|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jak dovedou být někteří o pár milimetrů, ale i o pár kilometrů napřed v různých postojích, činech, práci, životě, přátelství, lásce, nenávisti, průšvizích, trestech než jiní, konstatoval jeden.
A jak se to dovede promíchat, přidal se další.
Hlavně se musí od sebe různé složky oddělovat, nedat je k sobě, aby se spářily, mínil další.
Já jsem podobného názoru, ozval se Karel, v práci jsi jednou takový, makáš, až z tebe pot stříká, jindy sedíš, někdo dokonce spí.
Někdy přicházejí činy, třeba i hrdinské, samy od sebe. Skoro jako u sopky. Ta je dlouho v klidu, poté nadělá paseku. U člověka je to jiný směr. Věřím spíše v kladné činy než ve výbuch. Ale nikdo se neptá na příčiny, co bylo dávno před tím nebo těsně před tím.
Všechno souvisí se vším, konstatoval další, jsem přesvědčený, že tady něco řekneš a zaslechne to hlas někde v Americe. Nemusí to být přísně jen Amerika. Ten hlas něco řekne a zaslechneš to ty. Akorát o tom nevíš. Kdybys to věděl, vezmeš mobila a zavoláš. Možná si vyměníte city nebo pošlete dárky. Možná už máš nějakou přítelkyni. Bylo by dobré, kdybys ty, zrovna ty, jsi ji měl, protože žiješ nějaký čas sám. Aspoň ti vypere ty smradlavý košile, co nosíš tak rád.
A přátelství, které přeroste v lásku, je také dobrá věc, vykřikl další. V toto věří plno lidí, potvrdil mi to jeden kamarád. Začal chodit za sousedkou, stál pod oknem jako trotl, u desátého vědra, co mu vylila na hlavu, mu řekla, ať jde nahoru. Od té doby jsou spolu.
Někdo přitahuje průšvihy, tresty, jinému se vyhýbají. Nedávno zemřel jeden velmi známý člověk a ten před smrtí zašeptal slova: nikdy jsem neměl žádný průšvih.
... psst, pánové, před chvílí šel okolo jeden chlapík, všichni ho znáte. Ten byl soudně vykázán mimo domov, ačkoliv to je jinak tichý člověk. Potom se zjistilo přes známosti na soudu, že je první z celého města, kdo byl takto vykázán.
|
|
|
