TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 20.4. Marcela

Všechny rubriky

Výtvarno, kresby

> Výtvarno, kresby

> Kresby, skici

>		Malby

> Koláže

> Klasická grafika

> Ilustrace

> Blbůstky-pokusy

> Experimenty

> Prostorové objekty

> Teorie, historie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Červený les
Autor: alice (Občasný) - publikováno 9.10.2013 (23:12:55)

olej, 45x40

Poznámky k tomuto příspěvku

oleandr (Občasný) - 9.10.2013 >		Body: 5

		<reagovat

Světlonoška (Občasný) - 10.10.2013 > Líbí!		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

boval (Občasný) - 10.10.2013 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

neandrtalec (Stálý) - 10.10.2013 >		Body: 5

		<reagovat

vosička (Občasný) - 10.10.2013 >		Body: 5

		<reagovat

Mbonita (Občasný) - 10.10.2013 > miluju čas těchto barev...melancholie zahalená v teplých tónech...		Doporučil

		<reagovat

zochrova (Občasný) - 10.10.2013 > líbí		Body: 5

		<reagovat

Mima (Občasný) - 10.10.2013 > ...nálada pěkná, tichá..., barevně líbí.., možná ty kmeny mi zpracováním úplně nesedí...

		<reagovat

alice (Občasný) - 10.10.2013 > A jinak taky díky všem, co zareagovali....

		<reagovat

pořezaná_sluncem (Občasný) - 10.10.2013 > šli jsme rudě planoucím lesem, den byl teplý, ještě v něm tlelo léto, nebe však nebylo docela čisté - nízko nad námi visely žlutavé mraky a všude se chvělo mírné podvečerní světlo blikavé jako svíce. Všechny stromy si byly podobny, stačilo aby přiletěl náhlý vítr a pršelo z nich listí prudkým deštěm. Bylo toho listí jako hvězd. Jenže hvězdy nezůstávají na svých místech a vadnou mnohem, mnohem pomaleji. A kdo by ty hvězdnaté stromy rozkolébával? Tak jsme planě uvažovali, o listí a o hvězdách. Krásně bylo v tom podzimním světélkujícím lese. Dobré by bylo potkat nějaké zvíře, nepříliš plaché.. Ale my jsme potkali člověka. Na prosluněné pasece - bouřilo na ní červené listí jako jezero - seděla žena s paletou v ruce. Prostovlasá, útlá, vůbec se na nás nepodívala. A malovala to listí. Drobné, jemně žilkované, poslední listí října. Pozdravili jsme ji: "Dobrý den, paní malířko." "Dobrý den," odpověděla, "buďte vítáni na pasece". Chvíli jsme se dívali na plátno, na to její malování. "A paní malířko," říká človíček, "uměla byste namalovat taky pejska?" "Pejska já neumím," řekla. "A uměla byste namalovat chaloupku?" "Ani tu neumím. Ani chaloupku, ani pejska ani dítě," řekla, "jen jednu věc teď umím, jednu jedinou.." "A jaká je to věc paní malířko?" "To listí, které padá," řekla. "Jen to vadnoucí listí, které padá a to je všechno." Divná byla, a hezká. černovlasá, černooká a měla malé zlaté náušince.

		<reagovat

	alice (Občasný) - 10.10.2013 > pořezaná_sluncem> Díky za ty poetické řádky... škoda, že jsem modrooká blondýna a nemám ani propíchnuté uši!!!!

		<reagovat

	pořezaná_sluncem (Občasný) - 10.10.2013 > alice> no, to ne já, to ludvík aškenazy.. tak nějak to napsal a jmenuje se to říjen.. a já jsem si prostě jen vzpomněla :-)

		<reagovat

Věza (Občasný) - 10.10.2013 >		Body: 5

		<reagovat

beljaksen (Občasný) - 10.10.2013 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

bobona (Občasný) - 14.10.2013 > Hezké, podzimní,		Body: 5

		<reagovat

susa (Občasný) - 15.10.2013 >		Doporučil

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + šest ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game