Vezmi mě za ruku,

pevně

a jdi.

Neptej se kam.

Nahoru

dolů

do stran.

Jen ne dovnitř.

Možná

že uteču, víš!

Ze strachu

ze sebe

ze strachu ze strachu - to hlavně.

Bát se je horší než cokoliv jiného.

Neměla bych se bát,

ve vztahu má panovat jistota!

Nebo ne?

Třeba

se to

tak jen

říká.

Plout na obláčku

s úsměvem

tomu se přece říká láska!

A kostlivec ve skříni klepe na dveře, 

velký a hrozivý!

Chrastí kroužkem

na kůstkách prsteníčku.

Asi

nezbývá

než otevřít dveře

do mě

a obejmout.

To

od Stephena Kinga.

Odkrýt se,

a nechat ji pít

ze slzy

na tomhle papíře.

A třeba se to časem vytříbí.