Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Byl unikát rytíř dobroty...
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 18.11.2013 (18:43:31)

MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA

 

    29.9.1547  ALCALÁ DE HENARES              23.4.1616   MADRID

 

 

Důmyslný rytíř 31 dní v měsíci, popřípadě 30 dní v měsíci, nebo v únoru ještě o krapet méně, nejen tedy třináctého v měsíci dáme si tématiku dona Quijota de la Mancha – o nejslavnějším románu z dob renesance a vůbec příkras jakožto chutných přísad do výsad neméně výsadního postavení, tedy pohádka dobrá jako účinná rovnátka pro ta vaše cenná kusadla a účinná inspirace pro vaše kukadla, kuk. Ale přitom i něco víc než román, představa ušlechtilého zbojníka, moudrého blázna, když spořádaní občané nikterak nepíší dějiny… Dere se za krásným cílem přes hory a doly a nevěřící čumil jako debil se mu často pardon šklebil. Lidé opatrovávají jen své nepatrné štěstí, a on by bez pardonu ráčil něco velkého, co září i bez obavy 30 dní v měsíci září? Hlupáček. Mnohokrát ponížený pán, tento don Quijote… Co s ním, ať je sólový umělec, opuštěný, nanejvýš s jedním blízkým, co má na rozdíl od něho zdravý rozum (už zase ten rozum s rostoucím intelektem Harvardů na přetřes) a nechce donekonečna útočit na větrné mlýny. Jenže dona Quijota jen tak nikdo nezlomí. Harcuje dál v sedle svého těžce zkoušeného koně; má jen chatrnou výzbroj, a přesto se znovu vrhá do boje s různým neřádem hardwaru a softwaru za obyčejné dobro a obyčejnou lásku. Prohrává, ale v jeho neúspěších bývá čas od času i kapka zdaru. Podléhá. A přece patří k těm, kteří posouvají dopředu dějiny a kteří ani chvíli nestagnují.

 

*

 

Podobní lidé jitřili svou společnost odedávna. Trvalo ovšem věky, než přišel někdo gravidní, schopný dát donu Quijotovi, jeho předchůdcům Robinům Hoodům i následovníkům Karlů Čapků a Albertů Einsteinů a bojovníčků nebo večerníčků jako Bruce Lee skvělou tvář, vytvořit skvělý vzorec nebo vzoreček, skvělou postavu žijící v knize i mimo její vymezený rámec, nesmrtelného hrdinu jako třeba freaky pilota Supermana Dr. Clarka Kenta.

 

Občas se tvrdí, že rozhodnutí psát o šlechetném rytíři ho po padesáti letech života dostihlo v žaláři o kůrce prošlého chleba se sklenicí vody. V lidském chlévě mezi podvodníky, tuláky a ničemy, šejdíři oprávněně odsouzenými a vyčkávajícími na den, kdy je z páchnoucího pološera odvedou na lavice galérky, se zchudlými šlechtici trestanými za zamordování protivného protivníka v souboji i prostými rváči neurvalými ze ztemnělých uliček v nejedné mokré čtvrti.

 

Psal se rok 1597 a fungovala tu předpověď od cikánky uhádnutá právě z kávové sedliny. Stráže přede dveřmi vyvolávaly ve dne v noci každou půlhodinu heslo a tloukly do dlaždic okovanými konci halaparten. V kalíšcích drkotaly hrací kostky – cink, ka, touš, matuška a žiž – malované figury podle kastilského zvyku a podle šlágru v nejednom lágru Slavíci z Madridu. Venku, za mřížemi a ostře hlídanými zdmi, leželo slavné město Sevilla, uvnitř, v base na tisíc existencí vězňů. Jejich jména se vesměs ztratila v čase jako pojem Kajínek, nebo v zaprášených listinách archívů neprobádaných tak pečlivě. Jen jediného z nich čekal odlišný osud než dosud a úcta mířící daleko do světa. Jméno Miguela de Cervantes Saavedry. Prozaika, dramatika, básníka. Otce myšlenky na Dona Quijota.

 

Trvalo dlouho, než se mu zjevila postava statečného, popleteného rytíře. Zrála tam někde v jeho podvědomí léta a zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednou mohla dostat na přední stránky žebříčků popularity. Vždyť jaké bylo Miguelovo mládí vlastně?

 

*

 

Narodil se jako neošizená, báječně přiměřená a NEŠIDÍCÍ řízená váha s velkým řízem v září 1547 v Alcalá de Henares, městě proslulém svou humanistickou univerzitou. Jeho otec, Rodrigo de Cervantes, bezvýznamný právní poradce, ranhojič a ve svém volnu dokonce fotbalista bez faulování v sázení gólu před zraky diváků rukou, byl drobný šlechtic, hidalgo, ale to tenkrát ve Španělsku moc neznamenalo, hidalgů byla celá řada, mimo jiné byli jimi skoro všichni obyvatelé králova sídelního města. Cervantesova rodina nebyla movitá, často se stěhovala za nadějnějším výdobytkem výdělkem – do Valladolidu, Sevilly, Madridu – žila ve skromném režimu, ale přesto pociťovala na sobě rozmach, jenž na čas učinil Španělsko nejmocnější blahobytnou oblastí světa. Bylo tehdy velké a připustilo dokonce i poměry, v nichž se obyčejný pasák vepřů stal místokrálem, jako se to podařilo Pizzarovi v Peru. Nad městy čtyř světadílů vládly rudozlaté korouhve španělského hrdinského krále, nad jeho říší nezapadalo slunce. V hospodách se scházeli všichni zainteresovaní vítězní hrdinové, kteří zanesli výuku kastilštiny tam, kde o ní před několika desítkami let nikdo ani nezavadil.

 

Sláva měla ovšem i svůj rub, jako vaše košile z reklamy na módní kreace. Hodně lidí nic nemělo ze záplavy zlata a stříbra z dobývané Ameriky – vzácného kovu proudil přebytek, zboží nikoli a vše bylo stále dražší a nedostupnější obyčejnému neprotekčnímu obyvatelstvu. Počet královských poddaných byl ve světě nesmírný, ale Španělsko se vyklidňovalo, Maury na jihu země pobíjelo vojsko, odvážní odcházeli za štěstím do vzdálených destinací (do Nového světa nebo až na Filipíny), další se usadili v korunních državách ve Flandrech, Lotrinsku, Milánsku a Neapolsku, mnozí odešli za hranice do míst, kam dopadl stín jejich rozpínavé říše – třeba do Říma. Roku 1569 tam jako básník a učitel kastilštiny ve službách kardinála Aquavivy přišel i hudebý mládenec s dlouhým nosem – Miguel de Cervantes Saavedra.

 

Prožil v metropoli katolíků první milostná dobrodružství. Neměl moc práce; kardinál, mladík stižený souchotěmi, ztrácel postupně sílu k soustavnějšímu studiu. A Miguel mohl bez potíží odejít do španělského vojska, když zazněly zvony na znamení velkého tažení proti Turkům…

 

Nechybělo mnoho a Cervantes by se nikdy nedožil chvíle, kdy začal psát o příhodách dona Quijota a jeho sluhy Sancha Panzy. V námořní bitvě u Lepanta (1571) byl těžce raněn, kulka mu rozdrtila levou ruku a další dvě ho zasáhly do prsou. Levačka mu navždy zchromla, ale přesto zůstal dál u vojska, vždyť pahýl bez citu stále ještě stačil k tomu, aby podpíral arkebuzu, nebo aby se k němu přivázal štít. A navíc byla armáda vítězná kompozice a čekalo se, že po triumfu u Lepanta s tureckou mocí ve Středomoří nadobro skoncuje.

 

Nestalo se to. Vrchní velitel Juan d´Austria byl po Lepantu pro leckoho příliš slavný, dvorští intrikáni a s nimi taktéž jeden šalebný vykuk zákeřný trotl dacánek vychcánek úmorný a nikdy humorný Bruce Lee, ale bohužel jen tydýt, prevít, asketa i sketa v nešťastném uspořádání takzvaného ŇOUMY… kolem vrchního velitele bez otálení rozhodili síť pomluv a žvástů bastardi a zbabělci, zadržovali peníze k výplatě žoldu, bránili d´Austriovi nasadit osvědčené pluky tam, kde bylo třeba, a pomáhali si řetězem nekonečných odkladů, úmorné korespondence obvykle vázané na královskou kancelář.

 

Co v takovém kolotoči znamenal Cervantes? Jen prostého vojáka armády odsouzeného k zániku. A později ještě míň, bezprávného otroka v Alžíru, sídle muslimských korzárů. Zajatce s pověstí, jež mu přitěžovala a chránila ho zároveň…

 

Když totiž zamířil z Itálie do Španělska, aby se nechal naverbovat do některého z nových pluků (vždyť království pořád někde poměřovalo své síly, aby drancovalo a zabíralo další a další území pod svou správu), lapili korzáři galéru Sol s Cervantesem na palubě a našli u něho dopis Juana D´Austria. Doporučující list s návrhem, aby byl povýšen na setníka. Soudili, že španělský velitel dává doporučení jen lidem významným, považovali Cervantese za granda a chtěli za něj horentní výkupné – dva tisíce dukátů. Kdo je mohl zaplatit jen tak z fleku, nebo kdo údajně je měl zaplatit? To zajatec nevěděl…

 

Trápil se v Alžíru pět let. Viděl lidskou krutost, nešťastníky zmrskané k smrti, narážené na kůl. Ubohost, k níž klesl v řetězech jako urozený šlechtic, tak chudák, co měl kdesi doma ve Španělsku nebo v Itálii sotva na kus žvance. Třikrát se pokoušel o útěk, pokaždé marně, o život nepřišel snad jen zázrakem. Měl strach, ale netřásl se hrůzou, uměl si zachovat svou uvědomělou tvář. Dokázal v zajetí dokonce i psát – verše a divadelní hru, jejíž text se nedochoval.

 

Po pěti letech se alžírský bej Hasan dohodl s mnichy trinitáři a „prodal“ jim Cervantese za snížené výkupné, protože mu docvaklo, že vysněnou záplavu dukátů prostě nikdo za tohoto zajatce nedokáže žádným kouzlem zaopatřit.

 

Cervantes se vrátil domů, bylo mu čtyřiatřicet a měl víc stříbra ve vousech než po kapsách. Žádal o některý ze sedmdesáti tisíc královských úřadů, ale odmítli ho. Byl bezvýznamný. Neměl zastánce s vlivem otevírajícím dveře k slušně placenému místu, byť u tupých lebkounů kolem sebe vždy nablízku. Spoléhal na Juana D´Austria, ale ten padl v nekonečných bojích s Holanďany, lépe řečeno skonal v jakési vesnici způsobem, jakým se stoná po požití jedu, krátce a osudově. A šlechtici, známí z alžírského držení, kteří kdysi obdivovali jeho sílu přemáhat nemalá utrpení, krčili rameny. Oni, páni v sametu a hedvábí, mají něco dělat pro tohoto chlapíka? Jen se na něj podívejte – je to zkrachovanec, vypadávají mu zuby a nemá ani na slušnější oblečení…

 

(„Všimni si, Sancho, jak s úřady se mění i mravy, a jak někdy ten, kdo se stane vládcem, nezná ani matku, která ho porodila a vypiplala k něčemu.“

Cervantes: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha)

 

*

 

Začal se živit poctivým psaním. Ale jeho básně bývaly jen průměrné nebo upřímně špatné. Zplodil pár dramat – miloval přece divadlo a hledal si přátele mezi herci. Jenže všichni dávali přednost kusům, které doslova chrlil skvělý Lope de Vega.

 

Rozhodl se napsat knihu pro nakladatele de Robles. Módní pastýřský román, nazval ho Galathea. Snil o tom, že konečně prorazí, že bude úspěšný a uznávaný velikán v kulturních podmínkách. Smyšlenek o zamilovaných pastýřích žijících jednou nohou v antice mělo však Španělsko hromadu. Dostal běžnou gáži. Propíjel ji v madridských hospodách, vedl řeči o lásce, velikosti a zklamání tak dlouho, až mu hostinští odmítali dál nalévat na sekeru. Klesal na samé dno…

 

Nakonec mu sestry, jedna z nich (jak daleko se mohou rozběhnout lidské osudy) jeptiška řádu bosých karmelitánek, druhá vyznavačka nejstaršího řemesla světa, dohodly sňatek se señoritou Catalinou de Salazar y Vozmediano, dědičkou zemského dvorce v kraji Mancha. Stárla, vrásčila, ničím extra nevynikala, byla závislá na rytířských románech o bojích draků s oplechovanými hrdiny, začínala nabývat na hmotnosti a bála se, aby nezůstala už nafurt na ocet. Brala zavděk jakýmkoli nápadníkem – hlavně když si splní své manželské povinnosti.

 

Život venkovského zemana, návštěvy věčně ospalého faráře, zastřené, ale přesto jedovaté narážky manželčiných rodičů, že mladý pán na salazarovském zboží je vlastně jen chudý přivandrovalec… Jak dlouho to Cervantes mohl vydržet; měl v sobě moc, která ho hnala stále dál za dosud neznámou metou v mlze životního krachu a rozčarování. Byl takový cíl dosažitelný na zemanově dvorci při tahanicích o výši poddanských výsměchů v platu a sledování ovčí střiže?

 

Doba mu ale nečekaně nabídla práci. Královský úřad. Chystala se totiž válka s Angličany… K jejich ostrovu připluje největší loďstvo světa, „nepřemožitelná armáda“ Filipa II., a svrhne z trůnu kacířskou královnu Alžbětu. Anglie bude pokořena, odbojné provincie v Nizozemí pak brzy podlehnou Španělům a francouzský král Jindřich před nimi poleze po kolenou. Vítězství završí mír a bude to „pax hispanica“. Zajistit a vybavit takovou výpravu stojí ovšem i obrovský majlant a tady nestačí ani peruánské stříbro, ani úvěr u německé buřinky. Daň za budoucí slávu musí zaplatit i obyvatelé království – dodají armádě vše potřebné na půjčku, poskytnou obilí ze svých sýpek a džbány s olivovým olejem královským komisařům pro zásobování. A jedním z nich se stal i Cervantes.

 

Snad věřil, že odírá lid pod skutečně správnou záminkou. Vždyť o něco později složil báseň s oslavou krále Filipa a nebyla to óda psaná na objednávku. Věřil a v andaluské Éciji bez váhání zabavil mouku a olej místní farnosti, sevillské kapitule a klášteru La Merced, když zjistil, že městečko stížené neúrodou ty potraviny prostě nemá. Držel se jako klíště králova nařízení se slovy „…zabavte, byť by to platilo osobě jakkoli mocné, jakéhokoli stavu a postavení, duchovnímu či laikovi.“ Důvěřivec! Octl se v církevní nemilosti, na pranýři za ztřeštěný nápad… Zabavené věci se vrátily do rukou církevních otců myšlenky. Pokývali blahosklonně hlavami, tonsury se jim přitom leskly, a sejmuli klatbu z hříšníka, který na pohublé kobyle cválal zemí a vymáhal dodávky pro velké vojsko.

 

(„Chceš-li si vskutku naklonit lid, jemuž vládneš, musíš především dělat dvě zásady: za prvé být ke všem svým poddaným zdvořilý… za druhé postarat se o to, aby byla vždy hojnost potravin, neboť nic nejitří mysl chudobných víc než nedostatek jídla a hlad.“

Cervantes: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha)

 

*

 

Španělské loďstvo vyplulo z přístavu La Coruña 22. června 1588 a velel mu vévoda Medina de Sidonia. Válku znal sice jen z knížek a trpěl mořskou nemocí, ale byl bohatý a oblíbený u dvora. Angličané sice neměli tolik válečných lodí a tolik děl na svých palubách jako Medinova flotila, avšak svěřili velení svým „sea dogs“ (mořským psům), kteří se k titulům lordů propracovali v ustavičných námořnických soubojích. „Nepřemožitelná armáda“ utrpěla zdrcující šach–mat.

 

Král Filip prý konstatoval „Bůh tomu chtěl“ a „dokud stojí strom, nevadí, že ztratí pár větví tu a tam. Časem mu vyrostou nové.“ Neměl pravdu. Španělsko zůstalo pak ještě dlouho silné, zůstalo velmocí, avšak už na sestupu, s tajenou předzvěstí, že jednou nastane pád, který už nikdo nedokáže zastavit.

 

Vítězní Angličané začali ohrožovat španělské břehy. Osm let po zkáze „armády“ napadli přístavní město Cádiz, za jehož obranu odpovídal vévoda de Sidonia, neúspěšný admirál s modrou krví…

 

(„Tak celý přístav Cádiz zapálili,

a na vítězství potom právem pili.

Nám nezůstal ni koráb jediný.

Teprve až se dýmy rozplynuly,

tam triumfálně naše lodě vpluly,

vedl je sám chrabrý pán z Mediny.“

 

Závěr Cervantesova sonetu o událostech v Cádizu.)

 

 

Ta báseň začala kolovat zemí v nejrůznějších opisech. A musela samozřejmě vzbudit na příslušných úřadech nevoli a myšlenku, že …každý přece ví, co se stalo v Cádizu, ale to neznamená, že si nějaký pisálek otravný může o té ostudě veršovat! Navíc Cervantes napsal nedávno krátké komedie, takzvané mezihry, a tam se taky dá nalézt osten výsměchu. Je to podáno způsobem, že toho chlapa nelze hnát k soudu, ale něco by se proti němu přece jen najít mělo! Dělával kdysi komisaře pro zásobování a pak vybíral alcabalu – zvláštní daň na úhradu potopených lodí „armády“. V účtech je dodnes velký zmatek, jeden z inkriminovaných bankéřů nedávno ohlásil úpadek… ale neukládal Cervantes vybrané sumy právě k němu do banky? Je třeba projít spisy, trvá to dlouho, avšak nakonec se cosi použitelného přece jen naskytne. Pro Cervantese může jít alguacil se svými biřici. Rázně a bez okolků, jak se sluší na obránce pořádkových sil ve slavném městě Seville…

 

Někdy se tvrdí, že sepsat román o donu Quijotovi napadlo Cervantese ve vězení. Možná že ano, vždyť se tenkrát dostal na křižovatku života, nebo už vlastně stál za ní, a viděl svět takový, jaký byl skutečně bez růžových vyhlídek obrýlených iluzí. A rozhodl se zasadit do něj pomatence na první pohled. Ušlechtilého, statečného blázna, jakého viděl Saint-Exupéry třeba v Malém princi.

 

Prý chtěl jen napsat parodii na rytířské romány, o kterých kdesi daleko, na salazarovském statku v kraji Mancha, snila jeho ženuška Catalina. A příhody dona Quijota skutečně vyvolávaly salvy smíchu. Jenže životní moudrost do nich proniknout musela, spřádal je člověk dobrotivý, homo sapiens sapiens Bruce Lee excellence, jenž po letech hledání překročil Rubikon umělecké velikosti. Měl těžký život plný proher a iluzí, z nichž se probíral s pořádnou kocovinou. Z utrpení však vyrostla síla a dala průchod dlouho skrývanému nadání.

 

Řádky létaly Cervantesovi na papír skoro dobrovolně samy. Dvacet, třicet, to máme i sto stránek… Přátelé za něj vyrovnali částku, kterou údajně dlužil jako někdejší výběrčí daní, a pomohli mu na kauci ven z vězení. Psal měsíce a léta letoucí. Přepisoval. Piloval. Navštívil nakladatele de Robles.

 

První díl Dona Quijota vyšel roku 1605 a byl pro velký úspěch ihned rozebrán. A pak vycházel znovu a znovu. Ve Španělsku i v cizině – v Itálii, Holandsku, Anglii, Francii, Slovensku…

 

Odpočal si, napsal několik povídek a začal pracovat na druhém dílu Quijota. V závěru vrátil svému rytíři čistý rozum, hrdina nesměl ze světa odejít intelektuálně nevyrovnaný, ba zesláblý. Nikoli, usínal navěky jako důvtipný, soudný člověk, co předtím pod maskou bláznovství putoval slavnou a současně uvadající zemí břídilů a samých ztrát, bojoval za spravedlnost výhradně jen láskou a snad právě proto byl všem k smíchu.

 

(„Jen ne tak strnule, pánové. V loňských hnízdech nenašel bys letos ani ptáčka, ani Ivouše. Ztratil jsem zdravý rozum, ale teď mám zase jasnou představu; byl jsem don Quijote de la Mancha, ale nyní jsem zase Alonso Quijano, kterému kdysi říkávali Dobrý kámoš.“)

 

 

 

ŽENA JAKO ŽENEVA

 

Má anglickou zahrádku

a má aspoň dvoje hodiny

které nejdou pozpátku

citlivě potěš hlavu rodiny

láska raší uvnitř hlavy

étericky vyzdobená

říká se: pamatuj na mravy

idylka je žena lovená

na břehu jezera s vodotryskem

a s lodičkou na rychlý pohon

švýcarské ženy předhoníme

nebo se vykašlem na jejich tempo

sem pojď, zájmově výmluvná lampo

totem zdolám hrotem

tuhle Saxánu třeba saxofony neztuhle jako jednu ránu koštětem

saxofony zdobené kotětem

jazzovým léčitelem i vegetem

temperament rozbouří hormony

učitelka odhalí okraj své lekce Sorbonny

žena že né, po čase žena, že neva

výhradně chce radost, když tahle není laciná děva sleva!

 

 

A.C. TE VAGY, AKI KELL NEKEM (Ty jsi ta, koho potřebuji)

 

– Ahoj kotě!

– Ahoj, jak se máš?

– Díky, ale musím ti něco říct.

– Proč?

– Ptáš se proč?

– Ano. Proč?

– Proč ne? Jestli ti to povím, budeš tomu rozumět.

 

Potřebuješ kluka a já potřebuju holku

která mě miluje jako blázen a dbá o mě

která neodmlouvá a pořád se směje

ostatní také obdivuje, ale miluje jenom mě

 

Podívej, všechno je s ní nádherné

nedobývám srdce jiných

dávám svoji ruku do tvých rukou

ty jsi ta, koho potřebuju!

všechno je krásné s tebou

ty nejsi dobrá pro jiné kluky

když máš tak dobré srdíčko

ty jsi zkrátka přesně, koho k sobě potřebuju!

 

Dnes je spousta chlapů takových

že nemyslí na další, ale jen na jednu noc

on má auto, ale není jeho

jeden je dost hubený – jiný je dost vykrmený

Brrr... tohle já nepotřebuju

Potřebuješ kluka v pohodě jako jsem já!

Možná máš pravdu!

Ne možná, ale určitě

cenu nemají jen svaly

ani kolik má gelu na vlasech

a jejich mluva? Je také ubohá

jen co mohou, jdou na diskotéku

a šeptají holkám do ucha:

ach, pojď, pojď ke mně

ach, dej sem ruku

ach, prosím neříkej nic

mmm, dokud nevyvrcholím...

 

Podívej, všechno je s ní nádherné

nedobývám srdce jiných

dávám svoji ruku do tvých rukou

ty jsi ta, koho potřebuju!

všechno je krásné s tebou

ty nejsi dobrá pro jiné kluky

když máš tak dobré srdíčko

ty jsi ta, koho potřebuju!

 

Dnes je spousta holek takových

že nemyslí na další, jenom na jednu noc

ona má auto, ale není její

jedna je dost hubená – jiná je moc tučná

Brrr... tohle já nepotřebuju

Potřebuješ holku v pohodě jako jsem já!

Možná máš pravdu!

Ne možná, ale určitě

cenu nemá samotná krása

 

Podívej, všechno je s ní nádherné

nedobývám srdce jiných

dávám svoji ruku do tvých rukou

ty jsi ta, koho potřebuju!

všechno je krásné s tebou

ty nejsi dobrá pro jiné kluky

když máš tak dobré srdíčko

ty jsi ta, koho k sobě potřebuju!

 

 

Miki: CSILLAGSZEMÜ ÉG (Na obloze hvězda, kuk)

 

/nejdřív se ozývá robot, jeho slova není možné přeložit/

 

Svatá noc

svatá noc

nastává 7 krát do týdne

klenot miliónů očí

svatá noc

 

Otec sedí v kuchyni, polévka už vychladla

a nechápe, po čem to ten jeho syn slídí u rádia

a proč to není dobré jen tak a co je na té holce dobré

a proč oni potřebují světlo na to, co on vždycky zvládne dělat potmě

 

Dnes je krása něco jiného než za starých časů

dnes je hřích něco jiného než za starých časů

dnes problémy a štěstí bývají něco odlišného,

slzy a nezájem jsou něco odlišného

 

/Robot mluví:/

Tancuj...

přímo tady a teď...

dělej...

LP... break break

 

Existuje nádhera pro naší noc

tajemné sny

to by se mi tak líbilo

svatá noc

svatá noc

na cestě po pláži

na bílém kloboučku

přines nám štěstí

a

 

Žena sleduje skupinku holek před pobočkou pošty

a nerozumí jim, ale doufá, že její dcera není jako oni (hehe)

ale její dcera píše rychle vzkaz při hodině klukovi

že si musí teď kvůli něčemu pospíšit na ženskou kliniku

 

Obloho s hvězdami – s očima

já tě žádám o to

abys je opatrovala několik tisíců století

obloho s hvězdami – s očima

jak si můžeme rozumět

tahle planeta není hra

 

/Robot mluví: ???/

 

Ulice jsou odlišné než za starých časů,

dnes tanec je něco jiného než za starých časů,

dnes hudba je něco odlišného a čert ví, v čem tkví rozdíl,

není to takové, jako dřív za našich časů

Break!

 

Dovedeme milovat, ale odlišně, oblékáme se, ale odlišně

vidíme, slyšíme, bojíme se, jsme pro, chceme mír, ale odlišně

 

Svatá noc

svatá noc

nastává 7 krát do týdne

klenot miliónů očí

svatá noc

 

Svatá noc

svatá noc

nastává 7 krát do týdne

klenot miliónů očí

svatá noc

 

Svatá noc

svatá noc

nastává 7 krát do týdne

klenot miliónů očí

svatá noc

 

Stop!

 

 

Gianni 

 

„Jsem původem ze Sicílie, tvrdý jako šutr a né jako Rama /

zničím nepřátele Firmy jako letoun nad Yokohamou /

jako Shakespeare přináším drama, dělám barda bianca /

unesu tě jako tanker / budu vydírat šejky, roztrhnu tě jako hráze /

zanechám mrtvoly jako Sarotti ne jemu podobné / způsobím ti

pocení jako tropické klima / a všechno jen z lásky k Firmě.“

 

Když německý producent Fader Gladiator založil v roce 1996 kapelu Die Firma s dvěma rappery Def Benski a Tattwaffe, vystřídali se na jejich prvním albu „Spiel des Lebens, Spiel des Todes“ (1998) ve společné pecce „Die Aktionäre“ za sebou rappeři Curse, Schivv, Rotzlöffel (DCS), RAG-Crew, Altmeister Scope a Stieber Twins z Heidelbergu i s nováčkem Gianni Navarrou, disponujícím sicilským akcentem a zálibou pro mafiánské metafory. Rappeři mohli do perfektně sladěných beatů klavíru a bicích rozprostřít své úvahy na téma hip hop = burza. Přestože Gianniho osmiverší není lyrický zázrak, lidi se k němu přidávali spontánně na koncertech. Gianni se stává nepřehlédnutelným také na prvním videoklipu k písni „Scheiß Auf die Hookline“. Jejich prvního alba se v roce 1998 prodalo neuvěřitelných 70 000 kusů. Následující album „Das zweite Kapitel" vyskočilo s 80 000 prodanými exempláři z nuly na osmou příčku německé hitparády alb a dodnes nemá obdobný ekvivalent. Gianni je nadchnutý úspěchem u prvních show, pracuje na sobě a doprovází rapováním v písničkách „Kampf der Titanen“, „Reiter der Apokalypse“ a „Arche Noah“ na druhém albu. Za své třetí album „Das Dritte Auge“ byla v roce 2003 Die Firma nominována na cenu za nejlepší domácí hip hop. Tatwaffe napsal spolu s DJ Tomkkem a kolegy také úspěšný singl a neoficiální hymnu léta 2003 „Ganxtaville Pt.III“. Pro „Das Dritte Auge“ Gianni nazpíval sólo píseň "Der Schakal", aby konečně ukázal, co v něm vězí. Gianni si v písni bere za vzor příběh atentátníka „šakala“ a převádí ho na svůj vlastní život. Faderův beat se jako vždy vyznačuje velkým patosem a charakteristicky výraznými samply a velmi dobře zapadá k poutavému vyprávění Gianniho úvah.

 

Na sklonku srpna roku 2001 Gianni vydává sólové album „Der Sizilianer“ na značce La Cosa Mia / Virgin, které nevyniká těžkými beaty a gangsterskými zápletkami, zato přesvědčí hezkými melodiemi klavíru a bicích, které doplňují Gianniho zlepšující se flow a lyriku. Skutečně překvapivé je na něm množství zpívaných vložek u silně zadumaných, melancholických písní. Sice znovu potkáváte hudebního mistra Fadera Gladiatora sedícího za ovladačem, ale na albu dominuje spíše procítěná směs rapu a soulu, než tvrdé úderné orgie. Krákoravý hlas a kapučínský akcent, jaký znáte z jeho prvotiny na rapu „akcionářů“, jsou již minulostí. Místo nich posloucháte promyšlený plynulý styl, který díky hloubce sdělení získává na významu. Není také divu, protože Gianni se stal pyšným otcem svojí dcery. „Nechtěl jsem jednoduše v každé písni dvacekrát fuckovat nebo klít, protože bych nikdy nechtěl schovávat před dcerkou svojí desku.“ Ten ví dobře, o čem povídá, když například vypráví historku o svém otci, který si ve vězení odseděl deset let. Má jistě důležitější věci na srdci, než v jednom kuse šaškovat s battlem.

 

Mluví buď o pocitech, nebo vypráví příběhy. S originalitou a s odvahou k emocím se dnes již málokdy setkáte ve světovém hip hopu, a proto jsou důležitější neortodoxní vyznavači rapu jako Gianni Navarra nebo Beastie Boys, aby se nechovali stejně jako většina nabubřelých rapperů, kteří hip hop vedou do slepé uličky. Peneři a být arogantní stupid pako to není těžká dřina, kdepak J

 

Po znamenitém albu „Der Sizilianer“ přišla Die Firma o čtyři roky později s novým albem „Krieg Und Frieden“. Gianniho Navarru a jeho kravál jsme zatím neměli příležitost poznat v ČR, přesto má díky rozvětvené rodině a přátelům hrstku svých zasvěcených fandů v Praze, v Brně, v Plzni asi jen mě, i v Bratislavě Slováky… J

 

 

Texty Gianni – Der Sizilianer (2001)

 

 

LEBEN UNTER GEIERN (ŽIVOT MEZI SUPY)

 

Být či nebýt

dole nebo nahoře

život mezi supy

bez sítě a dvojitých kůží

pořád krouží dál

aby vybojovali nejlepší kousky

jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu

 

Být či nebýt

dole nebo nahoře

život mezi supy

bez sítě a dvojitých kůží

pořád krouží dál

aby vybojovali nejlepší kousky

jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu

 

Pokaždé stejná hra se stejným cílem

se stejnou obavou můžeš dosáhnout všeho, co chceš

ale také ztratit všechno, co miluješ

v mém životě šlo všechno z kopce

a přece je toto pro lidi, co mi tam venku už dávno věřili

podívají se mi do oči a vědí, že je upřímné, co dělám

život je námaha s tolika kameny na cestě

a skoro všichni se k tobě otáčejí zády, když jde o pomoc

každého zajímá jen vlastní svět, já jsem tu pro sebe

ale já se často cítím, jako bych byl každý den na karnevalu v Benátkách

naprosté masky s přátelským smíchem

které čekají na mojí chybu, protože mě nesnášejí

raději by mě viděli s posledními 7 věcmi

a mlátí mě na mnoha ulicích

můžete si dělat, co mi chcete

od svého prvního nadechnutí až k poslednímu činu

já kopu zlato a stojím jako skála v příboji

 

Být či nebýt

dole nebo nahoře

život mezi supy

bez sítě a dvojitých kůží

pořád krouží dál

aby vybojovali nejlepší kousky

jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu

 

Být či nebýt

dole nebo nahoře

život mezi supy

bez sítě a dvojitých kůží

pořád krouží dál

aby vybojovali nejlepší kousky

jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu

 

Život má svou cenu

a každý se přetahuje o nejlepší kusy koláče

nejednou to chci proklínat

ale hudba znamená věřit tomu, co dělám

také když si unavený člověk neodpočinul

člověk se pře a jenom strach mu zůstane

jenomže čas letí proti mně a někdy se mi stýská

po ránu bez starostí, po ránu s bezpečím

kdy vím, že moje rodina žije v jistotě

ale tohle je daleká cesta a špína je tak blízko

na tvrdém asfaltu ulice

a sám jsem byl dítě s prázdným žaludkem

život mě naučil být silným po těch všech letech

a táhnul jsem většinou sám káru v bahně

rád bych uletěl, ale dole je dole

a nahoře je nahoře

ale pro lidi, ležící na zádech

neexistují perspektivy ptáků

musí si všechno brát, aniž by někdy něco dali

 

Být či nebýt

dole nebo nahoře

život mezi supy

bez sítě a dvojitých kůží

pořád krouží dál

aby vybojovali nejlepší kousky

jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu

 

Být či nebýt

dole nebo nahoře

život mezi supy

bez sítě a dvojitých kůží

pořád krouží dál

aby vybojovali nejlepší kousky

jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu

 

V životě není nic jisté, jen to, že někdy umřu

ty nejsi mým soudcem na spoustu sutin a střepů

vaše lekce důstojnosti, to není nic pro mě

vaše otřepané fráze mi berou dech

ale každý den jsou karty znovu zamíchané

hodně jich vypadá jako zastánců jediné pravdy

ale musím počítat s černými, píšou, aby se nezůstávalo na chodníku

léty jsem vyspěl a budoucnost ukáže

kdo se namáhal, aby kousal

straší mě v hlavě šílené scény

Aljaška v plamenech, zpustošená Austrálie

já uprostřed žalujících pohledů

co si myslí, že vědí, co je pro mě skutečně správné

vy umíte jenom žvanit hlouposti

nepotřebuju žádnou almužnu, stojím oběma nohama na zemi

vždyť vaše názory na život jsou vylhané

letěli jste vysoko a dopadli jste hluboko

já seberu síly a zatnu pěsti

 

Být či nebýt

dole nebo nahoře

život mezi supy

bez sítě a dvojitých kůží

pořád krouží dál

aby vybojovali nejlepší kousky

jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu

 

Být či nebýt

dole nebo nahoře

život mezi supy

bez sítě a dvojitých kůží

pořád krouží dál

aby vybojovali nejlepší kousky

jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu

 

 

DIE ENTDECKER (OBJEVITELÉ) feat. NESTI

 

My vynikáme ve všem

vydáme se na neznámou trasu

jenom důvěra je všechno, co mi stačí ke štěstí

studuju kompas a mapu

Atlantik, Pacifik a severozápad

 

Pryč z metropole do Antarktidy a polární oblastí

všechno z monochrómu, studené a bílé

kam oko pohlédne, nic než led

je čas na krátkou událost, fičí sněhová bouře

která mě žene směrem k ledovci

 

Jsme připraveni projít peklem pro naší vizi

jsme připraveni podívat se na svět jinýma očima

raději to říkáme písněmi, než se vzácnými látkami

a život, který vedeme, ostatní znají jenom z knih

 

V souboji s přírodou přežijí jen nejsilnější

mám už skoro zmrzlé prsty a nohy jdou pořád dál

abychom viděli jasně, musíme občas změnit úhel pohledu

jsem ve sněhu sám, jen já a moje texty

 

Od jedné souřadnice k další

jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan

přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme

máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají

 

Od jedné souřadnice k další

jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan

přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme

máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají

 

Moje skupina přístavů leží v neprobádané zemi

sopečná skála a bílý písek, mám jen mačetu po ruce

40 stupňů ve stínů, nesnesitelné horko

vlhký vzduch mě svírá a já cedím pot

 

Konečně příchod do nové štace mojí výpravy

hledáme neutriny a život z jiných planet

pohybuju se po nekonečné poušti

kde žijou jen císařští tučňáci a buřňáci

 

Tři dny pěšky v zarostlé džungli

s poraněnými chodidly a šrámem na plících

návrat není možný, teď to nemohu vzdát

protože po Askalonu pátrám už půl života

 

Dáváme do hry všechno, dokonce i náš život

poslední díly skládanky, které to ukážou celé

netoužíme se vrátit do civilizace

můj život, moje láska, moje výprava

 

Od jedné souřadnice k další

jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan

přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme

máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají

 

Od jedné souřadnice k další

jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan

přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme

máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají

 

S krumpáčem a výbavou po horských průsmycích

s bolestí na nohou za zmrzlého deště

dělám průzkum a objevuju, zvažuju a troufám si

po zeměpisných bodech a po horských masivech

zatímco se rozhoduju, kudy půjdu krajinou

 

Čisté nekonečno je široko daleko

kdy nevidím víc než sníh a led

vím, že je jedno, co jsem dělal a kdo jsem byl dřív

počítá se jenom přežití a rozvaha

 

Píšu si do deníčku, že jsem dosáhl svůj cíl

a mizí pocit nejistoty

plížím se po ruinách

po stopách Aztéků a z byzantských mohutných staveb

podobných pyramidám jsou naleziště artefaktů a fosilií

konečně jsem v cíli, ale ještě to nechápu

zapomenuté město mi odhaluje svoje tajemství

 

Od jedné souřadnice k další

jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan

přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme

máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají

 

Od jedné souřadnice k další

jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan

přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme

máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají

 

Dvě různé povahy

vedou svůj dosavadní život mimo zákon

píšeme a textujeme

dáváme to dohromady a rapujeme

naplníme vám hlavy, když objevíme novou zemi

 

Od jedné souřadnice k další

jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan

přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme

máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají

 

Od jedné souřadnice k další

jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan

přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme

máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají

 

 

AM FENSTER (U OKNA)

 

Postávám u okna a pozoruju život na ulicích

vidím lidi, které nikdy nic neměli

existuje plno prázdných frází, lidi všechno zveličují

co mám dělat, když myšlenky mají vztek

vidím kouř na okně a koukám, strašidlo

cítíš tento život a cítíš moji blízkost?

pamatuji si těžké chvíle, pamatuji si velké dluhy

když se lidi perou o pár drobných mincí

a já jsem prožil to, co vyprávím

je divné, že ten strašák je tu stále

vidím do tisíce tváří s jejich vlastní historií

které věří hodně, ale vědí málo

 

Stojím u okna, vidím svět jak jde kolem mě

stojím u okna, vidím lidi, utíkají sami před sebou

stojím u okna, koukám se do světa venku a zapadám do množství

přijmi život do hloubky uvnitř mého nitra

 

U okna pozoruju svět venku

a vidím za sklem, že mě neudrží

vidím mladou a starou duši a tělo

lásku a násilí, na asfaltu není žádné zastání

ale jsem vlastně doma jenom tady

vy to víte a nic a nikdo mě odsud nedostane pryč

držím pevně jako hmyz v pasti

rozklad na údaje, chci každopádně víc než zbytky

a život nám nezaručí absolutně nic

každý kouká, jak by nejlépe profitoval

a kdo se kouká z okna, tomu bude jasné

co mě přivedlo k této písni

 

Stojím u okna, vidím svět jak jde kolem mě

stojím u okna, vidím lidi, utíkají sami před sebou

stojím u okna, koukám se do světa venku a zapadám do množství

přijmi život do hloubky uvnitř mého nitra

 

Jsem u okna a zapadám do velkoměsta

ale jak mám žít, když sám Bůh zastrašuje jako ďábel?

co dělá nutně člověk, ty máš mnoho otázek

jen málo lidi na to má odpověď

skvělé předpovědi, skvělá astro znamení, skvělé osudy

na kterých se lidé obohacují

říkám to nahlas, abys nezapomněl

vím, že jde o něco víc než o bohatství a play-listy

u okna a u Hitchcocka ze 14.poschodí

venku ve světě jednou oběhnu blok

přemýšlím o tom, když se dívám a počkám u každého okna

protože nevím, kolik mi ještě zbývá času

 

Stojím u okna, vidím svět jak jde kolem mě

stojím u okna, vidím lidi, utíkají sami před sebou

stojím u okna, koukám se do světa venku a zapadám do množství

přijmi život do hloubky uvnitř mého nitra

 

 

TIEF IN MIR (HLUBOKO V MÉM NITRU)

 

Hluboko v mém nitru panuje samota

hluboko v mém nitru bydlí nenávist a závist

hluboko v mém nitru je láska, kterou umím dávat

hluboko v mém nitru je síla, se kterou umím žít

 

Je v nás touha, která se objevuje

všechno, co člověk miluje, všechno, co člověk proklíná

na co myslíme a čemu věříme

s čím se denně připravujeme o rozum

odpověď na otázky je v nás

ani jsme toho nikdy tolik neřekli

je to geniální, úplně banální

za co platíme naším utrpením

je v nás egoista

který myslí jen na sebe, jiní mu nechybějí

v mém nitru je síla a v mém nitru je chtíč

tolik je toho hluboko v mém nitru

 

Hluboko v mém nitru panuje samota

hluboko v mém nitru bydlí nenávist a závist

hluboko v mém nitru je láska, kterou umím dávat

hluboko v mém nitru je síla, se kterou umím žít

 

Je v nás zlo a dobro

je v nás váhavost a odvaha

je v nás včerejší bolest

chyby, za které obviňujeme jiné

je v nás chuť a frustrace

je v nás pořád znovu tohle nutkání

je v nás touha, ten vnitřní tlak

hluboko v mém nitru je všechno, co mohu

v nitru mám tuto samotu

která mě každý den přivádí za vámi

v mém nitru je dokonce i něco tvého

tolik je toho hluboko v mém nitru

 

Hluboko v mém nitru panuje samota

hluboko v mém nitru bydlí nenávist a závist

hluboko v mém nitru je láska, kterou umím dávat

hluboko v mém nitru je síla, se kterou umím žít

 

Žijeme a milujeme, děláme, co děláme

žijeme někdy pro jiné, někdy jen z prospěchu

všichni hledáme svou cestu, všichni hledáme svůj cíl

hledáme své štěstí v této špinavé hře

častokrát jsem se už na to nechtěl dívat

raději bych zmizel někam hodně daleko

častokrát jsem utíkal pryč a stejně jsem byl ještě tady

častokrát jsem se vzdaloval a potom jsem se dostal hluboko do svého nitra

 

Hluboko v mém nitru panuje samota

hluboko v mém nitru bydlí nenávist a závist

hluboko v mém nitru je láska, kterou umím dávat

hluboko v mém nitru je síla, se kterou umím žít

 

 

VON ANFANG AN (OD ZAČÁTKU)

 

Def Benski:

…Gianniho? Tak toho znám už půlku života

minimálně tak dlouho, co se pamatuji

byl rok 1986, když na ulici byly k dostání kopačky

Pierre Littbarski v dresu FC Köln na povlečení pro dámy

SPVG Porz, ve čtvrtek fotbalové tréninky

když se mi poprvé mihl před očima Gianni

ani ne po půl roce tu zase byl Gianni

moje nové hobby byla hudba a především rap

s beatboxem jsem začínal mít ohlas jako Ready Rock C

před školou jsme se dali dohromady já a MC

nebylo nás tady hodně, co do toho bylo nadšených tak jako já

až jsem slyšel o jednom, co rapoval anglicky, tak jsme se sešli

jmenoval se Alex, ten chlap byl dost drsný

dělal ze sebe gangstera jako že přišel rovnou z vězení

ale rozuměli jsme si, pilně jsme cvičili

šlo nám to celkem dobře, ale úspěch byl mizerný

časem jsme šli každý svou cestou a já jsem poznal Lorda Fadera

neznal jsem ani Äi-Tiem, ani Fadera Gladiatora

co to bylo za lidi, kteří přišli do mého života

naštěstí byli moji kámoši v roce 1991 v kapele Rhenania-Stress

po kapele Blitz Mob na krátko přišel Duales System

ale Alex a já jsme chtěli jít o krok dál

s Danielem jsme pak založili Firmu v roce ´96

a to byl rok, kdy jsem poprvé viděl Gianniho u mikrofonu

 

Od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let

ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli

na začátku, tam kde dneska hoří oheň, byla dřív jen jiskra

vždyť naše láska k věci je silnější než krev

na začátku loď snů pro kluky, kteří tomu hodně věří

a prudce stoupají

od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let

ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli

 

Gianni:

Alex mi dělal doučování, to mi bylo 10 let

dokázal mi dost dát, abych rozuměl škole

peníze jsem neměl, když věděl, jak jsme bydleli

když mám tátu ve vězení, musím platit nájem

jaký je to pocit, když přehodíš výhybku

a zapomene se na každodenní starost a prázdnou lednici

ale věci se postupem let mění

také tu byl Lorenzo a já jsem tu byl pořád pro tebe

měli jsme už po škole a teď teprve začínal život

vzdělával mě Ben, který si teď říkal Obiwahn

šest lahví rumu, opilost až k výtržnostem

Ben měl z toho málem smrt na záchodě, já měl neshody s matkou

ale nevadilo mi to, pro dobré kamarády snesu všechno

rodiče si mysleli, že se ženu do záhuby

po nějaké době jsem se jim ztratil z dohledu

měl jsem stálou práci, vydělané peníze, věřte nebo ne

pak někdy přišel Alex s demo snímky

s Danielem a Benem začala éra Firmy

od začátku mi bylo jasné, co jsem chtěl

a dočkal jsem se, jak se Firma nezadržitelně rozjíždí

 

Od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let

ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli

na začátku, tam kde dneska hoří oheň, byla dřív jen jiskra

vždyť naše láska k věci je silnější než krev

na začátku loď snů pro kluky, kteří tomu hodně věří

a prudce stoupají

od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let

ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli

 

Alex:

Ice Cube a MC Ren – Colours, kde hrál Sean Penn

žádný rap v top ten, v té době jsem znal jméno každého gangu

2 Live Crew válcují Miami a já typ, co přetáčí zpátky každej song

protože se učím jako nikdo jiný ve škole

od PE a KRS-One, husté bylo dřív def

Benski a já jsme prošli testy

první vystoupení na ostrovní slavnosti

co jsme si užili zábavy – co jsme se nasmáli

bylo nám 16 a už jsme přemýšleli o smyslu hip hopu

Gianni a já na školním dvorku v Porzu

nikdo nešel v našich stopách kromě Torcha

to platí o všech lidech, kteří to jen tak nevzdávají

tehdy byla dlažba hořící a Gianniho jsem neznal

potom jsem dostal dvouma puškama do hlavy

příští rok byl Gianni s Kendou se mnou v partě

Internatiol Rescue se jmenovala crew, která začínala před tisíci lidmi

voly zatýkali a my jsme dávali hip hop

jeden MC jeden beatbox před luxusními ovacemi a ohlasem

pak šel Benski svojí cestou a to byla součást hip hopové scény Kölnu

typ z našeho okolí, co to uměl podat drsně

měl jsem víc nápadů než vědecké týmy

cíl zahrát si na jamu, být vidět na letáku, vzít mikrofon, točit demo

a pak Duales System s Gadgetem a Pützem za zády

na cestách s KVB jsem psal, co jsem znal

sleduju, co se děje a kde teď stojí Gianni

Tattwaffe u mikrofonu a jsme v pohybu jako Carlito

 

Od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let

ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli

na začátku, tam kde dneska hoří oheň, byla dřív jen jiskra

vždyť naše láska k věci je silnější než krev

na začátku loď snů pro kluky, kteří tomu hodně věří

a prudce stoupají

od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let

ale my víme, kdo jsme a taky, kdo jsme byli

 

 

ANDERE ZEITEN (JINÉ ČASY)

 

Porz se jmenuje místo, kde se to stává

a Köln je město, kde se vydělávají peníze

už nějakou dobu bylo možné mě vidět

se skupinami Firma nebo Creme de la Creme

přichází sem Gianni a teď nastává můj čas

těžký v práci, ale nikdy jsem to neměl snadné

nechci tím říct, že jsem tvrdší než jiní

ale měl jsem tvrdý život a nedával mi vždycky smysl

14. poschodí v prosinci, v Německu je zima

první joint jsem ubalil, když mi bylo 13

mrakodrap z asfaltu v lese betonů

nejrychlejší cesta odsud je prásk z dýmky

jediný cíl příští deal, tím se feťáci dopujou

poslouchal jsem desky, které se mi nikdy nelíbily

teď nahrazuju pepp (směs koksu a speedu) a speed s hustým beatem

a skillz nahrazují koks, vše co potřebuju, je cigárko a jedna plzeň

chceš mi vysvětlit, co je správné, tak to zastav

nikdy nebyl žalář tak daleko a úspěch tak blízko

 

Hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu

chtěli mě zlomit jako suchou větev

ale šlo to jen ztěží

já jsem znovu tady

Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda

hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu

chtěli mě zlomit jako suchou větev

ale šlo to jen ztěží

já jsem znovu tady

Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda

 

Dopis z úřadu, je mi jedno, co v něm stojí

a nemám východisko, je mi jedno, kdo v tom jede

vždycky jsem měl namířeno na něco velkého

jenom jsem nekšeftoval s deskami, ale s tvrdými drogami

jen jedna otázka náhodou, kdy zaklapne past

sračka se nafoukla jako příběh Tupaca

a když zasáhne fanouška, tak to nepřestane

ale já jsem to dovedl zastavit s dcerkou na klíně

ona mi určitě někdy bude rozumět

a já se postarám o to, aby mohla být na mě pyšná

teď přicházím já a nastává můj čas

nechte si svůj soucit, ode dneška jsem připraven

a nikdy se mi život neukázal být tak jasný

nikdy nebyl žalář tak daleko a úspěch tak blízko

 

Hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu

chtěli mě zlomit jako suchou větev

ale šlo to jen ztěží

já jsem znovu tady

Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda

hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu

chtěli mě zlomit jako suchou větev

ale šlo to jen ztěží

já jsem znovu tady

Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda

 

Hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu

chtěli mě zlomit jako suchou větev

ale šlo to jen ztěží

já jsem znovu tady

Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda

hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu

chtěli mě zlomit jako suchou větev

ale šlo to jen ztěží

já jsem znovu tady

Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda

 

 

KAMASUTRA  (= PÍSEŇ PŮVABŮ)

 

Kamasutra, byl to osud nebo náhoda

že jsme se potkali jako kometa se zeměkoulí

ty a já nerozlučitelní jako slunce a světlo

většina těch, co nás vidí, zůstává stát a diví se

proč má žena jako ty takového týpka ze spodiny

ale tyhle věci jsou důležité jen z našeho hlediska

jdeme domů a vyučujeme se lásce

celebrujeme u markýze de Sade a světla svíčky

 

Celý svět dnes v noci spí, kotě

jen my dva ne, jen my dva ne

celý svět dnes v noci spí, kotě

a já tě budu držet, než se rozední

 

Jsme jeden pár a přece rozdílní jako jin a jang

jsem tvůj muž i bez prstenu na ruce

ty jsi můj talisman, oceán, ve kterém mohu plavat

tvůj hlas už zavelel: vezmi si mě, rozkošný muži

a pořád dál, když se většina lidí uloží k spánku

děláme věci, o kterých si ostatní jen čtou

zapomínáme na svět, když jsme ve své oáze

jemnou masáží, která nás přivádí do extáze

zpocená těla v pohybech s větším rytmem

než merenge a salsa na Kubě, vroucnější než láva

do všeho letíme jako NASA,

v prostoru věčnosti na cestě do nirvány

 

Celý svět dnes v noci spí, kotě

jen my dva ne, jen my dva ne

celý svět dnes v noci spí, kotě

a já tě budu držet, než se rozední

 

Tohle zboží patří jenom nám dvěma

bez tebe bych se trápil celý život

touha, kterou oba cítíme

nás zavede na cizí místa

do jihovýchodní Asie, s vědomostí starou tisíce let

s něžnou vůní květů, která je opojná jako opium

bludiště, ve kterém ukazuje cestu vášeň

do nesmrtelnosti v naší rotující planetě

 

Celý svět dnes v noci spí, kotě

jen my dva ne, jen my dva ne

celý svět dnes v noci spí, kotě

a já tě budu držet, než se rozední

 

Celý svět dnes v noci spí, kotě

jen my dva ne, jen my dva ne

celý svět dnes v noci spí, kotě

a já tě budu držet, než se rozední

 

 

KASALLA (KRAVÁL)

 

Teď spustím kravál, kopnu tě do držky jako fotbalista

až ti upadne čelist a poklekneš jako před Alláhem

chováš se jako bys byla všechno, ale jsi jen laciná coura

ležíš na zemi, chceš na mě poslat bratry

žádný problém, nejlépe bude, když přijde tvůj táta

a tvoje máma také, vždyť po boxu potřebuju něco ošukat

porazit mě to ti nešlo

potřu celé tvé příbuzenstvo

vy šváby rozšlapu vás jako vajgl

rozbiju ti hubu a dám ti pokoj

určím, kdo toto místo opustí jako vítěz

znovu jen stres s bitkami, které neznají moje pozadí

ale po 5 vteřinách mají radost, když mohou ještě utéct

musel jsem na sebe stále dávat pozor

a otce jsem znal v dětství skoro jen z vězení

proto necítím lásku, jenom velkou nenávist

pro každého idiota, který mě chce omezovat jako zátěž

ale já chci peníze, rychlá auta a ohromný palác

a každý, kdo se mi postaví do cesty, bude zlikvidován

písničkami na davy lidí nebo také kalibrem 08

se moji nepřátelé zapotí jako o půlnoci v Karibiku

 

Teď tu máte kravál pro všechny, co mě chtějí zastavit

kravál pro všechny hochy, co se mnou netáhnou

pro všechny, kteří mi neprojevují respekt

kravál, kravál, kravál, kravál!

 

Jsem padrino Porzu, Gianni Al Pacino

žiju život jako v kinu, zabíjím každé mimino rapu

jako Joe Peci v kasinu, pohřbím vás do kukuřičného pole

ty jsi žvanílek, co kritizuje mě a můj gang

ale od tváře k tváři si pomočíš tanga

když muž promluví, je konec s hloupým dohadováním

o stylu a talentu, protože vás v rapování roztrhám na kusy

jsem zákon a seru na to, kdo má nejbujnější styl

utnu vám hlavy sekyrou při bitkách

chuligán hiphopu, který tě vyžere v tričku

který ti nachčije do prdele a potom ještě půjde chlastat

 

Teď tu máte kravál pro všechny, co mě chtějí zastavit

kravál pro všechny hochy, co se mnou netáhnou

pro všechny, kteří mi neprojevují respekt

kravál, kravál, kravál, kravál!

 

Zapínám televizi a vidím citlivky středních vrstev v širokých kalhotách

pózu v klipech, hrají si na veliké

extra-drsné, dělají silný vítr jako vrtule

a přece jim vidím na očích, že jsou vyměklí jako mozzarella

klamači diváků, vždyť mluví úplně jasně

(za prvé) o problémech, které nikdy neměli

(za druhé) o kulturách, pro které ještě nikdy nebyli ochotní

(za třetí) o šampaňském, které nikdy nepili

a o hodně ženách, které nikdy nepotkali, neudělali

ale Gianni padá sem dolů jako bomba na Hirošimu

a chceš mít napětí, potom to jde zcela rychle a spontánně

vysvětlím ti to jako týpci na jaguárské dráze

 

Teď tu máte kravál pro všechny, co mě chtějí zastavit

kravál pro všechny hochy, co se mnou netáhnou

pro všechny, kteří mi neprojevují respekt

kravál, kravál, kravál, kravál!

 

Teď tu máte kravál pro všechny, co mě chtějí zastavit

kravál pro všechny hochy, co se mnou netáhnou

pro všechny, kteří mi neprojevují respekt

kravál, kravál, kravál, kravál!

 

 

KINDER DER STRASSE (DĚTI Z ULICE)

 

Vidím děti na ulicích a vzpomínám si na těžké chvíle

nebylo nic k smíchu krom trávy, kterou jsme hulili

zákony potřebujeme, peníze se musí sypat, jo to jsme si mysleli

pili jsme pivo, objednávka je na 16. hodinu! děkuji ti!

přišel jsem před čtvrtou, abych viděl, jestli jsi přišel sám

nebyla to žádná maličkost, já jsem věděl, že máme nepřítele

rap pro vroucí dlažbu, 5 typů vystrčilo drápky, zkurvené peníze

hele que pasa (kroky) pospěš si, jeď pryč, náklaďákem

čas je gut, mluvím jen krátce a stručně

dělám z jednoho balíku padesát, statistika mě těší

budu vynalézavý a vyperu naše peníze každou hodinu

pochop to už konečně, na ulici jsme nerozluční

 

Gianni se jmenuje týpek, pamatujte si moje jméno

6 písmen které řeknou všechno v 360 dnech

24 hodinách 60 vteřinách po 666 kolech

vyhrávám souboj nejen na body

v džungli velkoměsta jsme byly děti ulice

spalující asfalt a hoven až po krk

musel jsem v posledních letech překousnout hodně svízelů

nebyl jsem jako dítě posedlý ničím kromě jídla

trávil jsem čas venku každý den a každou noc

a dneska se ptám, co mi dal život

musel jsem se naučit dobře a tvrdě se ubránit

kde jiní měli zlatou lžičku, já jsem měl jointa

mnoho dní to byl můj jediný přítel

ulice nás udělaly tím, co jsme

opojené kšeftováním a ze života skoro zaslepené

 

Já jsem dítě ulice, jdu svou cestou každou uličkou

protože nikdy nemám o peníze nouzi

dřív jsem kradl, v patnácti jsem vykradl pokladnu kina

necítil jsem se dobře v chudé společenské vrstvě

ty mléčnej chlapečku, díky za vlněnou bundu od tebe

čichal jsem toxický barevný lak

je jasné, proč jsem měl v devatenácti rakovinu

člověče, jak jsem se za to nenáviděl, vše mi bylo tak jedno

máma mě ustavičně srala

3 roky podmínky mi to také neusnadnily

někdy všechny věci šly do kanálu

jak jsem už řekl, protože jsem o tom nepřemýšlel

příbuzní se ptali, má ten typ ještě všechny

ale děkuji bohu, že se tomu dnes jen směju

co jsem dřív udělal špatně je pouze vedlejší

a pro tebe Gianni je to věcí cti

 

1967, narodil jsem se ve státě, který má hluché uši

rozvoj systému mě ustanovil za svého nepřítele

zapřísáhnul mi vyzkoušet vaše hranice

na severu i na jihu, na východě i na západě

nic nového kromě mléčného pečiva a kousání nudou

lituj toho, vypadni, seber si své věci a táhni

svádím boj s tvým mozkem, rozhodím ho

protože je amatér a proto také není věrný

můj styl není ke koupi jako tvoje děvka, když je vlhká nebo běhá za cizíma

a já tě oklamu jako třpytivá ryba

vždyť hraju oběť a otroka správy

ale sklonit hlavu a krčit se nám neumožní dobrý postoj

zkoušeli nám vzít, co jsme milovali, ale my jsme nepřestali

a zdravíme jen hodně pozůstalých

žádné strachy, vždyť o nic nepřijdete

 

Zůstáváme takovými, jací jsme, protože oni nás za to nenáviděli

a mince cinkaly, takže vysoko skleničky

na hip hop, tak vznikl u dětí jejich ulic

 

 

MEIN WEG (SVOU CESTOU)

 

Půjdu svojí cestou až do cíle

jako samostatná existence

protože kdo zná pravidla hry v životě

hru života, v každém okamžiku plnou požitků

při tom vím, že jen já musím žít

nemusím mluvit

ale vychutnávat si potichu

v kruhu svých milovaných

na všech sedm dní nedokážu čekat

ale musím se o něco snažit

je to můj svět a balím život u límce

a dneska je dost dobrý den

abych vám všem řekl

nic není jenom tak náhodou

vždyť nakonec jsme všichni stejní

vždyť nakonec jsme všichni bohatí

a všichni děláme stejnou blbost

vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá

a když je cílem cesta, jsem připraven

 

Tohle je moje cesta

můj život

všechno, co prožívám

moje láska

všechno, o čem píšu

vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá

a když je cílem cesta, jsem připraven

 

Hodně se o životě můžeme dočíst v knihách

ale nikdy by to nebyl správný život nevnímat s ním energii

nepocítit svůj vlastní, velmi malý,

zdánlivě skromný život

pocit vytváří chutě života

je důležité, že zavíráš oči a jednoduše se spoléháš,

důvěřuješ, vidíš pouze srdcem

já potřebuju svět s jeho háčky a poutky

s jeho pěknými a křivými zvuky

hádky a usmíření, protiklady se přitahují

snad to je ten důvod, proč mohu život vydržet tak dobře

stejně se nemohu vyhnout svému osudu

a proto mu jdu s radostí naproti

abych prožil všechno, ať už prokletí nebo požehnání

 

Tohle je moje cesta

můj život

všechno, co prožívám

moje láska

všechno, o čem píšu

vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá

a když je cílem cesta, jsem připraven

 

Každý jde svou cestou

také když je život nástroj s mezerami

každá rada mě zatracuje, přemýšlej o tom

a drž si od lidí také odstup

vždyť kdo mi dává lásku

může také čekat lásku ode mě

přátelství jsou oázy

já vám nevěštím z karet

ale mluvím věcně

svět mi vypráví příběhy a já je balím

pořád znovu do textu a do písniček

poražený a vítěz jsou v podstatě stejní

člověk jen musí pochopit krásu přírody

a zrání přírody akceptovat jako proces

já jsem zákon pro sebe

poslední instance svého svědomí, což oceňuji

poslední, kdo se schovává

a koho proto kousnou psi

 

Tohle je moje cesta

můj život

všechno, co prožívám

moje láska

všechno, o čem píšu

vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá

a když je cílem cesta, jsem připraven

 

Tohle je moje cesta

můj život

všechno, co prožívám

moje láska

všechno, o čem píšu

vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá

a když je cílem cesta, jsem připraven

 

 

SAG MIR (POVĚZ MI)

 

Pověz mi, čím má být život, který vedeme?

pověz mi, co má být bolest, kterou cítíme?

pověz mi, co má být nenávist, kterou vyvoláváme?

pověz mi, je to všechno předurčené?

pověz mi, je pravda, že jsme děti osudu?

nebo jdeme cestou všichni slepí?

 

Vidíš svět takový jako já?

jdeš po stejné cestě jako já?

věříme v Boha a je to přitom stejná víra?

tolik cest – tolik znamení

které se každý den snažíme prostudovat

najít smysl, čemu všemu tady rozumět

čemu všemu tady rozumět

 

Pověz mi, čím má být život, který vedeme?

pověz mi, co má být bolest, kterou cítíme?

pověz mi, co má být nenávist, kterou vyvoláváme?

pověz mi, je to všechno předurčené?

pověz mi, je pravda, že jsme děti osudu?

nebo jdeme cestou všichni slepí?

 

Věříš sobě a věříš světu?

máme kudy utéct, až jednou všechno spadne?

kdo nás pak ještě zachytí?

každý den si vezme hra další kapitolu

život a smrt, smrt a život

a tak se často ptám, co nám to tady má dávat?

běžíme všichni do záhuby

nebo najdeme svůj úděl, ještě než umřeme?

 

Pověz mi, čím má být život, který vedeme?

pověz mi, co má být bolest, kterou cítíme?

pověz mi, co má být nenávist, kterou vyvoláváme?

pověz mi, je to všechno předurčené?

pověz mi, je pravda, že jsme děti osudu?

nebo jdeme cestou všichni slepí?

 

Pověz mi, kam má vést cesta?

pověz mi, můžeme všechno tady pochopit?

pověz mi, můžeme někdy spatřit cíl?

pověz mi, kdo tu ovládá náš rozum?

pověz mi, má člověk skutečně život ve svých rukách?

nebo jsme nepoznali svůj skutečný účel?

 

Pověz mi, čím má být život, který vedeme?

pověz mi, co má být bolest, kterou cítíme?

pověz mi, co má být nenávist, kterou vyvoláváme?

pověz mi, je to všechno předurčené?

pověz mi, je pravda, že jsme děti osudu?

nebo jdeme cestou všichni slepí?

 

 

GIANNI´S MAMBO NO. 1

 

Jmenuji se Gianni, oslavuji jako lidé v Botswaně a Ghaně

jsem host u tvého gala

svlékám se jako kuala a stojím modelem pro každého malíře

a všechny ženy, které žádám, to dovolí se superstar

zdarma pití na baru, šampaňské, udělejte místo pro mejdan piraní

jezdím mercedesem a ty pandou, kdo je tu muž

ohlášený jako Puffy a jako Frank Zander

odvaž se a relaxuj dnešní noc, neměj starosti

já slavím na doraz, když se mi to dovolí

tancuj svlečený na podestě a potom to doraž

mejdan byl nakažlivý, stálo v jeho hodnocení

 

Ooooohh Gianni, hej dámy

kdo zná kočičky v celé zemi a nechá je tančit

ooooohh Gianni

a kdo je tak rozpálený, že si hadry žehlí dlaní?

ooooohh Gianni

a kdo je víc obnažená raketa než vyzyvatel?

ooooohh Gianni

no jasně, jsem to já

 

Kecám až moc, chlubím se až moc, vyprávím až moc

kámo, to je můj styl

ve své hlavě dám nejkřiklavějším oslavám nejpovedenější hosty

ve svém soukromí vás uvítám jako ve státním paláci

a nezanechám na ženě stopy, jsem muž který to může změnit

mluví se mi s vámi dobře, za krátko jsme vyrazili na rande, vule vou?

a všichni ví, že Gianniho party jsou odvazárna

ještě víc nevychované než s ožralci na párty Ballermanna na Ibize

u mě nejsou v koupelně kbelíky, ale vany

a po každém večírku to u nás roztočí Italové a Gianni

a ty víš, že dělám oslavu pro sebe i pro tebe

ty vole, mám rád diskotékové světlo

neříkej mi, že to přeháním

vždyť ti zpříjemňuji noc jako wickmedi night

 

Ooooohh Gianni, hej dámy

kdo zná kočičky v celé zemi a nechá je tančit

ooooohh Gianni

a kdo je tak rozpálený, že si hadry žehlí dlaní?

ooooohh Gianni

a kdo je víc obnažená raketa než vyzyvatel?

ooooohh Gianni

no jasně, jsem to já

 

Co může být, já vás zvu

na sklenici sektu Pina Colada

znáte Siciliána

slavím s Firmou z Kölnu až do Barmy

podnik je vroucí, zvednu atmosféru

v hlavě mám dost místa pro Love Parade příštích let

a dobrá nálada je moje zboží

vyrazím do Mexika, zatančím si flamengo

půjdu na mejdany s Aztéky

dám si u pultu ruskou vodku

jsem širší než pouliční rváč, prosím nepanikařte

a uspěchané večírky nechci vůbec

neptej se, proč je dneska disko

protože já to chci, posaď se a uvolni se

 

Ooooohh Gianni, hej dámy

kdo zná kočičky v celé zemi a nechá je tančit

ooooohh Gianni

a kdo je tak rozpálený, že si hadry žehlí dlaní?

ooooohh Gianni

a kdo je víc obnažená raketa než vyzyvatel?

ooooohh Gianni

no jasně, jsem to já

 

 

 

„Jen málo by bylo ve světě učiněno, kdyby se člověk předem tázal, jak to dopadne.“ (Gotthold Efraim Lessing, německý filozof, 1729-1781)

 

Dvaadvacet let nepřítomnosti v této zemi krásné, zemi milované způsobilo, že jsem se vrátil o zmíněných dvaadvacet let později. Nebo dříve? Rozhodně jsem měl v duši pocit pětadvacetiletého kluka, který – když se ocitl mezi stávkujícími studenty – necítil věkovou propast, dělící ho od těch mladých tváři, mladistvých duší. Člověk vždy zkouší začít tam, kde bylo jeho snažení před léty přerušeno. Byl jsem mezi svými, tak jako v lednových dnech devětašedesátého roku; po sebeupálení studenta filosofické fakulty. Studentská stávka tehdy, studentská stávka o dvaadvacet let později. Ani tehdy, ani poté nikdo z těch, kdo se na stávce podíleli, nevěděl, ba ani netušil, zda bude patřit k vítězům, nebo poraženým. V studentském věku je kalkul až na nejzazším místě.

 

Ve chvíli, kdy většina chartistů opouští na doporučení svého vůdce Prahu – to aby snad nedošlo k provokaci – nechávají si mladí rozbíjet hlavy podle pendrekového zákona. Vůdce se jim staví v čelo až po bitvě. Na vyjednávání. Vůdce slovenský dosud dokonce netuší, zda se – po dvaadvacetiletém mlčení – ještě vyjádřit umí.

 

Sociální demokrat, jeden z mála, hodných tohoto označení, je vypoklonkován z československé sociální demokracie. Na jeho místo nastupuje marxistický ekonom na straně českomoravské. Na Slovensku je pak jejím reprezentantem generální tajemník KSČ, známý ještě z osmašedesátého svým absolutně negativním postojem vůči sociálně demokratické myšlence; člověk, který podepsal jako vůdčí osobnost moskevský protokol o zkáze republiky. Týž protokol, za který dnes volán k zodpovědnosti dlouholetý exulant Zdeněk Mlynář.

 

Vzpomínám na ty šestnáctileté tváře, rozzářené revolucí vyhranou. Nedětí, vítězů. Vybavených odvahou, tolik scházející rozumným a zrozumělým dospělým. Měli smůlu; zase jednou. V šestnácti letech člověk nemá volební právo. Nerozhoduje: je odkázán na milost a nemilost zmíněných zrozumělých. Mnozí z nich; mnozí z vás, moji milí nastoupí letos před komisi. Kdoví kdo vás bude zkoušet z vědomostí, které před vámi celý život tajil. Kdo bude vyžadovat znalosti, za které by vás před třemi lety vyloučili ze (socialistického) studia. Kterýkoli z těch veledůstojných pánů, kterákoli z těch veledůležitých dam je vám zavázána vděkem. Buďte si toho vědomi. A nejen při té zkoušce dospělosti. Dospělost dokazuje člověk celý život, den po dni, hodinu po hodině. Dospělost – to je vyžadování práv – a převzetí povinnosti. A hlavně – vědomí historických souvislostí.

 

„Opilí od radosti

si sami trochu lžeme,

že zkouškou dospělosti

opravdu dospějeme.

 

Tak tanči, lásko sladká,

protanči večer celý:

ten bál – je křižovatka,

dospělí nedospělí.“

 

(Karel Kryl)



Poznámky k tomuto příspěvku
popleta79 (Občasný) - 19.11.2013 > :-D
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter