V tom vlaku, co z nádraží vyjel,
cíl neznámý, ale vím odkud přijel...
Kaštanová alej a spadaný listí,
holka na lavičce - v ruce krabice vína to jistí.
V očích slzy, na nohou sandále,
minulý měsíc už měla namále.
Utekla od všeho, z blbýho místa,
protože si je svou pravdou naprosto jistá.
Doma ji nechápou a vezmou jí klíče,
prosit se nebude - kvůli svý pýše.
Náměstí zalitý poledním světlem,
kiosek s charitou - "Pomozte dětem".
Ulice, kde rostou stromy a voní květiny,
sedíme potichu, nejsme bez viny.
Oba víme, že je to konec - poslední schůzka,
už tě zas zajímá jen moje blůzka.
Přidělenej počet let, nám nedovolí moc pohledů zpět, jen jednu vzpomínku - lžeme si navzájem, něco stálo za zmínku..
Kdysi jsme všude měli svý místa a ulice a neřešili co bylo, je ani bude..nenapadlo nás tehdy, jak málo z tý velký lásky zbude
|
