Narcis

Tady je jedna o muži, který vstoupil do

Telefonní budky na ulici a zavolal sám sobě,

A nikdo neodpovídal, protože nebyl doma,

Tak jak by vůbec mohl zvednout telefon?

Noc ubíhala dál a dál a dál a dál.

Telefon vyzváněl a vyzváněl a nikdo neodpovídal.

A tady je jedna o muži, který vešel

Do telefonní budky a zavolal sám sobě,

A rovnou odpověděl, a tak spolu vedli

Důkladný, srdečný hovor dlouho do noci.

Boky telefonního stánku jiskřily a zářily

Do světla pouličních lamp, jak noc plynula v rezonanci.

Venku v divokých kopcích předměstského New Jersey,

Tam nahoře nad South Orange v Maplewoodu,

Zamrzla hladina osamělého rybníčku,

Lačným dechem zimního vichru,

A sníh zavál celou jeho plochu a slehl,

Takže se nakonec nemohlo tvrdit, že tam vůbec byl,

Po rybníčku není vidu ani slechu.

***

David Ferry

Narcissus (Excerpt)

There’s the one about the man who went into
A telephone booth on the street and called himself up,
And nobody answered, because he wasn’t home,
So how could he possibly have answered the phone?
The night went on and on and on and on.
The telephone rang and rang and nobody answered.

And there’s the one about the man who went
Into the telephone booth and called himself up,
And right away he answered, and so they had
A good long heart-to-heart far into the night.
The sides of the phone booth glittered and shone in the light
Of the streetlight light as the night went echoing on.

Out in the wild hills of suburban New Jersey,
Up there above South Orange and Maplewood,
The surface of a lonely pond iced over,
Under the avid breath of the winter wind
And the snow drifted across it and settled down,
So at last you couldn’t tell that there was a pond.