FRANCIS BACON

☼   22.1.1561  LONDON       ۞    9.4.1626   LONDON

Je mi třicet jedna a k tomu musím přiznat, že v přesýpacích hodinách u mého neslavného žití se už přemístilo dolů mnoho písku. Mou krajinou je lidské poznání. Kdybych ji mohl zbavit dvou lupičů – prázdných frází a slepých snah, jimž troufalost a rozum schází – osídlil bych ji pilným pozorováním, opodstatněnými závěry a objevy, aby už dej Bože vzkvétala. Tento můj cíl je tak pevný, že se ho nikdy nevzdám.

(Z dopisu strýci lordu Burleighovi, Londýn léta Páně 1591)

*

Francis Bacon se narodil do doby, kdy se Evropa pronikavě měnila (k lepšímu?). Anglické království se postupně zbavovalo neblahého dědictví středověkého absolutismu. Už za panování Alžběty parlament protestoval proti neomezené moci šlechty a principy státu se začaly otřásat v základech. Tolik opakované tvrzení mocných, že vládci jsou obrazem božím, a že čestnost a schopnosti mohou mít jenom lidé vyvolení z protekce urození, vedlo k všeobecnému pocitu frustrace. V opozici stála nejenom chudina, ale bouřili se i mnozí měšťané. Tomáš Campanella v neapolském žaláři tehdy sepisoval své představy o alternativě feudalismu, o nové společnosti dělných lidí. Pomalu, ale jistě se rodil nový společenský řád, který měl na dlouhá staletí určovat osudy nemocného světa. Jméno mu dala ta část nadvýroby a zisku, kterou vlastníci výrobních prostředků hned neproměnili v okázalé osobní obohacení, ale investovali ji do dalšího expandujícího podnikání. Ve spisech o ekonomice se stále častěji vyskytovalo nové slovíčko – kapitál.

Francis spatřil světlo světa ve vysoce postavené rodině. Jeho otec byl strážcem královské pečeti, strýc lord Burleigh (1520–1598) dokonce určoval čtyři dekády anglickou vnitřní i zahraniční politiku. Zpočátku se zdálo, že mladý Bacon bude také složit u dvora. Ve dvanácti letech navštěvoval šlechtickou školu v Cambridge, ale na přípravce k univerzitě se mu moc nelíbilo klima. V jedné z bouřlivých disputací označil Aristotela za moulu a scholastiky za zabedněnce oslí. Samozřejmě, že s takovými názory neobstál a musel odejít.

Nerozvážná kritika anglického školství mu na dlouhý čas uzavřela brány věhlasných univerzit. Francis se uchýlil (spíše zběhl) na „kontinent“ a pobýval ve Francii. Krutou válku dvou Jindřichů (Jindřicha III. proti Jindřichu Navarrskému) sledoval v Paříži a tváří v tvář vraždění ho začal zajímat problém pravdy, práva a bezmoci.

Po náhlé smrti otce je Bacon téměř bez prostředků. Uvědomuje si, že rodina od něj očekává rozumné povolání a ukázní se konečně. Mladý bouřlivák se vrhá na studium práv, protože to je nejlepší cesta, jak získat nějaký státní úřad. Strýc lord Burleigh mu zajišťuje protekci, a tak Francis roku 1584 vstupuje do Dolní sněmovny. Působil v ní potom téměř čtyři desetiletí a získal si renomé vynikajícího řečníka. Vystupoval mimo jiné v procesu vedeném proti Marii Stuartovně.

V roce 1590 se stal Francis Bacon přítelem a právním poradcem hraběte Roberta Devereux z Essexu. Hrabě toužil po majetku a slávě. Využil přízně královny Alžběty a připravil spiknutí. Pokus o státní převrat trval jenom několik smolných hodin a vězení v Toweru ani nestačilo pro všechny zatčené namočené v aféře. Francis Bacon svého druha sice přímo neprásknul, ale v procesu mu velmi uškodil. Když žádal ve sněmovně pro spiklence nejvyšší tresty, odsoudil ho za tohle celý Londýn.

Hrabě z Essexu byl popraven, ale cíle spiklenců žily dále. Anglie měla získat nepřemožitelnou dávku POWERU (= asi nešlo jen tak o nějakou pověru…) ve spojení šlechty s měšťany, a to nejenom na základě politických úmluv, ale i nových hospodářských svazků s velkostatkáři a farmáři, s kupci a s majiteli řemeslnických manufaktur. Na britských ostrovech k velkému podnikání chyběly nerostné suroviny. Ty bylo možné získat pouze ve vzdálených koloniích. V roce 1600 vznikla Východoindická obchodní společnost. Bacon tehdy napsal: „Jenom ten, kdo ovládá moře a oceány, má volnou ruku. Panství na moři je nejdůležitějším úkolem našeho království, neboť tak nám spadne do klína bohatství obou Indií (tedy Indie a obou částí amerického kontinentu…)“

Francis Bacon studuje pilně teorii státní moci, hlavně spisy N. Machiavelliho. Osvojuje si taktiku zdánlivých kompromisů a ústupků k pozdějšímu prosazení zcela opačných cílů. Po sérce lidových bouří v roce 1597 odhaluje v parlamentním výstupu pravé příčiny nepokojů – bídu a nezdary v zemi, omezování podnikání ze strany šlechty a nedostatečné znalosti orby půdy. Protestuje také proti daňovému šroubu, který snížil obchodní obrat, zisk i produkci ve zpracovatelských dílnách.

Vladařský dvůr dokonalé znalosti vnitřní situace státu ocenil. Francis Bacon je jmenován radou koruny (1604), vrchním prokurátorem (1607) a nakonec vrchním daňovým výběrčím (1613). Na přímluvu obratného vévody z Buckinghamu se stává strážcem pečeti (1617) a rok poté lordem–kancléřem. Nyní stojí na samém vrcholu anglické státní hierarchie, bude to tedy k něčemu platné? Uvidíme. Kolmý start na dráze k vrcholu kariéry se však nerentuje. Dolní sněmovna obvinila Francise Bacona v březnu 1621 (je tomu akorát 393 let a 9 dní…) z úplatkářství dirty water gate. Pinďa exemplář pofiderních výhod špinil pověst lstivým počínáním. V Toweru byl sice jenom dva dny, ale musel na čas prchnout z Londýna a pokuty pohltily většinu jeho zásob. Stejný pozůstatek viróz psychóz (sralbotka „ein Gespenst“), odstrašující podnikavec Karl von Marx označil později spory v anglickém parlamentu za „předehru anglické buržoazní revoluce“. V letech 1600–1621 totiž nešlo v Dolní sněmovně jenom o boj o moc. Bacon v čele skupinky posranců kritizoval přežívající feudální řád a absolutistickou šlechtu. Zcela zřetelně se postavil na stranu nově vznikající kasty buržoazie. Uvědomoval si také, že se musí pronikavě změnit i postavení a celý život bezprostředních výrobců – dělníků, rolníků a řemeslníků. Když opouštěl parlament, prohlásil: „První blesk uhodil do kancléře, ten další uhodí do koruny.“ Maucta.

NOVÉ CESTY LIDSKÉHO POZNÁNÍ

Mnohý z našich současných podivínu se možná podiví, proč pokládáme Francise Bacona za jednoho z raritních velikánů, když byl vlastně většinu času sic významným, ale nakonec přece jen neúspěšným protagonistou v politice. Odchod z Dolní sněmovny i z královských úřadů umožnil zklamanému a rozčarovanému právníkovi věnovat se znovu opět své lásce – vědě. Renesanční učenci poznávali doposud okolní svět i lidskou společnost útržkovitě a na přeskáčku v disputacích a stylisticky brilantních esejích. Francis Bacon se v devíti knihách rozsáhlého díla „O hodnotě a rozmnožení věd“ (1623) pokusil úspěšně o klasifikační a metodologickou reformu poznání.

Středověká scholastika spatřovala účel poznání v teoretické pravdě. Bacon bezděky kladl na první metu nový cíl – praktické podrobení si přírody vůči vůli člověčí. Z věd si nejvíce cenil filozofie, kterou rozčlenil na nauku o přírodě a nauku o kráse člověka (ha ha ha). Každá z nauk měla praktickou a teoretickou část. Praktickou stránku poznávání přírody tvořily fyzika a mechanika, teoretickou potom METAFYZIKA. V nauce o člověku postihovaly praxi antropologie s psychologií, teorií se měly zabývat logika a ETIKA.

Nové rozdělení věd mělo nesmírný význam pro další výzkum přírody i společnosti v ní. Francis Bacon odmítal předem dané scholastické „pravdy“, i když byly v souladu s aristotelskou logičností. Důsledně požadoval nové přehodnocení pojmů, jejich novou definici pomocí významových znaků. V procesu zrání a poznání (odborně mu říkáme gnoseologie) vytvořil a popsal takzvaně „genetický postup“, spočívající v ověřování vzájemných symbióz a vztahů jednotlivostí, které pospolitě vytvářejí nové „formy“.

Francis Bacon považoval za základ bytí „zárodky“ tvořící hmotu. Tento názor se v náznacích objevil už ve spisu Nová Organon (1620) a bývá považován za počátek novověkého materialismu, urvi majetek, kde jen můžeš… Myslitel – dnes bychom řekli spíše vědec – může k poznání celku a vzájemných souvislostí dospět jenom pokusem nebo ověřením, co to jsou fakta v praxi. Baconova „genetická metoda“ je založena na třech stěžejních principech. Vzájemné vztahy jednotlivosti tvoří v myšlenkovém povýšení (v indukci) nový stav (abstrakci). Teprve po přezkoumání nových vztahů se můžeme pokusit o vyjádření nových pojmů (o determinaci). Máme před sebou zrod vědecké metody experimentu, bez níž je dodnes sotva myslitelný rozvoj poznání živé a neživé přírody.

Baconova klasifikace věd i požadavek pokusu a názorného příkladu daly mohutný podnět pedagogice. Žáci měli nyní poznávat gró pravdy nikoliv pasivně, ale na základě aktivní školní praxe. Učitel měl vysvětlovat látku krok za krokem, od jednoduchého ke složitějšímu, od jednotlivostí k celku. Žáci se musejí naučit ověřovat si sami od sebe našprtané poznatky. Tyto myšlenky z četných Baconových esejí (1595–1625) se rychle rozmnožily do celé Evropy. Nepochybně je zachytil a studoval i Jan Ámos Komenský, který z Baconových roztroušených poznámek a náčrtů vytvořil úhelné kameny svého stále platného systému výuky na školách základního i pokročilého stupně, opřeného o hráčský vabank.

UTOPIE NEBO SCI–FI VE VELKÉM?

Je zajímavé, že ve většině dnešních encyklopedií je Francis Bacon označován za sociálního vyvrhele a bývá utopisticky srovnáván s Tomášem Morem a s Tomášem Campanellou. Bacon se sice celý život zajímal o problémy práva a moci, ale jeho vysněná terra pohádek není společensky spravedlivým „slunečním terénem na hraní“.

Pravděpodobně v roce 1623 napsal Francis Bacon příběh námořníka, který se ocitá na podivuhodném ostrově Bensalem. Poměry na ostrově jsou aktualizací slávy antické minulosti a vidinou vzdálené budoucnosti, jsou nadějí lidstva. Latinský spis pod názvem Nová Atlantida vyšel v Londýně až po autorově smrti a záhy se stal bestsellerem a kuchařkou jak na věc ve své době.

Čtenáři byli na počátku 17. století unášeni technickými novinkami takzvaného Šalamounova obydlí, doupěte, brlohu, v němž se na Nové Atlantidě zkoušely různé vynálezy. Šalamounův dům byl vlastně vědeckou králíkárnou pro pokusný komplexní výzkum živé i neživé přírody. Jednotlivá oddělení si předávala informace na velkou vzdálenost signály bez poslů, a to více než čtvrtinu tisíciletí před vynálezem telegrafu. V mineralogické laboratoři vznikaly umělé drahokamy. K uchování potravin se na ostrově Bensalem běžně užívalo chlazení. Observatoře sledovaly sílu větru a pohyby mraků k předvídání příchodu dešťů, sněhu a krupobití, ďábelského sprasku.

Šalamounův  dům měl i zahrady, kde „spojením různých rostlin“ vznikaly nové ovocné dřeviny s kvalitnějšími bytelnějšími plody. Lidé Nové Atlantidy přišli i na způsob křížení různých druhů dobytka a bravu za účelem zvýšené užitkovosti. „Mnohé z našich poznatků,“ píše Bacon, „jsme získali jednoduše vlastními smysly – sluchem, čichem a hmatem“.

Na bájném ostrově žili i lékaři se znalostí hygieny a preventivní péče. Lidé tam nebyli nemocní, protože utužovali fyzičku, pravidelně si myli celé tělo, jedli málo a vydatně pestrou stravu. Měli také k dispozici léčiva „z vlastních i dovážených rostlin“.

Z perspektivních řemesel uvádí Francis Bacon výrobu a zpracování papíru, hedvábí a lnu, který kvetl modře nebo bíle. Budoucnost ovšem patří technice: „Máme také domy, kde se mašiny pohybují různým způsobem. Dokážeme stroji napodobovat let ptáků. Máme plavidla, plující i pod vodou, kterým neublíží bouře ani vlnobití. Všechny tyto věci nám přinášejí užitek, neboť povstaly z poznání přirozenosti přírody“. Ostatně, Šalamounův dům na Nové Atlantidě byl vůbec založen k „rozpoznání příčin a změn skrytých přírodních sil, aby rozšířil co nejvíce hranice moci člověka…“.

Francis Bacon byl přesvědčen, že k „velké obnově světa“ může dojít pouze na základě uplatnění vědeckého bádání v praxi. Uplatnění nových poznatků však bránil scholastický dogmatismus. V díle Instauratio magna ho Bacon odsoudil nevybíravě: „Mozky tohoto degenerovaného učení (jakým koneckonců oplývá i Zeman, což není žádný železný Zekon ani Zeus…) žijí v klášterních celách a v konventech. Stále se odvolávají na několik autorů, hlavně na svého primitiva diktátora Aristotela. Je až s podivem, jak pavučinami svých názorů opředly svět. Jejich učenost však existuje toliko v knihách, bez možného užitku.“

Je zřejmé, že Francis Bacon předběhl svou dobu o celá staletí. Jeho myšlenky aplikovaného vědeckého výzkumu jsou dodnes aktuální, stejně jako zásada dlouhodobého pozorování a experimentu. Právník a šlechtic (Bacon byl baronem z Verulanu a vikomtem ze Saint Albanu) nastínil budoucí metodologickou cestu možného bádání, které by mělo sloužit rozvoji výrobních sil a v důsledcích i napomoci zlepšení života všech lidí.

Jak později dokázal Friedrich Engels, podlehl i Francis Bacon omylu všech idealistů, že nové myšlení, nová idea změní nebo spasí sama o sobě svět. K tomu jsou zapotřebí především nové výrobní vztahy, které se začaly pronikavě měnit a prosazovat až mnohem později v průmyslové revoluci.

Francis Bacon nebyl sociálním utopistou. Na jeho Nové Atlantidě žili vedle sebe boháči i nemajetní, mocní i bezvýznamní pinďové. Bacon nevěřil v možnost překonání bezpráví dobrotivostí, jako někteří z jeho současníků. Věřil pouze v sílu lidského poznání čistoty a kalu, které usnadní život v čistotě následujícím generacím (velikánů).

Zakladatel mnohých nových metod vědeckého výzkumu zemřel uprostřed rozdělané práce. V dubnu 1626 zkoušel účinky podchlazení při konzervování masa a nepřežil akutní zápal plic.

Friedrich Engels vyzdvihl jeho péči poskytovanou této planetě: „Když se začalo stále více prosazovat měšťanstvo, docházelo k mocnému rozvoji vědy. Měšťanstvo potřebovalo Bacona k rozvoji průmyslové výroby, potřebovalo novou vědu, která by zkoumala přírodu a přírodní síly i rezervy.“

http://www.youtube.com/watch?v=OsfZAWvY3oI

Akhenaton:

PROMÉTHÉE (Prométheus)

Na počátku byla země, moře a nebe

zelenající se lesy a medové řeky

zlaté plody rostly na stromech

vinná réva se nenápadně pnula po mramorových sloupech

kde hnízdili ptáci všech druhů

ve věčném baletu to bylo představení

režírované od perfektního mistra

a k tomuto obrazu byl vychováván člověk, říká se

že jestliže byl Ráj plátnem stvořeného světa

člověk měl být zasazeným rubínem

možná ve své první hodině

když neměl strach z věcí, které umírají, štěstí bylo

sumou prostých věcí života

ve stavu nazývaném harmonie

člověku se dařilo, svět krásněl

v této epoše míru se král jmenoval Prométheus

Prométheus byl celistvý, protože mu nechybělo nic

chráněný Bohem a respektován svými lidmi, ale

jednou ho navštívila Eblis v jeho snech

a ptala se: je Bůh silnější než Ty?

nabídla mu skříňku, která uzavírala všechna neštěstí

a našeptávala mu jen samou nenávist a závist

Příští den byl prvním smutným dnem na Zemi

Prométheus zavraždil vlastního bratra

sebral jeho majetek a unesl jeho ženu

zotročil 12 kmenů

sestavil silnou armádu

vládl krutým a nespravedlivým způsobem

domnívající se, že je nesmrtelný, zavraždil

všechny své syny, kteří by mohli proti němu povstat

nechal postavit věž až do nebe, vyzbrojen lukem se vydal bojovat s Bohem

Mnoho dnešních lidí jsou následovníci Prométhea

protože zdědili jeho vizi

říkají tomu „detail“ a bez skrupulí navlékají

svým lidem pravou dobytčí kůži

další příklad, na který se historie dívá

je využívání slepých jednookými

život na Zemi je pohárem vody Javel

proč střílet šípy na nebe Babel?

všechna svá dramata, své akty pro poklad Rackhama

dští oheň na zemi Abraháma

toho ohně tolik, kolik přinese pouštní vítr

to je kerberus (3hlavé psisko), který obsluhuje Prométhea v pekle

drahé je štěstí, neboť zbožná je cesta

tak k čemu je dobré být králem, když jste bohatý a smutný?

duše mizí daleko od Země

čas kvapí, paláce se bortí, proměňují se v prach

Prométheus včera, zítra, první bytost

vůdce smečky v království psů

království platí za pošetilost jeho činů

očekávaje v bolesti zmrtvýchvstání

IAM: „1 PEU TROP COURT“ (TROCHU PŘÍLIŠ KRÁTKÁ EPIZODKA)

Bratr původem od moře

Shurik'N

probouzí pocity z Noumene

vibrace vyprovokované fenoménem

kouzelným, poetickým, tělesným dotekem,

Lingvistické pohlazení, tón mé hudby

závan mělčiny na jemné pleti

se zaráží o má záda

tiše tančí, touha noci

Melodické vzdechy, nasycená blaženost

hladké, sami ve tmě, chtějí, abychom je vyzkoušeli

oči přivřené, rty pootevřené

světlo luny oknem pokoje

nás nechává hádat čisté formy jako ambra

úsvit přichází, ještě jeden den přijde

do pokoje, v němž zůstanou jen vzpomínky

...z trochu příliš krátké epizodky

Anděl spánku, vesmírný Chang-Ti

pobídne sáně do sedmého nebe

zve na cestu, bez lží, bez přetvářky

skočte dovnitř, mám jeden lístek zdarma

a jestli pochybujete,

já hraju a zabydluju se mezi peklem a rájem a vámi

vždy, když nastane tento okamžik,

poslouchám stejnou hudbu založenou na stejném refrénu…

(ženský hlas)

Já jsem melodie, ne parodie,

a noty života vyvolávají vaše myšlenky

den po dni, mé sametové doteky

probouzí vaše smysly tisícem cest lásky

Pročpak si myslíte, že B-Love je taková, jaká je?

Je pravda, mohu přinést

spoustu sentimentu, ale čekám toho tolik

muži milují vždy příliš krátce

(mužské hlasy)

Krátce? Slyšel jsem dobře?

Trávím všechen čas posloucháním té melodie

Která tryská ze srdce, je upřímná,

aby ženy už nemilovaly tak krátce

...trochu příliš krátkou epizodku

Ach, nejsem něžný, mé jméno je Chill

a jsem dealer, to jsou mé soukromé služby dívkám

elegantní zprostředkovatel přivolávám závratě,

jež tě vynesou do oblak nebo tě nechají ponořit se do vody

buď přemýšlivá, ospalá, sobecká nebo s variantou plnou elánu

naše vzdechy se vznášejí ve větru

sílí zvuk, který vychází a pocity

chvění tě pomalu pohlcují

já ničím neporuším

zvláštní stav, do něhož jsem tě ponořil

Slibuji ti cestu

až do středu souhvězdí Skopce

přetvořím tvoji duši pod hvězdnou oblohou

a vezmu tě po Mléčné dráze

v rytmu jisté písničky den po dni

(ženský hlas)

Můžeš mě ujistit, že to nebude příliš krátké?

(mužský hlas)

Ne, protože já poručím nebi

a slunci, aby námi nechali jednu noc navíc

nezůstanu hluchým ke tvým prosbám

a ty pochopíš, že to není příliš krátká epizodka

nemilujte jen trochu příliš krátkou epizodku

http://www.youtube.com/watch?v=rh8-fXtjTPg