Jako vánek rozechvívá srdce zvonu,

zvuk písní se vrývá do duše,

duhové barvy v pohádkách...

Země zpívá píseň, vítr nás může odnést

do jiné doby, na jiné místo,

do jiného objetí...

Listy červenají, noci chladnou,

období se mění a čas běží...

Listy se objevují na stromech,

je stále tepleji,

dny se mění v roky a čas běží...

Proč mít strach ze svobody,

když srdce tluče?

Všechno se mění a čas běží,

třeba jen v našich myslích...

Vítr utichl, ale zvony stále znějí,

stromy rostou a ukryjí nás ve stínu.

V zrcadle se odráží upřený pohled

a všechna tajemství se odkrývají...

A i když čas běží do budoucnosti,

nezapomínejme na minulost,

zůstává v našich srdcích a šeptá

"Jednou se vrátím..."