psa, jsem přece jenom člověk.
Pamatuji na jinou sousedku, to je příklad pomoci!
Její dcera jela s kamarádkou na pouť do vedlejšího města, potom jí telefonovala, že se vrátí o dvě hodiny později a její matka stála na křižovatce nedaleko bydliště s lékárničkou, vyndané obvazy, náplasti, kysličníky, chtěla si obléci zdravotnický úbor s čepečkem a sandály, ale kamarádka jí to rozmluvila, že není profi.Brečela na celý kolo a chtěla volat houkačku.Dcera, když viděla mámu, povídá: co blbneš, mami?
Blbne neblbne, byla připravená.Tak se mi to líbí.
Celkově, když nad tím uvažuju, nepamatuju za svou kariéru, dlouhý, plodný život lemovaný tisícem snah, nezdarů, úspěchů, proher i bojů, že by toto někdo přežil.
Na tvůj dotaz ohledně mé práce ve zdravotnictví odpovídám, že toto svěřuji pouze vybrané skupině lidí.Ty do ní nepatříš.
|
|
|
