|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Každou noc se probouzel, křičel vzrušeným hlasem, který přecházel do šepotu a opět nabýval na intenzitě, vyznání, které se skládalo zpočátku z jednoho slova, poté text rozšiřoval, šeptal jej ve dne, křičel v noci ze snů, v nichž se mu náhle zjevila Ona,..., opět vykřikl, až se otřásl celý dům a okna začala praskat, slova, věty, v nichž se žhavé tóny mísily se stejně žhavým praskotem, který vytvářel shluk zdrsnělé krásy...
... - Já tě miluji, každý den, každou minutu, každou vteřinu na tebe myslím, představuji si tě na procházce na mých tajných místech, v zahradách snů, jsi sama nebo jdeme spolu, tiše hovoříme s květy, odkudsi zaznívá slavičí symfonie, přidávají se hlasy všech, tisíce tónů zní, spojují naše srdce,..., budeš navždy má a já navždy tvůj, plujeme na naší Lodi, Loď se zmítá, naše objetí tesané láskou v sousoší, zmítá Korábem,..., kdyby mezi námi stálo sto Prah a tisíc Vltav, nic nás nerozdělí!
- Beru tě v ochranná křídla svého Já, opírám o tebe své Kolo lásky, přivazuji je zlatým řetězem ke tvé ruce, kráčím dál, ty se mi dáváš, křičíš tak, že to je slyšet až v Grónsku, které pod ohněm našich citů taje, proudy vody ochlazují naši lásku, ale náš Cit mění vodu v páry, které se vznášejí a shlížejí na nás, tleskají, utvářejí kruh,..., zůstává vyprahlá poušť, uprostřed se zelená naše Oáza lásky, v ní budeme žít navždy Ty, Já, My...
|
|
|