|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Rozproudila se krev
a přitom se zrzavec oběsil na poslední klice kliniky
ústavu materiálu pro choré
nejenom duševně ale také i zcela jistě bez jasného přičinění
s žilami na cáry
otevřela se hruď vápencové sochy
tlak se vzdouvá tam přímo pod místem ponoru
křivolaká ulička se ti drží za nehty a nejde smýt
mešita se hroutí pod ní několik mužů se samopalem
pomalu krájí zbytky víry roztroušené po několika hedvábných šátcích
probudil jsem se pozdě večer
neschopen nic namítnout
otázky pršely skrze gejzíry chrlily se na mě
pohlcovaly mě
nejsi tam kde jsi jsi slepé místo jako dopis kde by měl být ukryt
ale nejsi tam kde bys měl být
příčina výčitka
zbabělost svědomí krouží jako had z vápencové kůže
líně se převaluje na hraně bosporu
rozerval cestu ke klinice
poslední kout štěstí
vrzavé dveře a po nich pouze hlad
po steně a do stěny se vpíjí trsy varlat
a konečníky penetrované čistým ručníkem
pějí ódu na nebytí
|
|
|
