Ničí zoufalství není podobné mému zoufalství--

V této zahradě pro tebe není místo,

když si myslíš takové věci, vykazuješ

únavné povrchní znaky; muž

který bez skrupulí plení celý les,

žena kulhá, odmítá se převléct

nebo si umýt vlasy.

Předpokládáš, že mi to není jedno,

když si spolu povídáte?

Ale předpokládám, že víš,

že jsem očekávala tu lepší ze dvou kreatur,

kterým byl dán rozum: pokud ne,

že by ses v podstatě staral o obě,

že bys přinejmenším rozuměl,

že žal už je rozdán

mezi tebe, mezi všechny tvého druhu, pro mě

abych tě rozeznala, jako tmavomodré

terčíky plané ladoňky od bělosti

lesní fialky.

***

Louise Gluck

April

No one's despair is like my despair--

You have no place in this garden

thinking such things, producing

the tiresome outward signs; the man

pointedly weeding an entire forest,

the woman limping, refusing to change clothes

or wash her hair.

Do you suppose I care

if you speak to one another?

But I mean you to know

I expected better of two creatures

who were given minds: if not

that you would actually care for each other

at least that you would understand

grief is distributed

between you, among all your kind, for me

to know you, as deep blue

marks the wild scilla, white

the wood violet.