Svět naruby

Vstoupilo do mne jaro,
já podobal se stvolu
a hledal co se stalo,
za nohy visel dolů.

Vše se obrátilo,
země a kytky taky
a pod námi plulo
nebe i modré mraky.

Když svět obrátí láska,
modrou Ti k nohám snese
a zem na bedrech praská
až tělo Tvé se třese …

Vstoupilo do mne jaro,
já podobal se řece,
Tvé srdce verše psalo
bych v tom proudu byl ztracen …

Vše se obrátilo,
země a kytky taky
z řeky na mne lilo …
ach, proč svět je tolik krutý ?

V nesmírné jsi dálce,
kus té řeky z mraků
se známkou na obálce
svěřuji dnes ptákům …

… a déšť nám myje tváře dál, má vzdálená …