~ JSI ZBYTEČNÝ! ~


Za 200 let,
i po tvé smrti,
tu budou moje verše teskné!
Na slunci se má bysta leskne
a prapor slávy z hlíny ční!

A ty tam
- kde si krysy hrají...
v tvém hrobě kosti roztahají.
Jsi pro ně navždy zbytečný!

Lidé i krysy rozpoznají
komu po letech stále hrají,
a víc než jasně oni vědí,
co pálí je a co je svědí,

pro koho už je škoda lkáti;
ze vzpomínek se navždy ztratí,

kdo v mysli zůstat nezaslouží,
tak, jako jeho dílo prázdné,
tak podbízivé-nevýrazné,
jež „pánům“ za almužnu slouží!

~

I za 200 let já tu „budu“,
ty krysí budeš večeří!
Za aroganci tvojí pyšnou
do stoupy tvoje dílo padne;

bez pokory se těžko vládne
srdcím a duším člověka…
Tvým veršům nikdo nevěří!
Duše tvá mastná, rozměklá!

Už pochop, prosím, usmolenče,
že papír s tužkou rukám tvojim;
tvé sebepýše nesvědčí!

Snad za pár let, trotlíku směšný,
svůj klobouk z pleši úctou smekneš;
byls jenom ovcí, jehněčím!

Ty přesto studu nenalezneš…
a někde „slavně“ hloupě zhebneš,
však na tom prdlajs záleží!

Do stoupy tvoje dílo padne,
tak neskonale nezábavné,
tak, jako TY - tam náleží!



VĚNOVÁNO:

zbytečným, závistivým pisálkům...