Jitřenko, přišla jsi orat staré brázdy?

Anebo chceš, abych vypadnul

do noci, do které byt vykasává

protopené dny?

Jitřenko, Boha jsme spolu občas hnětli

z jeho hlíny a poznávali ho

v tvých prsou.

Jitřenko, říkáme tomu samotenství,

abychom nezůstávali tak sami?

Kolikrát říkáš, buď silný,

jenom jsem okolo prošla?

Tvé dny beztak jednou sejdou s mými

bez toho se, které v sobě

hledáme, abychom nebyli tolik sami. Jitřenko,

města se otáčí s bolavou hlavou,

žalují na mě i tebe

a ty ve mně všecko jitříš.