|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Co kdyžbychom my lidé, nebyli lidmi, co kdyžbychom byli jen chodícími energiemi? Neměli bychom těla, tudíž ani obličeje, nemohli bychom zaujmout ostatní svou vizáží. Zkrátka bychom jeden druhého neviděli. Chodili bychom po světě, vnímali sílu života a neznali žádné ideály.
Jak by to pak vypadalo?
Někdo by byl s někým, ne proto jak vypadá, ale proto, že cítí oba něco skvělého. Ale časem by se mohlo stát, že jeden si na náklonnost toho druhého zvykne a energie začne postupně vyhasínat. A tím ten druhý přestane logicky postupně toho člověka cítit, vnímat. A jednoho dne by ji ucítil znovu, avšak u někoho jiného. Přesně tak to je, jakmile člověk není šťastný, přestane cítit lásku, vymýšlí všemožné věci jak se znovu rozptýlit, jak začít znovu žít naplno. A problém je ten, že my jsme ovce, chováme se tak jak chce naše společnost, tudíž náš rozum nás stále brzdí, abychom v očích ostatních nevypadali jako blázni i přes to,že cítíme věci úplně jinak. Co tedy dělají lidé, když se musí kvůli rozumu dusit u něčeho pro co nemají nadšení?
|
|
|
