Na pláni města

vchod za vchodem a den 

vlas snídá ptačí král

jdu s teplem v kapsách

a dotýkám se zdi

jak muž před dveřmi na konci schodiště

za nímž je byt ticha nebo ona 

víčka má padají jak snítky z růže

kterou jsi mi dala do rukou ostny napřed

jakéhosi pohřbu nebo svatby snad

ach rána pitomá

když padá mlha ze sprchových koutů

a vajíčka krouží v pánvi teflonové písně

mlčíme nad horkou kávou s jazyky v sobě

ač díváme se každý v jiná zrcadla

a ruce vedou do hlubin

k pohledům do nebe a svlečeným šatům

z nichž v smrti nebo milováním

vystupujeme jak z mořských pěn

a nazí vycházíme ven z jantarových komnat

porvat se s řezníky o zvířata svých já

která nám chtějí prodat

spolu s myšlenkami a sny

jako vnitřnosti

a my prý máme děkovat

za to, že nám říkají co dělat

koho nenávidět a za kolik milovat

toho dne

který je plný šedi, tání a špíny 

jako dnes