~ JSI ZBYTEČNÝ! ~


Za 200 let,
i po TVÉ smrti,
tu budou moje verše teskné!
Na slunci se má bysta leskne
a prapor slávy z hlíny ční!...

A TY tam
- kde si krysy hrají;
v tvém hrobě kosti roztahají,

jsi pro ně navždy zbytečný!

Lidé i krysy rozpoznají
komu po letech stále hrají,
a víc než jasně oni vědí,
co pálí je a co je svědí,

a pro koho jest škoda lkáti,
ze vzpomínek se navždy ztratí,

kdo v mysli zůstat nezaslouží,
tak jako jeho dílo prázdné,
tak podbízivé-nevýrazné,
jež „pánům“ za almužnu slouží!

~

I za 200 let já tu „budu“,
TY krysí budeš večeří!

Za aroganci tvojí pyšnou
do stoupy tvoje dílo padne;

bez pokory se těžko vládne
srdcím a duším člověka…

TVÝM veršům nikdo nevěří!

Už pochop prosím, usmolenče,
že papír s tužkou rukám tvojim;
tvé sebepýše nesvědčí!

Snad za pár let TĚ o tom, směšný,
MÉ básně živé přesvědčí…

TY přesto studu nenalezneš…
a někde „slavně“ hloupě zhebneš,
a na tom prdlajs záleží!

Do stoupy TVOJE dílo padne,
tak neskonale nezábavné,

tak, jako TY - tam náleží…!



VĚNOVÁNO:

zbytečným, závistivým pisálkům...