Rozlitá káva, zplesnivělé pečivo a ovoce. 

Prší.

Žblabuňkový pytel se prořízl kousek od popelnic.

Sousedé za okny, bouře burácí.

Mou hanbu vítr nese dál.

Zvěstuje obrubníkům, křoviskům i větvovím ve výškách.

Má vina se třepetá ve vzduchu,

chrastí podél plotů.

Začalo pršet víc.

Ledové kapky deště jako dotek biče.

Stírám slzy, čí, sama nevím.

*

Marně volám, že z cest nosím živé do trávy.

Že kytky netrhám a stromy nekácím,

leč bouře vzdychá, vichr dál burácí.

"Vždyť já jsem nechtěla!", křičím z plna hrdla,

a koruna s ozdobou z plata od masa,

heká a nadává

"je to tvá vina, je to tvá vina".