Byl jednou jeden svět
a tam platil stav bezšíře
všude kolem se válelo místo vzduchu želé
a v něm se plácaly existence stylem:
„když sen sní už je to skutečnost“
vypadly jako vroubky na prosvitném igelitu
hledaly jedna druhou
a nešlo jim to
tak si vymyslely posvátného tkalce
a ten měl obrácený stav
místo nití se na něm natahovaly vroubky
a on poroučel existencím
aby se protrhly jedna do druhé
a když už byl ten svět hodně starý
tak se protrhl sám do sebe
a nejednou ta díra
před okem posvátného tkalce
břichomluvecky říhá:
TAK SI DÁME ŽELÉ NÉ?
|