Ještě není brzy a není kam vstát zatím pokoj s okny kolem nenastal ještě není pozdě probudit se snad každý na své hvězdě spíme k sobě dál.
Jen rybář loví v dešti kapek bílé ryby slyším jeho slova, jak zdola nahlas mlčí a vlasec je třpytem všech mých malých kdyby jež za mlhy míří vzhůru k nebi z očí.
Jednou v duze najdem město tichem svítit vejdem každý dovnitř ze své strany smrti a poznám tě ve vůni, kterou noc je cítit najdu tě ve světle, kterým svítí děti.
A odpustím ti modré ty mně černé viny o nichž se nám zdálo, že jsou mezi námi kam plynou všech mrtvých jejich živé stíny kam otevřu dveře mezi zde a tmami.
|