Taje loňské listí a hlína této zimy

modrý Měsíc září jako bělmo tažného psa

oči litinového Krista pláčou tichou rez

tak ležím

únorové nebe je daleko

ještě za mé tmy   

a přesto hvězdy jsou na dotek

stejně jako myšlenky na přítomnost

které jsme ještě nezačali

a tak

s krví stroje v žilách se nutím k vědomí

abych položil stéblo druhé trávy

na vlastní hrob  

nebo se pokusil nevzbudit se

ze své nezimy

to venku

se zdá být jak první noc které jsme dosáhli

a poté se pokusili uhasit plameny objetími

tak dlouze

že s popálenými dlaněmi

jsme vyvedli své děti k letu   

a ani nezakřičeli

tak mlčím

abych se ptal jak dál

v této vteřině