Prázdninové poblouznění
V Římě,
mě upřímně,
jeden Ital miloval,
do ouška mi lásku špital,
„Merde, merde“, ač byl Ital,
ať ví celý Rožmitál,
kdo mi srdce rozkmital.
Vyvolený
A že jsem dosud zdraví,
ťukám si na sklovinu,
že nemám bolest hlavy
a nebo rakovinu.
Věším se na zárubni,
jindy se oddám plynu,
můžu se snažit, jak chci,
já stejně nezahynu.
tajemství je výrobní,
co jsem to za bestii,
řekni mi na rovinu,
když neznám akné, strii?
jiný se v létě splaví,
v zimě mu rudnou uši,
a mně nic neunaví,
a mně to v zimě sluší.
Sprostá indiánská
Byl to cowboy, stepí táh,
péro jak zvon, lepý, aach,
a kůň ržál, stál ve stínu,
cítím žár, ve svém klínu,
a než já zdvihla řasu,
mě přítáh k svému pasu,
nebohá vězím v lasu,
a šeptám, "Hombre, zasuň!".
byl to cowboy? lesník snad,
smradlaví jak Cařihrad,
a on flintou střelil, prase,
jak mě zmerčil ohlou v pase.
v remízkách si ho venčil,
tam mě vtáh, a pak bejčil,
ve zlých snách zřím ho zase,
přemítám o ocase.
|