(Věnuje mu dojemně křehký a dotčený pohled; poté, co zase sklopí oči, ozve se o něco tišším hlasem.

"Jsem žena, Milesi. Snůška rozporů, tomu se neubráním."

"Samozřejmě, odpusť."

John Fowles; Mantisa)

           bohyně

V krušných horách chlupů,

ve chvíli radosti

Zanechám tě supům,

ať tě vykostí

Budeš ryba měkká,

pendrek had Duhový

Potřebuji svědka,

nechat tě bohovi.

Bůh nebo Sup...Mně jasné není

kdo nebo co se snáší shůry,

rozpouští denní noční můry

a které z našich pokolení

na Pomezí přešlo řeku Šalom

v okamžiku, kdy se ti vše vzdalo.

("A taky jsem bohyně"

"To jsem nikdy nepopíral"

"Ale ano. Vždycky když otevřeš tu svoji pitomou kušnu."

J. Fowles; Mantisa)

 

 

KVĚTOMLUVA

Fialka léta, ostrožka!

Pořád ji cítím v ponožkách

jak jsme se v ní váleli.

Miláčku! Jsem v prdeli.

 

Kousek dál chci se doválet

a až mít budu na mále

a jednou život neudýchám,

pak ty, jak známá voda tichá

 

pořád mé břehy budeš mlet.

Nelze se stejně vrátit zpět.

Aspoň si tě přizdobím

 

jako "tehdá", bez zloby

brilianty s granátem.

 

"Di do hajzlu, pazdráte!"