Jirko...dej tomu čas....vím že jsi Jedinečný'...a výjimečný...Krásný den Ti přeji''Anicka
Odesláno z mého ASUSu
D obr ý zvláštně zvláštní den Anno
Původní (dialekt) Velikého Dia:
A KRUH SE UZAVÍRÁ JAKO JEDEN ČITELNÝ ROK NA PAŘEZU...
Představ si, sestav si, Rubikovu i Pasternakovu hravou kostku
zařiď si čtvero ročních období podle úvah trojrozměrného mozku
Dr. Živágo je Tvůj kujón před kamerou s duchaplným Omarem Sharifem
všecko nejlehčí i nejlepší přeje Pan Tau rozmlouvající decentním tarifem
nebes–expres nález hlásá výpočtářkám jejich čurbes jako nekonfliktní výkres
průniky překypujících těles, úniky odvály výdrž i nádržkám nerez nebo v čem je
zakopán (zakódován) čmuchací neviditelný Ondra Neff a pak i jeho logika haf haf sci–fi pes?
na prověrce zamažte můj lůj jelení, nebo výhodná stmelení
prověrka prověří vysvědčení, maturita dospělost ve fázi divoce uskutečňovaných nočních umění
tak jako tak, počítáme pro koutek maleb secese Gustave a další duševní kousíčky zázemí
území Klimtů nezná hranice a clo, nakonec RIP čeká zlo, co postrádá rozsahy přijatelných myšlení
zázvorový citrónový zákrok pro zázraky imunitního kořene i dejme šance Ance Mance pro nějaké pokolení v koření
pro nestydatá stvoření a choulostivé dědění osvícených nočních a celodenních probouzení k vědění
nemůžete je vymačkávat jak citrón, jen pocítit na sobě jako vtělení
přejme šmak a Savoy jako závoj princeznám jazzu z mého arci nerozmazlovaného mlýna
fotrové, pějme notové oktávy Marušce z „Rottrové spermobanky“, Spící Anně i Růži i sommeliérkám archívního vína
protože nechceme být přemnožitelé časů, ale jen přemožitelé v úžasu
nad zákony celku i jednotlivců, výkonů i proher, bez faulů a penalt nedočkavých Jirků a jejich poločasů
ukaž mi hru a neukazuj další bílý tesák a jeho černý kaz, prokaž nástup intuice na vrcholné adresy
tahle zřícenina vypovídá o bývalých vyhlídkách noblesy oktávy pro časy partesy
tahle pasáž nechce chválit hroznou Pakáž, tahle gramáž není výmysl pro blamáž
tohle rčení má chvění, před kterým neutečeš a nerozředíš mozaiku snově koláž
korálky od horalky, předpovědi od prozíravé cikánky, i s příjemnou vůní bazalky
v kuchyni napácháš mnoho receptů, v parcích ti zeměplochu překrývají vonící třezalky
individuum je um být a mít otevřeno 24 hodin denně v nářezové pařezové chaloupce
a rozdávat suvenýry květinám na louce a motýlům na Tvém krku Anno mého jitra nic nematouce
https://www.youtube.com/watch?v=ZDTl_pW6B9M
http://www.youtube.com/watch?v=2m6g8DY9vRY
https://www.youtube.com/watch?v=u1Ylx1Rawxc
1991 4ème et dernier single du groupe benny b le clip a été tourner entre miami los angeles et beverly hills en mars 1991
BENNY B. feat. DJ DADDY K. „DIS MOI BEBÉ“ (PŘIZNEJ MI TO, MILÁČKU)
Přiznej se mi miláčku proč jsi tak krutá když víš, že někdy může být láska dojemně snadno bum bác osudová řekni mi, proč jevíš dosud tak osudový odpor nehraj si s mým srdcem nebyl jsem schopen ustát noční blbou náladu říkáš, že jsem dobrej říkáš, že jsem milej že se ti líbí, jak se projevuju
a moje způsoby také ale místo abys zůstala nablízku u mě a milovala mě, říkáš, že máš toho dost a že chceš jít, yeah jmenuj mě miláčku jménem jakým chceš uvolni se z pouta a z kouta od hanbáře, jestli chceš jsou lepší věci, ale pokud mě neopustíš já to dovedu ustát, ano já jsem člověk, co tě šíleně hravě a správně miluje a ne ten, kdo tě odrazuje přestaň se chovat tak povýšenecky vím, že mě potřebuješ a později ti budu chybět ale jestli by ses rozhodla že se jednou vrátíš ke mně dovol mi, abych ti řekl, že tě nenechám znovu odejít protože tě miluji protože tě miluji
Přiznej se mi miláčku proč jsi tak krutá když víš, že někdy může být láska velmi, velmi osudná, to neznamená ostudná! řekni mi proč jevíš tak silně absolutní odpor nehraj si s mým srdcem víš, že jsem smutnej a že mi srdce naříká pokaždé, když jsi bez nálady pokaždé, když pláčeš mám do srdce vyryté tvé jméno až do konce života a prosím, nepočítej, že na tebe zapomenu protože jestli si myslíš že je pro mě snadné abych na tebe někdy zapomenul
po všech těch vzájemných maličkostech
o které jsme se mohli podělit prosím oznam mi že mě už nemiluješ dělej si co chceš s naší láskou ano, ale já budu pokračovat a nechovám se povýšenecky já vím, že mě potřebuješ… protože tě miluji protože tě miluji
Ty jsi nádherná víc než kdy předtím víc a víc, protože tě osobně znám prosím, netvrď mi, že to přeháním vím, že jsem udělal tu správnou volbu a jsem za to rád
protože tě miluji
protože tě miluji
protože tě miluji
protože tě miluji
BENNY B. feat. DJ DADDY K. s pískací písní „ELLE“ (ONA)
Když se zčistajasna probouzí
a já ještě spím
dává mi na tělíčko jen razítko jako francouzskou pusinku
ale nemůže navzdory velikému úsilí
neptejte se, jestli ji pořád miluji
má oči plné lásky
má srdce plné něhy
a chvěje se mi tělo
když mě hladí povědomé ruce ještě povědomější ženy
je to s ní nezbedné, křehké, smyslné v jednu chvíli
aby tělo bylo s tělem,
udělal bych s ní prostě jako Mág cokoli!
Ona, víc nádherná než kdy předtím
víc a víc, protože jí znám
prosím, neříkej, že přeháním
vím, že jsem udělal jedinou správnou volbu
a jsem za ni tuze rád
Každý okamžik
jejího romanticky upřeného pohledu
probouzí ve mně
něco kouzelného, nejsem mák vlčí, já jsem Mág i Apríl
jsem očarován, že se nedaří mi utajit vše před ní
a škádlí mě, dělá, že opouští
svůj půvab, to je jako záblesk
který mě bodá přesně do srdce
a dodává mi pocity štěstí ještě větší
je to s ní nezbedné, křehké, smyslné v jednu chvíli
aby tělo bylo s tělem,
udělal bych s ní rád test na cokoli!
Ona, víc nádherná než kdy předtím
víc a víc, protože ji osobně znám
prosím, neříkej, že to přeháním
vím, že jsem udělal jedinou správnou volbu
a jsem za ni rád
Chci žít svůj život vedle ní
prožívat její štěstí, její smutek, její hádky, její pohádky
vzít ji do rukou, nikdy nedopustit, aby se cítila opuštěnou odhozenou ženou
a mazlit se s ní, dokud naše rty nebudou omrzelé
protože je můj miláček a miluji ji tak silně
a koukám na ní každou noc, když jdu spát
je to s ní nezbedné, křehké, smyslné v jednu chvíli
aby tělo bylo s tělem,
udělal bych s ní prostě aprílové cokoli!
Ona, víc nádherná než kdy předtím
víc a víc, protože jí znám
prosím, neříkej, že to už přeháním
vím, že jsem udělal jedinou správnou volbu
a jsem za ni rád
CHUCK D. (PUBLIC ENEMY)
poslal jsem Ti jeho první velkou desku tedy testament, zákon jako test, amen, plamen, je lev a elév z 1.8. narozen jako CHULIGÁN CHUCK D., PROTO TEDY VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL, NEPŘÍTEL VEŘEJNÝCH NEPĚKNÝCH BORDELŮ A PODOBNĚ... PAPA ANNO
Měl jste učitele nebo někoho, kdo vás vedl? Pokud ano, co jste se od něj naučil, co vám dal?
Ne, učitele jsem neměl. Spolu s Hankem Shockleem jsme si tak nějak našli cestu sami. Na střední škole jsme si já, Bill Stephney, Hank Shocklee, Harry Allen, Andre Brown a Tyrone Kelsey postupně začínali hledat cestu, bylo to příjemné období. Tehdy jsme už měli nějaké ty učitele, kteří nás z dálky pozorovali. Jedním z nich byl Andre Strobert. Pomohl nám tím, že nám vysvětlil základy hudební teorie a duchovní aspekty hudby ze svého pohledu Afroameričana. Měl na nás opravdu velký vliv. Pak se nám věnoval i organizátor školního rádia John Schmidt, ten nám zase hodně pomohl s technickými záležitostmi.
Kdybych se měl zamyslet nad vlastními hrdiny a vzory, rozhodně nesmím opomenout Jamese Browna, Sly Stonea a mnohé další.
Jaká byla vaše první práce v oboru a jak jste k ní přišel?
První práce byla zpívání, jak jinak. S Hankem Shockleem jsme neoficiálně dělali všechno možné, podíleli jsme se na provozu školního rádia, propagovali rapovou muziku, jednorázově jsme hráli na různých akcích, všemožným zpěvákům jsme dělali předskokany, propagovali jsme kluby, případně jsme v nich i hráli. Bylo toho hodně. Byli jsme rádi, že můžeme sbírat tolik zkušeností a zároveň jsme se utvrzovali v tom, že na to máme. V té době jsme měli dojem, že rap a hip-hop je jakési pole neorané, tyhle žánry neměly žádnou strukturu, proto jsme se do toho pustili sami.
Hudební průmysl ovšem není orientovaný na umělce, je to celkem značný zmatek, proto je dobré mít manažera, aby se v tom všem orientoval za vás. Ti mívají velký přehled, takže vám dost usnadní život. Totéž platí pro nahrávací společnosti, taky to není zrovna moc přehledná záležitost. S umělci je to podobné, ani tam není žádná struktura daná. Někdo třeba začne jako rapper a pak přejde k filmu, kde úspěšně zazáří. Mně tohle nic moc neříká, přijde mi to jako výsměch hudbě. Nejsem proti pestrosti a změnám, ale rozhodně se mi to nelíbí, když někdo využívá hudbu, v mém případě konkrétně rap a hip-hop, jen jako odrazový můstek někam výš. Myslím si, že lidi se hip-hopu a rapu nedrží právě proto, že těmhle žánrům chybí struktura. Vezměte si naopak Dylana, ten se uchytil ve folku a zůstal v něm, totéž platí pro Johnnyho Cashe a country.
Jak jste se prosadil a co s vámi ta velká událost udělala?
Velký průlom nastal, když jsme s Hankem Shockleem dostali šanci, abychom si vzali na starosti přenosnou DJ stanici. To bylo v roce 1979. A společný průlom, myslím tím pro nás jako skupinu, nastal, když jsme se dohodli s Rickem Rubinem a Def Jam a založili kapelu Public Enemy. Tehdy mi bylo šestadvacet. Naším prvořadým cílem ale nebylo nahrávání alb, jak by si mnozí jistě rádi mysleli, my jsme chtěli mít programy v rádiu. Alba se pak stala jakousi kompenzací skutečnosti, že na komerčním rádiu neměl hip-hop příliš prostoru, takže jsme se potřebovali realizovat jinde.
Co vás den co den motivuje k další práci?
Rap neprošel „kontrolou“, nestal se z něj oficiálně uznávaný žánr. V chodu mě udržel boj pocitu vyděděnce s propagovaným proudem, chtěl jsem si prosadit názor, že i rap toho má hodně co říct. Nebyl považovaný za opravdovou muziku. Tak jsme se s Hankem dohodli, že zničíme předsudky o tom, jaká má hudba být, a nahradíme je novými názory.
Jaké vlastnosti vám nejvíc dopomohly k úspěchu?
Rodiče mě vedli k tomu, abych přemýšlel sám za sebe a v názorech se nevázal na druhé. Proto jsem nikdy neusiloval o to, aby mě ostatní, konkrétně vrstevníci, uznávali. Šel jsem vlastní cestou. Líbilo se mi, že mě rodiče vedli k nezávislosti, ovšem s ohledem na to, že i nezávislý člověk musí fungovat ve světě jiných lidí, takže se s nimi musí naučit vycházet. Mám dojem, že aktuální trend vede lidi k tomu, aby následovali stádo, ne aby se sami ujímali vedení.
Kdybyste na samém začátku věděl to, co víte dnes, co byste tehdy udělal jinak?
Obávám se, že pokrytectví právníků se člověk nevyhne nikdy a nikde. Mění si strany podle toho, co je pro ně právě výnosnější. Jednou se zastávají nahrávací společnosti, jindy zpěváků, ale výměnu stran zpravidla zvládnou během jediného dne. Vlastně jsem nikdy neslyšel o právníkovi, který by v tomhle oboru byl plonkový. Pořád mluví jen o ztrátě času. Podle mě jsou právníci zkázou tohoto odvětví. Na jednu stranu mu pomáhají, aby se rozvíjelo, na druhou stranu pořád vytvářejí tolik skulinek a budují tolikerá zadní vrátka, že se s nimi prakticky nedá normálně jednat. Jenže bez nich je to taky na draka.
Na začátku jsme byli hodně opatrní, pracovali jsme jen s nabídkami, které nám přišly, takže toho nebylo nijak moc. Zpočátku nám nikdo nenabídl nahrávku alba, vlastně jsme si nevydělali ani na živobytí. Pak jsme se ale uchytili a začali jsme si příležitosti vyhledávat sami. Takhle jedeme dál, ale tenkrát jsme si potřebovali trochu osahat půdu pod nohama. Jen se teď na různé lidi dívám s otázkou v očích: „Kdes byl, když jsme se rozjížděli?“ Všichni, konkrétně třeba právníci a účetní, za vámi přijdou, až teprve když vědí, že z vás budou něco mít. Jinak nemáte dostatečně vysokou hodnotu, z níž by mohli profitovat.
Jaké největší ponaučení jste si odnesl?
Myslím si, že než se člověk do něčeho pustí, měl by nashromáždit co nejvíc informací. Takže kladu hodně velký důraz na neustálé vzdělávání. Je jasné, že všechno se předem naučit nemůžete, spousta věcí souvisí s praxí, to je pak celoživotní proces. Nikdy se mi nelíbilo, jak právníci s naprostou samozřejmostí očekávají, že jim padnete kolem krku, a nemohou se dočkat, až na vás začnou rejžovat. Mám na ně pifku. Je mi jasné, že i hudba je obchod a trh, ale všechno má své meze, a ty by neměl porušovat nikdo.
Která alba vás oslovila?
Raisin´ Hell, Run–D.M.C.
Všechno od A–Z od skupiny Stetsasonic, hodně věcí od Atlanticu a Motownu…
Měl jste už jako dítě v pokojíčku plakáty na zdi? Kdo na nich byl?
Až do sedmnácti jsem měl všude na stěnách sportovce – basketbalisty, fotbalisty, hráče baseballu. Zpěváci ani jiní hudebníci tam nebyli. Běžně jsem poslouchal rádio, pouštěl jsem si nahrávky. Muziku jsem měl rád, ale nijak jsem to nepřeháněl. Když jsem se nudil, naladil jsem si pop, mými oblíbenci byli James Brown, Steely Dan, Led Zeppelin.
Která představení, akce nebo koncerty vás nejvíc hypnotizovaly?
Během patnácti let jsem si vyjel na devětačtyřicet koncertů, takže jsem toho viděl habaděj.
Stetsasonic, Amsterdam, 1988.
Run–D.M.C., Houston, 1988.
James Brown, Atlanta, 2003.
Nahrávky jsou celkem neosobní, to se mi nelíbí, ale koncerty, to je jiná. Když jsem byl na James Brownovi, tak lidi úplně šíleli. Byl jsem z toho na větvi, připadal jsem si jako sedmiletý kluk.
Které písně vám přirostly k srdci?
„Funky Beat“, Whodini.
„Black and Proud“, James Brown.
„Heard It Through Grapevine“, Gladys Knight & The Pips.
„A Change Is Gonna Come“, Sam Cooke.
„They Call Me Muddy Waters“, Muddy Waters.
Cokoli od Sly & The Family Stone.
Zkuste uvést maximálně deset rad pro ty, kteří se chtějí prosadit v hudebním průmyslu.
Nejlepší věc je dohodnout se s partou lidí, kterým věříte. Patří k nim účetní, právníci a samozřejmě zpěváci a hudebníci jako takoví. Měli by se do toho pustit jako tým, nejen jako součet jednotlivců, to nemá význam. Soudržný tým lidí je totiž mnohem odolnější vůči vnějším tlakům, drží spolu basu, nenechá sebou vláčet. Pak víte, že lidi, kteří za vámi mají stát, to skutečně dělají, nenechají se odlákat výhodnějšími nabídkami. Je to hodně náročné, a chtít po někom, aby byl jen ve vašem týmu, je složité. Mně se to každopádně vyplatilo a vyplácí. Potřebuju mít kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout s čímkoliv.
DAVE GAHAN (DEPECHE MODE)
Měl jste učitele nebo někoho, kdo vás vedl? Pokud ano, co jste se od něj naučil, co vám dal?
Díky Davidu Bowiemu jsem pochopil, že silné emoce a odlišná prezentace jsou v pohodě. Inspirovali mě i lidé z The Clash, protože mě vedli k tomu, že se pořád dá postupovat dál. A že je všechno možné, když se chce.
Jaká byla vaše první práce v oboru a jak jste k ní přišel?
V hudebním průmyslu jsem žádnou práci nikdy neměl!
Jak jste se prosadil a co s vámi ta velká událost udělala?
Hrál jsem s Fadem Gadgetem v Bridgehouse Pubu v Canning Townu ve východním Londýně. Daniel Miller z White Records mu zajišťoval mixáž. Daniel je docela výjimečný řízek, protože nás přijal doslova za vlastní a natočil s námi singl. Nic víc jsme ani nepožadovali.
Co vás den co den motivuje k další práci?
Chci udělat něco objevného a zároveň nového, chci být ostatním zdrojem inspirací, stejně jako jsem inspiraci od druhých kdysi mohl čerpat já sám.
Jaké vlastnosti vám nejvíc dopomohly k úspěchu?
Nevzdávám se, kráčím pořád dál a dál.
Kdybyste na samém začátku věděl to, co víte dnes, co byste tehdy udělal jinak?
Nezabýval bych se prkotinami, rovnou bych zamířil kurs po velkých rybách.
Jaké největší ponaučení jste si odnesl?
Poslouchej druhé, ale v první řadě jdi za svým srdcem, nikoli za pochybným rozumem.
Která alba vás oslovila?
Ziggy Stardust, David Bowie.
Led Zeppelin I. by Led Zeppelin.
Beggars Banquet, Rolling Stones.
London Calling, the Clash.
Agætis Byrjun & (), Sigur Rós.
Měl jste už jako dítě v pokojíčku plakáty na zdi? Kdo na nich byl?
David Bowie, T. Rex, the Damned (byl jsem členem jejich fanclubu), fotky motorek a závodních kár.
Která představení, akce nebo koncerty vás nejvíc zaujaly?
The Clash, Hyde Park.
Jane´s Addiction, jeden z jejich posledních koncertů, a pak taky turné Lollapalooza, Irvine Meadows.
Sigur Rós, Beacon Theatre, New York.
Které písně vám přirostly k srdci?
„Moonage Daydream“, „Heroes“ a „Rock´n´Roll Suicide“, David Bowie.
„Brown Sugar“ a „Sympathy for the Devil“, Rolling Stones.
„Three Days“, Jane´s Addiction.
„London Calling“, The Clash.
„Black Dog“ a „Rock´n´Roll“, Led Zeppelin.
„Back in Black“, AC/DC.
„The Colour of Spring“, Talk Talk.
„Imagine“, John Lennon.
„What´s Going On“, Marvin Gaye.
„Voodoo Chile“ a „Angel“, Jimi Hendrix.
„Lust for Life“, Iggy Pop.
„Venus in Furs“, Velvet Underground.
Mohl bych takhle pokračovat dál, seznam by byl jak příběh oslnivých not nekonečný.
Zkuste uvést maximálně deset rad pro ty, kteří se chtějí prosadit v hudebním průmyslu.
Vždycky buďte připravení a ochotní pracovat v týmu a s týmem.
Se sny se kompromisy nedají, ani nevyplácí dělat.
Před podpisem si vše bedlivě pročtěte; když něčemu nerozumíte, ptejte se někoho, kdo tomu na rozdíl od vás rozumí!
Pořád to zkoušejte nanovo.
Nikdy to nebude dokonalé, takže neztrácejte drahocenný čas úvahami, jestli už je to v této podobě dokonalé.
Užívejte si to.
Pracujte s láskou, a taky vnímejte srdcem.
Nepřehánějte to s pitím.
SHERYL CROW:
Měla jste učitele nebo někoho, kdo vás vedl? Pokud ano, co jste se od něj naučila, co vám dal?
Učitelů jsem měla hned několik, ale jeden mi utkvěl v paměti hodně hluboko. Byl to jakýsi model v St. Louis; vytáhl mě z baru, kde jsem zpívala, a vzal mě na natáčení znělky pro nějakou reklamu. Jmenoval se Jay Oliver a následně se mi věnoval, jak jen dovedl, trávil se mnou nekonečné chvíle, pilovali jsme spolu můj vokál, učila jsem se a učila.
Jaká byla vaše první práce v oboru a jak jste k ní přišla?
Začínala jsem jako příležitostná zpěvačka pro znělky a upoutávky. Krátce poté, co jsem se odstěhovala do Los Angeles, jsem začala zpívat jako doprovodná zpěvačka na turné Michaela Jacksona Bad.
Jak jste se prosadila a co s vámi ta velká událost udělala?
Asi bych měla uvést, že první skutečný boom byla znělka v reklamě na saintlouiskou značku pobočky od sítě McDonald´s, která se nakonec vysílala celonárodně. Velký zlom znamenalo samozřejmě i turné Michaela Jacksona. Napadá mě i album Dona Henleyho End of the Innocence, na tom jsem taky zpívala a právě to mi otevřelo spoustu dveří dokořán.
Co vás den co den motivuje k další práci?
Každý den mě do práce popohání naděje, že vytvořím něco úžasného, velkolepého. Pořád mě žene má touha, že jednoho dne se to stane a já napíšu dokonalou píseň. A krom toho ráda hraju.
Jaké vlastnosti vám nejvíc dopomohly k úspěchu?
K úspěchu mi nejvíc pomohl pozitivní vztah k učení a vzdělávání, a také touha neustále na sobě pracovat a zlepšovat se. Už jsem uvedla, že ráda hraju i píšu, to je podle mě také velké plus.
Kdybyste na samém začátku věděla to, co víte dnes, co byste tehdy udělala jinak?
Nic bych neudělala jinak, protože si myslím, že všechno je naprosto parádní.
Jaké největší ponaučení jste si odnesla?
Naučila jsem se, že by člověk nikdy neměl pustit ze zřetele to, co je důležité. Kariéra není celý život, ten spoluutváří až láska.
Která alba vás oslovila?
Let It Bleed, Rolling Stones.
Freewheelin´, Bob Dylan.
Kind of Blue, Miles Davis.
Only the Lonely, Frank Sinatra.
Rubber Soul, Beatles.
Sign O´ the Times, Prince.
All Things Must Pass, George Harrison.
Saturday Night Fever.
Axis: Bold as Love, Jimi Hendrix Experience.
Měla jste už jako dítě v pokojíčku plakáty na zdi? Kdo na nich byl?
Ano, byl to plakát z turné Frampton Comes Alive v Bostonu, pak tam byla Linda Ronstadt (měla na sobě ustřižené rifle a dívala se do ledničky), a taky Rumors od Fleetwood Mac.
Která představení, akce nebo koncerty vás nejvíc sebraly?
Stevie & Joe Walsh, 1980.
Frampton, 1975 (asi nejspíš proto, že mi bylo třináct).
Které písničky vám přirostly k srdci?
„Yesterday“, Beatles.
„Tempted“, Squeeze.
„Don´t Think Twice, It´s All right“, Bob Dylan.
„Old Man“, Neil Young.
„Gimme Shelter“ a „Wild Horses“, Rolling Stones.
„Good Morning Heartache“ a „God Bless the Child“, Billie Holliday.
„Into Temptation“, Crowded House.
Zkuste uvést maximálně deset rad pro ty, kteří se chtějí prosadit v hudebním průmyslu.
Neleňte a dřete. Nenechte se srazit na kolena odmítnutím.
Dodržujte režim, pracujte každý den, aspoň trochu. Z krátkodobého hlediska to není nic významného, zato z dlouhodobého je to veliká výhra.
Neomezujte se jen na věci, o kterých si myslíte, že jste v nich dobří.
Rozšiřujte si obzory i výrazové prostředky.
Držte se vlastních zbraní.
Opakujte si, že nikdo jiný nedělá nic důležitějšího než vy, po čase tomu uvěříte.
Najděte si člověka, který bude zasahovat při křížení zájmů, nejlépe manažera nebo právníka. Hlavní je, aby to byl člověk, kterému lze vždycky důvěřovat.
Čtěte, čtěte, čtěte! (Ale rozhodně ne časopisy nebo ledajaké obchodní smlouvy).
Buďte rocková hvězda první velikosti! Když tomu nebudete věřit vy sami, kdo potom?
Pořiďte si toho nejlepšího choreografa, na jakého budete mít!
(Neberte to až tak vážně, píše se prvý duben 2015.)
KAREL KRYL:
Dobrý den, dámy a pánové,
dnes, v téhle padesátce, hodlám sáhnout do šuplíku s texty sice pœtickými, jde nicméně sotva o lyriku.
Za těch pár let, které jsem trávil v mnichovském příbytku, vznikla řada textů epických. Ne že by si kladly za úkol být básněmi. Vznikaly co vedlejší produkt žurnalistické činnosti, tedy práce ve Svobodce. A taky psaní pro rozličné časopisy Čechů a Slováků v zahraničí.
Pro přesnost uvedu vždy před textem rok, případně měsíc, ve kterém ten nebo onen text vznikl. Dobrý poslech.
Zmapované texty začínají tuším roku 1982 nebo 1983. To když Jiří Lederer – žurnalista, který byl vykopnut z Těžkoslovenska – hodlal v zahraničí obnovit vydávání časopisu Reportér. Trvalo to dlouho, než vyšlo první číslo. Objevilo se bohužel na mém stole až po úmrtí Jiřího Lederera. Vyšlo přičiněním Vladimíra Škutiny.
Takže:
OPOŽDĚNÝ REPORTÉR
Z Paříže, Říma, Rávalpindí
či odtud, kde se octnu jindy,
posílám zhruba devět vět.
Ne víc: neb příliš malá gáže.
Mé opožděné reportáže –
o hodinu či o devět –
aktuálností přímo srší.
Já hlásím slunce, ač už prší,
a schovávám se do oliv,
dím boj – ač svět už žije v míru –
s potomky slavných bohatýrů
v mé vesničce a kdekoliv.
Proč ne? Vždyť důstojníci styční
vědí, že mír jen poloviční
a poloviční válka je.
A když se blýská nad Tatrou, že
vítr už vysušuje louže,
kde říše pana Válka je.
Neb lépe, když se střecha řítí,
než hnípat v míru, v míru hníti,
snít – s kulkou v hlavě – na poli.
Takže mi sedí kariéra
opožděného reportéra
v mé vesničce a kdekoli.
(1983)
Koncem roku byl vždycky čas na novoročenku. Zpočátku bylo možné vyrábět jen ručně. Když se ale časem rozšířila klientela a okruh přátel, bylo nutno využít Gutenbergova vynálezu a novoročenky začít tisknout. Tohle je PF 1987 – s kryptogramem:
Mé vrásky jsou zas o 1 rok starší.
aCh ouvej – včera, stejně jako dnes,
něMota padá na Vltavu s Malší,
za vLočkou vločka, třetí, čtvrtá, další.
MetaXa chutná emigrantskou falší
a ani eXil podlost neodnes.
Smrt taXi řídí, ve kterém se vezu,
já nemám Vindry, není za co pít.
Rok zase mInul bez pražského bezu.
Viktorka cIví do močůvky jezu,
já civím s ní. Pak pod Vyšehrad slezu –
a s Franzem KaFkou jdem se utopit.
(PF 1987)
Miluji Tě víc než Franz Kafkus svou Felicínku, tedy jako Octávku a 8 8 nápadů do 1 nápadníka Jirky všeho s mírou dáno na ovoce pro talíř Nšo-ČI pro oči krásného dne zjara v dubnu, jsme tu s Tebou Anno
https://www.mixcloud.com/GuigoChocolate/steinski-nothing-to-fear-a-rough-mix/
Steinski – Nothing To Fear – „A Rough Mix“
https://www.youtube.com/watch?v=j3kjYHqqJiA
Datum: 27. 3. 2015 19:40:01
BON GIORNO MOJE PRACUJÍCÍ PANÍ V ADVOKÁTNÍ PRAXI JSI NEJVÍC ♣ ® ♫ ♀ SEXY
sváteček má dnes jeden den Hugo Viktoreček boreček, tedy zdravím Tě tam jako ježeček s jablíčky v kleci, jazz a jaro slav, obojí máš na J
Milá advokátko samých přesčasových snů,
ten největší sen dostat Nobelovu cenu literatury si prosím pěkně pěkně šlechti a opatruj, jsem jen Tvůj pomahač MÁG a to není mátoha magor intervenčních srágor... Jsem Trefanecky, slyšíš tam ty necky? Opatřil jsem Ti proto jedno aprílovsky laděné cd Neckáře Vaška a není fraška se skupinou BACILŮ na ženy a stereo zpěv... nakladatelství pro cd NE a NE a Ty se stavíš k Jirkovi zády NE a NE na truc.
Chrám svatého Víta je gotiky chlouba, mám zde proto chuť Ti poslat scan té milé pohlednice Arras (Tomáš z Arrasu nám v Praze začal goticky plácat kamen ke kameni a byl z toho svatej Vít, aby Ti zvětšoval a zvěstoval ono slavné: ANIČKO ANIČKO DO RÁJE VÍTEJ VÍTEJ VÍTEJ VÍTEJ... máš necky na plavbu na vlnách na moři? Posílám Ti svou láhev mých vzkazů Mága ve vlnách do středozemí a čekám v kleci jako jaro slav jazz slav a nic nelámej přes koleno, tedy ani hůlku nad Jirkou yeah
Vyslov nade mnou ještě víc svůj hardcore ortel, pokud se tak již nestalo jednou dvakrát třikrát. Děkuji Ti za vše lásko múzovitá a chytrá mrazuvzdorná ZMRZLINKO POCTIVÁ PORCE chutí mnohokrát:
REZONANCE BOTANICKÁ BEZ OSTYCHU ROKU 2015
Schopná jako mateřídouška je Mág i Mona Lisa a Jirka její malíř velké miniatury mezi lastury teď do klece nikam v rychlosti neutajíš noční let jedna báseň hej kdy se čipera Anna třeba zas vydá na vandr ať dvojice toužící kondice chodců na cestách i ve snění těší salamandr bosky se sejít u baru na tuhle si počíhá snad král ježek v kleci Rychlonožka po stopách Tadeáše Hænkeho Aljašku zdobí vločka na Tahiti, na Zélandu, na Chile nemám hotovost cestovky předčí knihy, mé focení předčí Tvá pohodová pozornost snášet se klesat a vznášet po kraji rostlinky sázet pořád se zjevuje u komínu kominík a průvan do průtahů saze posuvná stěna té se podrobíš šmouhy touhy Aprílové anekdoty vzadu obraz sváteční, matce a Tobě hned slibný souhlas na udržování čistoty práce na vlastním příběhu, je rychleschnoucí, je vždy na talenty neúprosný pocta ohni pro Stvořidla z jídelních lístků (Tvůj oběd vychutnám si milostný) všechny děje jsou tu přítomné Matterhorn u Gornergrat tenkrát po hřebeni čas a prostor, kdo vládne ovzduší a kdo vozembouch na kameni mrtví předkové, Tadeáš Hænke odpočívá beze spěchu v Bolívii Viktorie Královská nese dítě na listě dopluje blíž k ekologii ani den bez odvahy, žádné kolíbání, ale úžas v probuzení letní šálky nešálí mě chutě pro další výpravy, zde máš hrnek, pij chuť bez ochuzení spřežení pro soupeření, tam se nevrátím: Český ráj bez reklamy souhrami jedinečných náhod, Andílku, přispívej dál s autogramy chleba je dar milosrdenství, je poselství z mouky pro Annu na zoubek s dýňovými semínky báječně prodchnutý mrkví mls parádních choutek řekněte mi, kdo hledá dneska dál průsečík zraku a zázraku? a co oslaví všetečky, vymetou z hávu módy nánosy povlaku?
JESTLI PLAVÁČEK BYL PRAVÁČEK, OBLÁČEK ATMOSFÉRICKY KOMORNÍ DO PEEP SHOW „U SRDEČNÍCH KOMOR“
NEBO DOVNITŘ PLNÝCH PLIC VHUŠTĚN JAKO AROMATICKÝ VÝLETNICKÝ PANTÁTA BROUZDÁČEK?
Tvá vášeň je tak mrazuvzdorná, že i rampouch z Krkavce cítí se být Tebou vždy oblažen
na Grónském povrchu i za vypůlírovanou pecí krčí se strach Bonifác, Tvůj diamant umí zářit vybroušen
jen neuctívač kapučín bude z kofeinu vypučen, vylekávač hodnot u hot drinku čehý amant vystrašen
jen newyorčan s rolls roycy na broadwayi zamíří do garáže pro Tvůj lechtáček na tisíc otáček kuráže
před snídaní u Tiffanyho nebo Trefányho vydání uhádnut a hlavně s necky na vodě uhájen
ženšen jak voříšek přistižen ikskrát u mohyly s Tebou na vodítku vyvenčen,
Tvůj šeřík léčebně aromaticky vysvlečen a májový polibek šetrně vysvěcen
na májové trylky U ospalého kočí roztočí salva špásu Cookie Crew jak 2 abnormálně schopné kobylky
co polykáš zajímavého k obědu? Zajisté ne s kočičími prackami jen suché lentilky
zkoumej další Roquefort a prozkoumej bez diet díl po dílku dílo sýraře Le Papillon
ochutnej černou i bílou pasáž, neboť horal Gabriel Coulet signalizoval k nebi vlaštovčí borůvčí koláč,
aby se posléze přibližoval jak Tvůj samet a něha nalistovaná zavařenina Anna a nenáhražkový Decameron
Jste pohlavně praktická včelička, jste nektar v útvaru lektvar platný i jako hračička
neodkvetla Vám Vaše bujná pšenička, jste s chutěmi mlsná na dortu třešnička
jste fontána i sonáta i písnička, Anička plná Sluníčka, jste klasika pro NĚKDO TO RÁD HORKÉ, jste postrach
pro Pankráce, Serváce, Bonifáce a já budu jen Vámi polohovaná nezálohovaná kulička
neboť jste slušná i neposlušná Jednička a Sírius lákající věrností čau čau psí hvězdička
jste předem daná rezervace v hotelu snů předoucí i Věstonická věštecká K2, Kočička
jste pořádná porce potěšení, vítej, lítej a neuleť mi od flirtujícího drobečka stvořeníčka
jste ustavičná legrace, co nezkazí koncentrace akta X aglomerace, jste X Faktor, vtipná kašička
jste má rošáda roláda nálada, jakou mohu znát a vychutnat si v interaktivně multikulturním včerejšku
jste fešanda něhy rošťanda pro něžné břehy velká sprcha vlna za vlnou toť rejstřík zevnějšku, toť rej střiky ráje u protějšku
huh máte Elle a její tělo nezkrotně Angeliko vážně by tu něco chtělo, étericky Aničky indiánky od Hrůz by to samozřejmě odhánělo
moje výsuvné ložisko (dělo) by Vás do útrob mystiky s espritem přivádělo, s elixíry do extáze povznášelo
Sněženka jak ze žurnálu, oko lačně okounělo, oko stínu závidělo, to nikdy zakomplexovaně netrpělo
máte duchapřítomné tělo i nestárnoucí duši, velice Vám to sluší, plezír jako Vezír na sebe si oháklo, vyzkoušelo
Vlčí máky vybarví její letní louku líbá se a miluje za úsvitu brouku autenticky rozdává radost žití dárkem pro ni může být voňavoučké kvítí Eskymák jí láká, do sněhového pečiva cpe i zmrzku nikdy neodolá kultovní Björk kulantním návrhům vbrzku komu svěří svoje touhy a návštěvy v domě? ať si říká, kdo chce, co chce, je to chvíle pro mě yeah sympatická astronomka vždycky pohotová Jitřenka mě nezajímá její podprsenka ale víc nekopavá podkolenka jestli je bombastická fantastická do slova a do písmenka vždycky si dá hrátky se 100 delfíny líbit, je rozkošnické procento Anna advokát roštěnka |
Legendy zaživa nikdy na sobě nešetří
emfatická prérie Střelec romantický herec, její čísla letí v povětří
náruživá atmosféra z její vlnící se siluety
kouzelnické triky jejich předků před x lety
amor vyleští parkety, říká, je grandiózní jít vyřešit a nehřešit s ní balety
„Já J. a Ty T. (Thylane) Díky Díky“
Jsem kapka průzračná
a Ty vlahý déšť,
spájí nás ta voda zázračná
a odlesků něhy třešť...
Jsem jiskřička jasná
a Ty plamen živoucí,
mámí nás ta výheň krásná
a teplo vášně nehynoucí...
Jsem vločka sněhová
a Ty závěj jiskřící,
láká nás ta skrýše péřová
a lehkost lásky snící...
Jsem paprsek zlatý
a Ty slunce hřejivé,
drží nás ten záblesk krátký
a barvy štěstí šálivé...
ZE ŽURNÁLU SE ZUBÍ NĚCO JINÉHO NEŽ GALILEO GALILEI
VYSOKOHORSKÁ POEZIE JE NĚCO JINÉHO NEŽ NA PARNÍKU EXPRESS
SNY JSOU NĚCO JINÉHO, SNĚŽKA NĚCO JINÉHO NEŽ SNĚŽENKA
A PŘECE JE TO HEZKÉ, A PŘECE SE TO S NÁMI ZÁVRAŤNE DO PARADISE TOČÍ...
Sinusoida plná Annou a její ctnostnou ikonou, ať překvapení střídá náhody
život je dar nejvyšších znalců, dítka jsou příjemná kvítka v lůně přírody
čas posouvá hranice a dny se s prací krátí
v osobním přičinění se povedené dny vrátí
proto skotačící revue i u domácího flegmatika
republika, exotika, ven mě láká s někým vhodným Anno turistika
a Ty můžeš tiše sedět a svou mysl pozvednout
cestou ubíhají kilometry, přeješ si zhubnout?
nebo projet terén na kole a usednout do člunu
na řeku se těšit jako na modrou lagunu
a zároveň dát sbohem všedním povinnostem
zmizet venku s batohem a cítit se hostem
na planetě široké od úsvitu do šera
mám ji před očima, vegetace v rose smáčela
boty nebo kola aut, tahle cesta vede v houští
tulák Jirka není sám, chuť poznávat neopouští
Napůl vyzbrojený pas a údaj o kyslíku vydrápe se zas vysílen docílen na vejšlap nahoru
udělá si hedvábný půvabný rekord k oku, okořenění okolí po obzoru
udělá si panoramatické fotky v úhlopříčném prostoru
a zas potáhne zpátky přes pár pošlapaných rigolů
teď potřebuje vzpruhu, jak leze zpátky
s přítelkyní dopřeje si za čas Benátky
a provede jí stranou od mumraje davu
on jí imponuje, že splňuje představu
zaručeně pravé, ne odbité halabala
čáry máry záludně, tomu by odolala
víc ocení slova filantropických básní
a skrze Karlovu Studánku u Pradědu courající žízníví hosté lázní
mají v duši pomněnku, jsou lehké dva gramy
mají vznešené ideály, pánové vítají dámy
Češi nikdy nemuseli hnít na jednom bodě jako program dospělí a děti
jako šmudlové a mini hráči, co to vedli do devastace od desíti k pěti
množiny prošedivělých vlků podmnožiny s neposlušnými kůzlátky
udělají jako ťapkin o berli jeden pohyb dopředu a tři kroky zpátky
k nezaplacení prozíravost anuluje dluhy a kalendáře na splátky
kdyby ovšem měli pověst tři pohyby dopředu a jeden krok zpátky
Jacquard byl v muzeu sbírek ve vzorcích orientován na cennější údaj
„statistik je známý karbaník?“ botanik se cuká, že pod tíhou kles Titanic, zachránit si krk bez panik teď hybaj
na rtech vyslovená přání, proč se nerozvinout víc, neb neduživí těžce za cílem kráčí
život je hra na sny a ženě Anně se má splnit pikantně, co si ráčí
a jak si jednou věří, pod pokličkou číhá hebký pohádkový magnet magie
na biologická bádání a škádlení roztoužených mandal je užije
předávaj si informace v proudu krasojízd, kde jsou, kde to tlačí
jenom frigidní se na něj mračí a úpí, že to stačí
tohle je vrcholek dvou veličin a jedné show Olympie
tohle je úpatí dvou pohledů do jedné krasojízdy neohyzdné Symfonie
Velké ideály na pozadí velké jízdy nejsou hádky o blbosti
objev srdce v labyrintu Světa, s ním zaženeš bacily od bolesti
a objevy a ztráty nejsou známky katastrofy
je perfektní se povzbudit a cítit se jak z čeledi Profi
protože na Praděd i k Dlouhým Stráním můžeš přimět jen ty, co něco chtějí vidět
a každé ráno budeš muset zpátky uhánět do džungle zvané Svět
když výhodně riskuješ, poznáš cosi nepoznané
a večer jde jen málo poznat
co je večer?
na obloze hvězdy
Vznešeného ticha
a Tvůj milý
ve Tvém objetí
řekni mu nějaké dojetí
řekni mu Aničko plná Sluníčka:
„Sebedál ať půjdeš do kraje, můj milý
budu Ti po boku země lán
i na nejvyšší vrchol vyšplhám
pokud mi budou stačit síly
neoddělí nás ani ten nejhlubší oceán...
Ledová noc nebude mrazivá, můj milý
ani tropický den nás neroztaví
budu stále po Tvém boku
dokud mi budou stačit síly
dokud smrt mé srdce nezastaví“
♥
https://www.youtube.com/watch?v=syc78JzHGTs
Toto Cutugno – „L'Italiano“ (1983)
GUSTAV FRIŠTENSKÝ
☼ 18.5.1879 POPORODNÍ KŘEČHOŘ U KOLÍNA ۞ 5.4.1957 LITOVEL U JESENÍKU
Když se Kateřince fešné mamince Frištenské, co měla za manžela Aloise a žili na gruntu v Kamhájku u Kolína, narodil jeden ze čtyř synů Gustav, celý rok měli nachystanou bílou rakvičku. Tak byl bez devětsilu neduživý. Kořenářka Kukalka marně zaříkávala zlou nemoc pod divokým bezem. Obrat k lepšímu nastal, až když novorozeňátko zabalili do obkladů nasáklých režnou kořalkou. Potom Gustávek všechno stěžejní dohnal co nevidět.
Dali ho na kovářské učení u mistra Jecha v Kolíně. Když však hefaistovský tovaryš Václav podstrčil novici dosud žhavou podkovu, která mu šeredně popálila dlaně, u výhně už otálet dál nechtěl. Přešel tedy na řezničinu – a byla to řežba. Měl pořádně udělanou bejčí figuru a u bourání hovězího i vepřového si ji dennodenní prací ještě utužoval.
Za tovaryše šel do Brna. Bylo v něm hodně sportovní dravosti i vlasteneckého zabejčeného cítění, tehdy tak proklamované symbiózy sokolství. V tělovýchovné jednotě mu však moudře doporučili, aby se dal raději zlákat do Atletického klubu Hellas. Tam se totiž o závod zvedaly činky a na žíněnce prolamovaly v řeckořímských půtkách můstky.
Náčelník Hromada byl sice hodinářem, ale na talenty opravdu chlapáckých siláckých sportů měl správný nos. Proto si Gustav Frištenský zhotovil dvě kamenné činky (55 a 57 kil) a po práci i po svědomitě nabitém tréninku si v přípravě jaksepatří dopřával záhul číslo dva.
Na most sportovní slávy vstoupil 8. října posledního roku 19. století. Tehdy se ve Vyškově na Moravě konala živnostenská výstava a závodní mužstvo AK Hellas Brno na ni vyslalo šest dvojic zápasníků. I což, pravil výbor, beztak jim to nandáme a mladý Gustav Frištenský se otrká. Může klidně skončit poslední. (Na památeční fotografii před začátkem zápolení je jako nejmladší člen až v poslední řadě, kam se staví ti nejslabší.)
Dařilo se mu jak u činek tak na zápasnické žíněnce. Udivoval všechny naráz. Ze 24 účastníků přeboru, ačkoliv trénoval teprve sedmý měsíc, zvedl čtyřicetikilogramovou činku hned padesátkrát! Také ostatní předvedené výkony byly v porovnání s jinými obdivuhodné. Zachovaná tabulka hovoří: 50 kg 40 krát, 60 kg 28 krát, 70 kg 16 krát. Pak také nadhozem: osmdesát kilo 26 krát, metrák 18 krát a navíc jednou 128 kg. A přívažkem udivenému obecenstvu osmkrát 70 kilo jednoruč!
Gustav Frištenský si z Vyškova odvezl první čestnou cenu, ebenovou hůl se stříbrnou podkovou. Nepálila už tak krutě jako u mistra Jecha v Kolíně, ale naopak velmi příjemně hřála u srdce.
Začala sportovní kariéra, kterou dějiny hned tak nezaznamenaly. Bilance: na 10 000 vítězných bojů v řeckořímském zápase, 20 cenných pohárů a 60 vítězných odznaků s rubíny, opály a českými granáty.
Když zápasil o nedělním dopoledni, kostely zely prázdnotou. Nezlobili se však jenom faráři, ale také kumštýři. Na vystoupení houslového virtuóza Jana Kubelíka v brněnském Besedním domě (1903) bylo velice málo publika, což umělce velice rozhorlilo. Příště si prý bude muset jako vložku do koncertních pořadů zařadit Frištenského exhibice. Přece jen v něčem měl pravdu: kumštýři i sportovci měli v poněmčeném Brünn shodný cíl – probouzet národní hrdost, proč tedy produkce nezkoordinovat s vydatnější účastí hostů?
Téhož roku dosáhl Gustav Frištenský velmi výrazného úspěchu – získal titul amatérského mistra Evropy. Do Rotterdamu však musel jet za svoje. Ne že by Hellas takového drtiče nechtěl vyslat, ale neměl prostředky na tak dalekou cestu a pobyt v cizině. A tak na štrapáci (srandu) za evropským prvenstvím padly čtyřleté úspory řeznického tovaryše (bez legrace).
Do místa děje přijel sám s lehkým kufříkem, zatímco věhlasní borci už na místě za asistence doprovodné skupiny, v níž se našel i kuchař + mlsání, dávno pilně trénovali.
Tehdy se bojovalo bez rozdílu vah. Frištenský měl 94 kilogramů, jenomže například Belgičan Blome 122 kg. Nešlo chytračit s vítězstvím na body, protože se v žádném případě nevyhrávalo na body, jedině položením soupeře na lopatky. A zkuste se utkat s někým, kdo je technicky třeba stejně zdatný, jenže o čtvrt metráku těžší!
Gustav Frištenský nedělal s některými soupeři žádné cavyky, hned je zdolal, omráčil, skoro jen tak mimochodem. Ale s Karlem Hochem ze Stuttgartu zápolil bezmála celou čtvrthodinu. A jak dopadl boj favorizovaného Heinze Eggenberga z Kodaně s naším mistrem nelsonů? Česká mlátička ho nadzvedla, několikrát roztočila nad hlavou – od té doby se dostal do zápasnické terminologie jeden název m l ý n – a všechno rázem skončilo.
Ještě cítil pot soupeřů, ale už myslel na domov. Vzpomněl si na útlou maminku, která ho na cestě z Brna do Nizozemska čekala u vlaku v Kolíně a vtiskla mu do ruky stříbrnou pětikorunu. (Nikdy ji neutratil za žádnou zbytečnost.)
Jakmile se pokochal medailí, zlatým půldruhakilogramovým pásem a diplomem, sejmul vítězný věnec s nápisem MISTR EVROPY 1903 a šel na poštu sesumírovat co nejstručnější, přitom však snadno pochopitelnou depeši do Brna.
Po návratu do města pod Špilberkem nastal čas velké slávy, ale také velké hořkosti. Jeho dosavadní zaměstnavatel Šofr mu dal papundekl, jak se tehdy říkávalo pracovní knížce. Prý rváče v podniku nepotřebuje… Samozřejmě v tom byl i národnostní podtext; němečtí velkouzenáři v Brně udávali tón i všemu v řemeslech.
Co bylo platné novopečenému šampiónu našeho kontinentu, že se od té doby začalo u nás srovnávat: Ten je silný jako Frištenský?!
Událost se Šofrem rozhodla, čím a jak se uživit – Gustav Frištenský přešel mezi profesionály. Za svou amatérskou dráhou udělal však několik osobitých, ušlechtilých teček. V nevděčném Brně porazil za dvě hodiny dvacet soupeřů, které mu postupně posílali bez větších odpočinků do ringu. Čistý výtěžek akce věnoval na dobročinné účely, dobrotivý rytíř s dobrou náladou Gustav.
Také Praha měla u něho vroubek. Prohlašovala, že prý se po vítězném Rotterdamu bojí o prestiž, a proto se vyhýbá pořádným soupeřům. Ukázal jim, zač je toho loket. Stalo se tak na hřišti Slavie před více než 10 000 diváky. Těm všem řekl své sbohem i nashledanou pověstným vítězným mlýnem.
Do džungle profesionálních zápasníků nechtěl vpadnout zcela nepřipraven. Potřeboval se přiučit a získat i psychicky převahu. Proto se odebral za starším ruským kamarádem Jirkou Lurichem. Znali se z doby, kdy působil i v pražském Varieté. Lurich mu pomohl vycizelovat zápasnickou techniku a obohatit chvatový rejstřík. Procestovali spolu mnoho evropských destinací, nakonec odjeli i za moře. Pokud se střetli na žíněnce, nemusel být žák morálně vděčný učiteli. Před zraky 30 000 diváků v New Yorku po úmorných 46 minutách zvítězil náš devětsil pan Gustav Frištenský.
Z mapy bychom snad mohli vyčíst všechna světová města čtyř kontinentů, kde všude tento mistr nad mistry přišel, viděl a válel. A také málokterá naše vesnička dříve nebo později nezatleskala Frištenskému pod narychlo postaveným stanem. Vesničky však vynechejme, začněme číst okraj slavnostního archu papíru litovelského občana, který zemřel v roce 1957, ale ještě měl čas těšit se i z titulu zasloužilý mistr sportu.
Takže: Kyjev, Moskva, Petrohrad, Helsinki, Riga, Varšava, potom málem všechna německá, švédská a francouzská velkoměsta, za mořem především Rio de Janeiro, New York, Buenos Aires.
Rakousko–uherské mocnářství mu za první světové války uniformu neodpustilo, jeho protiaustriácké tažení v Brně se mu důrazně připomínalo, zvlášť když úzkostlivě lpěl, aby na jeho příjmení nechyběla čárka, natož pak háček. Často je dokonce na plakátech, oznamujících jeho exhibici, sám dopisoval.
Za druhé světové války mělo jeho vlastenectví zcela konkrétní vyjádření. Byl zatčen, protože podporoval rodiny pronásledovaných nacisty. Po gestapáckých výsleších v Pečkově paláci byl vězněn ve Vratislavi. Na váze mu ubylo 35 kil, ale přežil to hrozné týrání člověka.
Gustav Frištenský měl mimořádně krásně vypracovanou postavu. Nepěstoval totiž jednostranně pouze těžkou, ale také lehkou atletiku. Vyhrál dvě mistrovství Čech v disku, házel odštěpem, vesloval, jezdil na kole a v tréninku toho hodně naběhal. Proto také uspěl i v soutěžích o nejklasičtější složení těla, dnes bychom řekli v kulturistice. Proto byl obsazován do filmů, kde pohled na jeho postavu hovořil o všem.
Nejslavnější ze čtyř bratrů jedné krásné mamči Kateřiny (ještě František, Josef a Karel, kteří byli na žíněnce a také u činek dost věhlasní drtiči) nevítězil pouze silou svých svalů. V takovém boji se musí hodně přemýšlet. Gustavu Frištenskému to však myslelo znamenitě až pregnantně i mimo ringy. Když doznívala jeho opravdová sportovní kariéra, přihlásil se u něho atavismus předků. Proto si zbudoval v Lužickém dvoře na Štembersku hospodářství. (Než mu je nacisté zabavili.) Měl však i krásnou vilku v Litovli a na zahradě lískový ořech, který měl prý být z původního keře Přemysla Oráče ze Stadic. Kvůli tomu to však nepíšeme…
Jednou se městečkem rozletěla do všech stran zpráva, že se po litovelském rynečku v pálivém slunci procházel Petr Bezruč. Za chládku se vrátil na svůj Kostelec na Hané. Litovelští o této příhodě nějaký čas mluvili, litovali, že nebyli víc pohostinní, ačkoliv by svou zvídavostí starce stejně jenom vyděsili. Jeho zvykem – a to se už tehdy vědělo – bylo přijít přece na zapřenou, podívat se a zase odejít.
Jenom Gustav Frištenský nezapomněl.
Napsal do Kostelce, že zná Mistrovu touhu nebýt nikým obtěžován; hostitelem, natož pak únavnými delegacemi. Poslední dům u řeky Moravy to dobře ví. A těší se.
Svérázný básník malebného Slezska odpověděl po svém, že je „tvor jednoslabičný, nejen od letory, nýbrž i skrz krček chorý“, mluvení jej dost zmáhá a unavuje.
Pokračoval ve verších.
Co známost ta Vám přinese?
Já živočich jsem mlčenlivý,
půl netečný a půl zádumčivý,
kdo čeká co, kdo čeká divy,
ten zklame se, ten zklame se.
Závěr dopisu je opět v květnaté próze. Synové nebeské říše jsou prý nadmíru zdvořilí a ti podle čínské etikety zvou cizince třikrát.
Pak teprve přijdou.
Tak se začalo tiché přátelství obou.
Sedm let přicházel Petr Bezruč posedět. A při čerstvém vínečku zase tak příliš smutně nebývalo. Pentlička sdílnosti se samovolně rozvázala a Petr Bezruč nebyl, jak sám o sobě avizoval, tvor jednoslabičný.
Z Kostelce na Hané přišlo do Litovle Frištenským na čtyřicet dopisů. Ti dva si měli co povědít.
Co soudil slezský bard o svém hanáckém příteli?
Po jednom zápase, který viděl opravdu na zapřenou, napsal, že je uchvácen jeho junáckou figurou a tím, že vyřídil soupeře v tak kratinkém čase. A končil:
„Vždyť do konce života ostane nám v paměti krásný den, kde jsme měli možnost stisknout pravici muži, který roznášel slávu národa po celé Evropě.“
Ohleduplná a taktní atmosféra ve vilce kousek od řeky Moravy Petru Bezručovi opravdu ladila a posilovala jeho vášně k splynutí s tím krajem. Kolikrát ho ponechali jeho myšlenkám, jenomže on jinak nedal: Jenom zůstaňte a prosím povídejme si…
Občas u všeho toho vypravování a vzpomínání musela posedět, často i zazpívat paní domu. Kdykoli padla sebemenší zmínka o paní Miroslavě, měl hnedka slzy na krajíčku. Potvrzoval tím věčnou pravdu, že nejsilnější chlapiska, jako býval i Petr Jedlík šampión z Bílé Hory, jsou ti největší dobráci od kosti.
Na jeho pomníku (lidé bděte) byla postavena slušivá bronzová kopie jednoho z pohárů, které čestně vybojoval také pro slávu této vlasti… tohoto kraje.
♥
Victor Hugo „Serenáda“
Proč naslouchat zrána
písni skřivaní?
Tvůj hlas nad skřivana
něžněj vyzvání!
Nechť Bůh záři hvězd dá
mračny zastříti:
nejjasnější hvězda
v očích září ti!
Nechť sta květů květen
v lukách rozvije:
nejkrásnější je ten,
jenž v tvém srdci je!
Onen skřivan z jitra,
ona hvězda hvězd,
ono poupě nitra –
vroucná láska jest.
(květen 1838)
JE JEDINEČNÁ KAPACITA MEZI KAPACITY
NEJEN NA CITY NEJEN PRO ♥ SUVERÉNY
Svět a Rolls Royce chce být klamán, já rozhodně ne
rozpoznám auru výpečků z epizody týpečků nechvalně nezbedné
osm světadílů k sobě může vábit proslulá vegetace integrace
šestnáct moří s mariňáky a čtyřicet tři množin močálů a bažin otravné kontaminace
sedmnáct rybích pokrmů pro třicet dva hladově lačných mlsounů
dvacet čtyři šťastných hodin u mnoha rodin včetně zlých drzounů
nevychovala mě matka vrčice, tak dá lekci nejspíš jen matka příroda
matematika ve dvou, noční operace štěstí, to klání sladce vyznačuje náhoda
denní třináctá komnata s výsledky neporušené karmy
vetřelec, tomu uťali tipec v baletu udatná posila US Army
pětadvacátého bude mít pětadvacet už Markéta Irglová
na Islandu dva tisíce bílých límců mládí si získá postava mystická i klidová
miluji dvacet čtyři hodin denně přijímat zážitky dost podivuhodných novin
nemám ručení na auto, zálusk na vehikl, na benzín, na naftu, hned upaluji dál od splodin
cigaretu vyloučím z jejího retu, dívčí šarm uvede Velké Finále
na nekonečno čísel vymyslíme postupující variace po vertikále
raz dva tři, co se sluší a patří, to se sloučí raz dva tři
dívčí sny utuží nejen vydatní sultáni a nevídaní machři
bylinkáři, lékaři, primáři a opraváři
půjde opravit v národě její duše, její smysly, poposunout kapacitu k oltáři?
město je adresa nenamachrované ulice, dívčí zákoutí spanilé Anny Arabely
s lukrativní péčí o Tvou kapacitu synkové playboyové by kdeco předváděli
proto buď moje princezna nejlépe Anna když ne z TV Arabela
vášeň je kus kvalitní samičky, strnulé kouzlo stará bela
pro konkurenty jiné vjemy ve vystoupení mladé dámy
účinky Šeherazády platící nejen pro Sultání hitparády
všech osm kontinentů ocení Tvou pověst, my odmítáme fámy.
MODLITEBNÍ VĚTY PRO SOUSEDNÍ SVĚTY
Pražačka pra žačka u střízlivého lektora pra
Praloup je svah vlků, lyžařek a rukavic hra
mistryně světa naučí Tebe hrátky uvolnit se celičká na lyžích
vlci jsou příklady bdělých očí, člověk příslib samičích
slavný čich po rodičích, slavná bota po Baťovo krámech na chodičích
až tam po Marseille kráčí bytostně žoviální staříci
v Paris vévodí horizontu to její „Paris Latino“ pařící
u pétanque výhody hody v krátkosti k okolnosti mířící
v Kašperkách je okolní hrad viditelně šperk na kameni
lidi jsou jak voda, stojatá špindíra, žabka na prameni?
nebo lidi jsou jak voda v proudu, průzračná a v pohybu
neignoruje prostředí turista s krajinou plastického ohybu
horský masív úhledný motiv s motivací tady neslítnout
a s působivou mistryní půvabů Anno jarní svěžest můžeš nabídnout
holka, kdepak potvora v poutech, nepoznala poptávku po klíčích
klíčenku má schovanou, kvítko z Havaje neukáže tvář jen zklamanou, trpasličí
sedm trpaslíků pro šťoury narafičí a s kamarády nezbeda pofičí víc do jehličí
chalani jak šeřík šířící efekty větví vonících, vůkol postav jaro lebedících
na místě není nuda z hulvátů a potrhlých šumařů – zoufalců tango tančících
je jen hříčka náhody i během půlnočních překvapení dovede zvednout zájem
nebe peklo ráj, já se rád zabývám, vždyť jsi slyšela jakým asi rájem
za všechno může čas, k písni, která je vášní, nezvyšuje hlas
vyhrává u kluků s přehledem, ne díky účinku módních řas
jako víno zrající má vyšší koncentraci vjemů snadno vyzrávající
studuje dost dobré účinky a ještě lepší interakci pro praxi snažící
jako Blanka Matragi v kanceláři, jako Tvoje volno v kalendáři
nemusí přemáhat v katedře kouzelnou ikonu, Múza ji vytváří
pravačka v pravici, školačka v lavici, makačka v tradici
připravena pro vybranou lekci, není kuřačka s komplici
má zapálená lýtka vlající il primo bacio na jaře 2 randílci
z hlubiny Atrakce vyvěrající nenápadná polehounku jako Andílci
Anna je tulák po hvězdách, je známý obzor po cestách
hvozdy v novinách bez ní zas zeje propast v lavinách
tahle není laciná, tahle umí trojitej lutz i na dvojí výpad
má ostrou brusli na vrut na otočku neposedná nebude zuby víckrát skřípat
je jako máta peprná, je s ohledem k výdělku šetrná
bydlí na vyhlídce otrlá ráno i za tmy výzva jadrná
její akt, její model, její tvář je živý dojem elektronka
hmatatelná trofej s rozkoší malebná, Anna vláha svůdná i tak tenká
navštívenka do dynamické vlasti, je baladická všehoschopná Ornamentka
MADAM BUTTERFLY (UN BEL DI VEDREMO)
Operu od Pucciniho adaptoval Malcolm McLaren a Robby Kilgore. Texty opepřil Malcolm McLaren, Soprán zašvitořila Betty Ann White, Cho Cho San si zahrála skutečná Debbie Cole, Pinkertona si střihnul punkově neomalený kořen zázvoru a liška podšitá, Malcolm McLaren (RIP):
Pinkerton:
Zase znovu v Nagasaki
vzal jsem si za ženu Cho Cho San
tak se tehdy jmenovala
a když už jsem se stal jejím manželem
vracím se sem, abych ji navštívil
má údajně problém
má malou Cho Cho
Cho Cho San bylo její jméno
a tohle je její povídačka o utrpení
jdi s ní někam jinam Cho Cho
Cho Cho San:
Dneska je den, kdy chápu krásně
vidím mrňavou nitku kouře
kde modř z oblohy sousedí s oceánem
a loď se chystá pro vyplutí
Vždy když zpívám tuto píseň
vidím tečku na obzoru
jak se zvětšuje každou sekundou
září bílou barvou v mém směru
Kdo to vůbec může být na zemi?
přichází po cestě ke mně
Co bude říkat na zemi?
Mám běžet k němu nebo mám utéct?
Z rozmaru je to divné, přichází, aby mě ulovil
nohy mám ztuhlé, ale nedovolí mi
běžet za ním, to si netroufnu
Madam Butterfly nefoukej na to!
Ozývá se Butterfly, Madam Butterfly
takové jméno jsem od něj dřív slýchávala
je to můj chlap až do mého skonu
oh sladká Butterfly, tak sladká Butterfly
čeká na jeho návrat
věřím na tuhle lásku v písni
Pinkerton:
Jmenuji se Pinkerton
nadporučík Colonel Pinkerton! Sir
amerického vojenského loďstva
jsem drzej
oženil jsem se s americkou dívkou
ale vrátil jsem se, abych navštívil to staré Japonsko
tam kde bydlela ona, Cho Cho San
Cho Cho San:
Musím mít něco, čemu mohu věřit
můj pravej běloch, ten mi tu chybí
někdy brzy se opět ukáže
aby stopnul můj nervovej kolaps
Říkejte mi krávo! Říkejte mi hlupáčku!
ohýbám svůj šíp, ať usmrtí toho bůžka lásky
říkejte to se mnou
jeho návrat se uskuteční
věřím na tuhle lásku v písni
Ozývá se Butterfly, Madam Butterfly
takové jméno jsem od něj dřív slýchala
je to můj chlap až do mé smrti
oh sladká Butterfly, tak sladká Butterfly
čeká na jeho návrat
věřím na tuhle lásku v písni
Slaďounká sladká Butterfly
já ho slyším kokrhat věci v mdlobách
je mi stále sladkých šestnáct let
já ho jemně poškádlím
Cho Cho San:
Ozývá se Madam Butterfly
jeho anděl se odvážil hned z nebes
skrýt moji lásku na divných místech
pociťuji úzkost, že asi zemřu
Správně v jeho náručí a objetích
lehce mě líbá na řasy
nemám žádné právo to zpochybnit
nepochybuji – vůbec o tom nepochybuji
Říkejte mi krávo! Říkejte mi hlupáčku!
ohýbám svůj šíp, ať usmrtí toho bůžka lásky
mám víru, že se budu stále modlit
že můj opravdovej běloch je tu a že tu zůstane se mnou
Ozývá se Butterfly, Madam Butterfly
Butterfly, tak Butterfly, neboj se
já se vrátím, abych Ti otřel slzy
oh sladká Butterfly tak sladká Butterfly
čeká na mě
ano čekám na něj s neotřesitelnou důvěrou
že se ke mně vrátí
CARMEN (L´OISEAU REBELLE)
Z opery „Carmen“ od Bizeta zaznamenal do electro boogie boogie man Malcolm McLaren a Robby Kilgore. Texty opatřil Malcolm McLaren, Soprán náleží Valerii Walters, Carmen – Angie B. a Jose – Malcolm McLaren
Teďka na Broadwayi máte electro boogie rej
s tikotem erárních hodin na ulici sleduje to kámoš
mám zlatou hvězdu na zvukových i optických spotřebičích
holka si dává rande s rebelem na rohu 44. a 3. ulice
Musíte být drsoni!
Carmen ta je hotové zvířátko, nekontrolovatelná dračice!
Rebel zůstává vzadu, jako bych já nikdy nešla kolem
všichni mě chtějí, ale myslím spíš, že já chci jeho
je vzácností si ho naklonit, ale nikdo přede mnou neutíká pryč
asi jsem posedlá čertem, ale ve skutečnosti jsem skvělá včelí královna
Musíte být drsoni!
Ty jsi fakt posedlá čertem!
Ha ha, to já dobře vím
Takže víte co, musíte být drsoni!
Jako milionář si dopřeju všechno, na co mám chuť
ale existuje několik věcí, které se nedají za peníze koupit
jestli si mohu koupit tebe, tak tě nemá cenu milovat
lásku si nemohu koupit, tohle si myslím o otázce vlastnění
Musíte být drsoni!
Pokračujte a svlíkněte mě machři
José:
Ooh Carmen ty jsi vrchol všeho!
Jsem bezstarostná holka, chlapi mě za to zbožňují
budu chlastat, budu celé tělo točit, ale neopouštějte mě
pro mé kouzlo tady vyšlehnou plameny
a tvé srdce bude plesat z mého jména
José:
Ach jestli podlehnu na základě tvých vnad Carmen, řekni mi,
prosím řekni mi to, Carmen
Musíte být drsoni!
José:
Oh Carmen, zamiloval jsem se.
Musíš si mě vzít, Carmen!
Já chci být svobodná, abych milovala toho, kdo se mi líbí
José:
Takže už mě teda nemiluješ?
Miluji tě o dost míň než kdysi
José:
Oh Carmen, radši bych skončil v pekle
než v sedmém nebi s tebou!
LAURETTA (O MIO BABBINO CARO)
Z opery „Gianni Schicchi“ od pana Puccini zase adaptovala stejná jména electro punk hejbaček na jevišti. Soprán náleží Betty Ann White, Lauretta – Dianě Garisto a Ricky – Malcolmu McLarenovi…
Ricky:
Lauretto, můj neoblíbenější sen je,
že jsme se potkali první noc!
To když jsem žadonil o tvou pusu
Lauretta:
Jo, o mou první pusu
Ricky:
Tak bílou a třesoucí se a když jsi otočila hlavou,
bylo to jak v New Yorku, vypadalo to náramně
vášeň jako v ráji, vzpomínáš?
Lauretta:
Nebo jestli mě frajere odmítáš, oh frajírku
budu už navěky odepsaná
to je chlap, kterého si toužím vzít, bez něj skončí můj život kvést
Frajere, oh frajere! Frajere, oh frajere!
nebuď kruťas k ženám, které milují opravdově
Frajere, oh frajere! Frajere, oh frajere!
já byla tak blbá, že jsem neměla zájem a pustila tě
Frajere, oh frajere! Frajere, oh frajere!
proč tak proč musím umírat touhou?
Frajere, oh frajere! Frajere, oh frajere!
DEATH OF BUTTERFLY (TU, TU PICCOLO)
Z opery „Madam Butterfly“ od Pucciniho lehce zasahuje do těžce smutného konce nesmrtelné milenky Malcolm McLaren a Robby Kilgore. Textíkem se pochlubil Malcolm McLaren, sopránem Betty Ann White a Pinkertonem starý známý Malcolm McLaren.
Pinkerton:
Uběhly tři roky a jsem zase
zpátky v Nagasaki, na zahradě Cho Cho.
Moje dobroto! Jsem tu s mojí americkou ženou, Katy.
Jejda! Katy má blízký vztah k dítěti Cho Cho.
Cho Cho, já ji nemohu porovnávat s Tebou, pořád jsem s ní ženat.
Vzpomínám si na kamaráda Sharplesse,
jak mě varoval, že jsem byl hulvát,
ale hodně jsem miloval Cho Cho, v době,
kdy jsem měl za ženu Katy.
Proč? Proč jsem se sem vracel?
Sakra! Přeju si už Suzuki, aby byla zticha
nechci tu být
nechci být nikde v tomto okolí
když jí řeknou Cho Cho San, že jsem si našel jinou lásku
vím, že jsem tentokrát udělal osudovou chybu
Sharpless mě varoval a já jsem na něj nedal
jak to tu jen mohu vydržet na zemi
když smrt teď naplňuje ovzduší
pamatuju si jen jedinou věc, a to snubní prstýnek
Sbohem Cho Cho San! Sbohem!
poznamenala mi můj odchod navždy
počítám ustálený proces dní a hodin
a teď jsou v téhle místnosti jen mrtvé květiny
tak sbohem Cho Cho San! Sbohem!
A.C. TE VAGY, AKI KELL NEKEM (Ty jsi ta, koho potřebuji)
– Ahoj kotě!
– Ahoj, jak se máš?
– Díky, ale musím ti něco říct.
– Proč?
– Ptáš se proč?
– Ano. Proč?
– Proč ne? Jestli ti to povím, budeš tomu rozumět.
Potřebuješ kluka a já potřebuju holku
která mě miluje jako blázen a dbá o mě
která neodmlouvá a pořád se směje
ostatní také obdivuje, ale miluje jenom mě
Podívej, všechno je s ní nádherné
nedobývám srdce jiných
dávám svoji ruku do tvých rukou
ty jsi ta, koho potřebuju!
všechno je krásné s tebou
ty nejsi dobrá pro jiné kluky
za tvoje srdíčko
ty jsi ta, koho potřebuju!
Dnes je spousta chlapů takových
že nemyslí na další, ale jen na jednu noc
on má auto, ale není jeho
jeden je dost hubený – jiný je moc tlustý
Brrr... tohle já nepotřebuju
Potřebuješ kluka v pohodě jako jsem já!
Možná máš pravdu!
Ne možná, ale určitě
cenu nemají jen svaly
ani kolik má gelu na vlasech
a jejich mluva? Je také ubohá
jen co mohou, jdou na diskotéku
a šeptají holkám do ucha:
ach, pojď, pojď ke mně
ach, dej sem ruku
ach, prosím neříkej nic
mmm, dokud nevyvrcholím...
Podívej, všechno je s ní nádherné
nedobývám srdce jiných
dávám svoji ruku do tvých rukou
ty jsi ta, koho potřebuju!
všechno je krásné s tebou
ty nejsi dobrá pro jiné kluky
za tvoje srdíčko
ty jsi ta, koho potřebuju!
Dnes je spousta holek takových
že nemyslí na další, jenom na jednu noc
ona má auto, ale není její
jedna je dost hubená – jiná je moc tlustá
Brrr... tohle já nepotřebuju
Potřebuješ holku v pohodě jako jsem já!
Možná máš pravdu!
Ne možná, ale určitě
cenu nemá samotná krása
Podívej, všechno je s ní nádherné
nedobývám srdce jiných
dávám svoji ruku do tvých rukou
ty jsi ta, koho potřebuju!
všechno je krásné s tebou
ty nejsi dobrá pro jiné kluky
za tvoje srdíčko
ty jsi ta, koho potřebuju!
Miki: CSILLAGSZEMÜ ÉG (Na obloze hvězda, kuk)
/nejdřív se ozývá robot, jeho slova není možné přeložit/
Svatá noc
svatá noc
nastává 7 krát do týdne
klenot miliónů očí
svatá noc
Otec sedí v kuchyni, polévka už vychladla
a nechápe, po čem jeho syn slídí u rádia
a proč to není dobré jen tak a co je dobré na té holce
a proč oni potřebují světlo na to, co on vždycky může dělat potmě
Dnes je krása něco jiného než za starých časů
dnes je hřích něco jiného než za starých časů
dnes problémy a štěstí jsou něco jiného,
slzy a nezájem jsou něco jiného
/Robot mluví:/
Tancuj...
přímo tady a teď...
dělej...
LP... break break
Existuje nádhera pro naší noc
tajemné sny
to by se mi tak líbilo
svatá noc
svatá noc
na cestě po pláži
na bílém kloboučku
přines nám štěstí
a
Žena sleduje skupinku holek před pobočkou pošty
a nerozumí jim, ale doufá, že její dcera není jako oni (hehe)
ale její dcera píše rychle vzkaz při hodině klukovi
že musí kvůli něčemu pospíchat na ženskou kliniku
Obloho s hvězdami – s očima
já tě žádám o to
abys je opatrovala několik tisíců století
obloho s hvězdami – s očima
jak si můžeme rozumět
tahle planeta není hra
/Robot mluví: ???/
Ulice jsou rozdílné než za starých časů,
dnes tanec je něco jiného než za starých časů,
dnes hudba je něco jiného a čert ví, v čem tkví rozdíl, není to jako bylo za starých časů
Break!
Dovedeme milovat, ale jinak, oblékáme se, ale jinak
vidíme, slyšíme, bojíme se, jsme pro, chceme mír, ale jinak
Svatá noc
svatá noc
nastává 7 krát do týdne
klenot miliónů očí
svatá noc
Svatá noc
svatá noc
nastává 7 krát do týdne
klenot miliónů očí
svatá noc
Svatá noc
svatá noc
nastává 7 krát do týdne
klenot miliónů očí
svatá noc
Stop!
|