EMF Unbelievable nebo Dr. Alban Hello Afrika vysíláno pro parkety 1. prosince 1991, 4 dny předtím, co jste si mohla osladit svých dvacet let, yeah yeah! Osmička je WestBam megamix… dejte si pro Váš jarní běh, jedna super madam Aničko!

♥

Torsten Fenslau – live @ HR3 Clubnight 1991.01.12

http://www.youtube.com/watch?v=aq0A2h8sFWk

Torsten Fenslau was one of the most influential producers of the early German dance scene. His commercial breakthrough came in 1993 with Culture Beat's 'Mr. Vain' which topped all European charts that year. Other tracks stayed pretty much underground, but became legendary clubhits nevertheless (e.g. 'Die Kybernauten' by Klangwerk or 'Alone It's Me' by Abfahrt).

Torsten ran his own label Abfahrt Records and was resident DJ at Dorian Gray in the terminal-basement of Frankfurt airport. He died much too early in a car accident on the 6th of november 1993. His music lives on in the many sets people have on tape from his appearances in the 'hr3 Clubnight' radio show.

Original playlist (a few trax was cuted because of copyrights):

01. Revelation – First Power (Original Version) (BUZZ BZZXL 106007)

02. Inferno – Non Chalance (Mesopotamia Remix (Deejay Project D.P. 1003)

03. Techno Clubmix III (Dancehall Mix) (ZYX 6443-12)

04. Device – What Is Sadness (Sad Vocal) (Logic 613957)

05. Gregoria – The Rhythm (FLIM FLAM 1226)

06. C&C Music Factory – Gonna Make You Sweat (The Slammin' Vocal Club Mix) (Columbia)

07. Cartouche – Feel The Groove (Frank De Wulf "Underground Remix") (ZYX 6421-12
08. WestBam – Megamix (fehlt leider auf der HR3 Meldeliste)
09. Snap – Mary Had A Little Boy (Remix) (Logic 613852)

10. Miss Lie – Claustrophobia (BEAT BOX BB006)

11. The House Gang – Bango Acid (Trax Records TX168)

12. Arkanoid – Limit (In Full Effect Mix) (Hi Tech, OUT3387)

13. Blind Vision – Don't Look At Me (G-Mix) (New Zone, NEZ13)

14. Apostolis – Sadeness (N.B.S. 1955045)

15. Maurice Jarre – Ghost (Milan, A620)

16. Depeche Mode – Waiting For The Night (Mute, STUMM 64)

17. Tyrell Corp. – Running (Atmosphere) (Metronome 879231-2)

18. Tyrell Corp. – Running (Granny Takes A Trip) (Metronome 879231-2)

19. Definition Of Sound – Now Is Tomorrow (Virgin, 613641)

20. M.C. Hammer – Pray (Slam The Hammer Mix) (Capitol, 060-2041516)

21. Dimples D – Sucker DJ (A Witch For Love) (Remix) (ZYX 6429-12)

22. E.M.F. – Unbelievable (EMI 060-2040986)

23. Soundtrack – Black Rain

24. DJ Mix: Frank De Wulf – D.W.F. Mix 2 (Music Man, MMI 9022)

25. Chicco Secci Project – Music That Makes You Sweat! (Techno Mix) (New Music, NMX 450)

26. Yello – Lost Again (Vertigo 814611-1)

27. Joey Beltram – Energy Flash UND Subsonic Trance (R & S - RS926)

28. Madonna – Justify My Love (Q-Sound Mix)

29. Culture Beat Feat. Lana E. & Jay Supreme – Tell Me That You Wait (Airdrome-Clubmix)

30. Dr. Alban Feat. Leila K. – Hello Afrika (Tech-Makossa-Mix) (Logic 663 934)

31. Pandemonium – Boris Boris (Club Mix) (Planet Core, PCP 007)

32. Intro – In Nomine Patris

33. Dirty Mind – What Time Is It?

34. Konzept – Hypnautic Beats (Razormaid Remix) (Technopolis 2 - New Zone ZZCD2)

35. Fantasy UFO – Fantasy (Raving Rage Mix) (R & S, RS 2000 CD)

36. Spectrum – The Incrowd (R & S, RS 920)

37. Front 242 – Headhunter (V 1.0) (SPV 055-01394)

38. Bronski Beat – Smalltown Boy (Full 12" Version) (Metronome 820 171-2)

39. Enigma – The Voice & The Snake (Virgin 261 209)

40. Pressure Drop – Back2Back (Big World-BIWT 010)

41. Dream Warriors – My Definition Of Bombastic Jazz Style

42. Out Of The Ordinary – The Dream (Get Into Magic Mix)

Váš inzerát č. 4590628 (Vložit inzerát jako pečínku do pece, od 27/3/2015 nezoufale nezapomínám na Pomněnku, tedy na tu Annu ?!., prosím ji k večeři, samotář Jirka...) na serveru www.seznamka.cz má novou odpověď!

BEZ NÍ ♥ BEZ TAK ATRAKTIVNÍHO ♥ MÉDIA JE CELÉ TUNISKO NANIC

Chutnalo by mi s Vámi, Komteso, snad každé sousto, znáte Komety nepřeberných snah

zeptáte se, co donese krach? Já zůstanu starý brach a pak vznášející se oblak prach

Rubikových krystalek po strunách kytárek, country fůzí k chůzi, ne kašpárek zahálek

kilometry louky fialek? Přes dialekt černobílých partií fešáků pěšáků při šachu účet rivalek?

nakopněte do holeně inspekční bordelářský strach, jako kandidátka lepší chůze vandry pantery

motely Holiday Inn nejsou jako Bousten Oáza s pláží mohutnou pro stimulační kontrolky opery

pro kavárnu Sidi Bou Saïd, jak Belmondo vykládá si pestrý svět karet, s dekory minaret Kartága

s mořem jako na prospektu, kocháte se ráda, přehled s dopisy děd vševěd nemoh dospět u Dr. Živága

zdechl již Václav Sloup komik a mim s mimikou, kdy jakýsi „Neznaboh předčil césary i Hannibaly“

v Tunisu na lince TGM nastoupíte do počtu stanic po trase, kde by svědky zmatku nehledali 

v Tunisu se procházíte po spirále matoucích adres, moderních mrakodrapů filutům čas tiká

Afrika je plastika, kšeft za úspory, které spolyká, kolik atraktivních třpytek v modelkách zabliká?

tuniskej extramalíř nebo větší dekoratér z Mediny v Hammametu sní o Praze za času dýchánků

zná ji jenom z vyprávění potažmo od vyprahlých pohlednic a známek zlomek slunce paprsky altánků

vodní dýmka šíša, já nebafám mermomocí show vodních emocí bassy krásy bazarů zakoušela

Tuniská galerie zeleně a na jihu Sahara s obrovským jezerem, El Jem s plezírem ve stínu kolosea

Cedratina má snad 40% a s nimi odkaz mízy cedru, testoval jsem jí takhle chutně do tří hodin do rána

jaro nabízí svá oživení žíznícímu Arabu ráj pro raï, holky alkoholky na Cedratinu pějíc ódy kódy šamana šantána

http://en.wikipedia.org/wiki/Sidi_Bou_Said

Sidi Bou Saïd (Arabsky: سيدي بو سعيد‎)

http://www.youtube.com/watch?v=t-ybC31t-Yc

Best of Balti أفضل مغني راب عربي بلطي

PRO ANIČKU DÁM DO HRY POUZE DOLCE VITA A JEJÍ SILUETU NAMALUJI V JEDNOM TAHU

A než byste řekla švec nebo jste hodila pokus o kotrmelec
je tu trnky brnky neposednej trn v oku jako mazák i mazec
jo netypickej MC jako vejlupek víc gymnastik
a k tomu vzorek DJ cuts boombastic fantastic
když jednou na chalupě jsme opravovali střechu
na půdě ležely časáky vedle pohozených plechů
různý haraburdí a stará čísla Mladých Světů
komiks Káji Saudka Černej Filip a štos Květů
a jedny Květy jsem si pak na lavičce listoval
vida jméno Gilbert Albert /ten tvor vážně existoval/
je to Švýcar řemeslník šperkař a jako krejčí
dělá modely i konfekce, mastné i dostupnější
no mě zaujalo to, jak začal zasazovat do šperků
meteority, kamínky z Vesmírných výstřelků (?)
velké věci provedené drobně, sen Lady Ann
tedy takhle pociťuji svá setkání s ní častěji než Däniken
a pojišťovny pomáhaj když malý vzorek vzácnost votočí
a pro mě je vzácnost i na krku Anny náhrdelník z klokočí
včera, dnes a zítra tanec, způsob jak se stane i z čiperného profesora chlapec
já jsem pro 2 IDEÁLNÍ partie rozjetý údaj v tempu a budu takový i Stařec

ZDOBNOST JEJÍ KANTILÉNY

Je tak jinak intelligent sensor

je tak jinak picture wizard

Jirka vyznává ducha nespořivé syntézy

a netroufne si za ní pádit jako blizzard

jen ty nejmilejší pozdravy

pro 2 nejmilejší postavy

pro zoufalce a zrádce

fungujte jen z opatrnosti ženy krátce

intenzívní volání s obsahem neomezeně krátkým

neotřesitelná se nevzdává s omezením vratkým

otřes šišinky nebo podvěsku se šedou kůrou

Anna chemická i podprahová barmanka elixíru upíjeného s mírou

a jen jeden se tam k ní nevejde

totiž vášeň k jedničce kmitá čile

necítím se slabě přírodně, natož na schůzkách provinile

jako sportka muže ve prospěch účinku jedničky ženy

jako bohatost Aničky lodičky pramenící ze snivé kantilény

ZLATO ZACHRÁNĚNO DIREKTEM (POŘADATELI)

BOHUMIL NĚMEČEK

BOX – KATEGORIE DO 60 kg

ŘÍM 1960

„Bylo pondělí, kluci jeli na trénink a já měl ten večer boxovat už naostro. Tak povídám trenéru Králíčkovi: – Miloši, já jsem nervák, já se budu tady v olympijské vesnici sám kousat, tak bych se šel radši s vámi na ten trénink podívat. Souhlasil. Vzal jsem tepláky, kecky, jelo se. Chvilku jsem tam skákal, rozhýbával se a tak, a najednou se Králíček ke mně otočí: – Víš co, jdi si trochu zaspárovat s Pepíkem Němcem. Pepík, naše těžká váha, z toho Říma pak dovezl bronz. Velký kamarád, ale nikdy jsme si nic nedarovali z protekce. Při fotbálku, ani v ringu. Vidím to jako dnes. Vezmem rukavice, přijdu k němu, udělám ťuk a najednou bum – takovou dardu jsem od něj chytil. A vzápětí druhou. Kdepak, já si nic nenechám líbit. Tak jsem do něj taky začal mlátit. Králíček po nás jen mrknul a nic. Doboxujem první kolo, začnem druhé a do mě najednou vstoupilo zděšení. Kruci stop, večer máš jít do ringu doopravdy, praskne ti oko nebo si zlámeš ruku a bude po olympiádě. Povídám: – Pepíku, neblbni, a spustím ruce. Jenže on zase: bum. – Tak mě bouchni do obličeje, říkám se spuštěnýma rukama. Já nevím, možná, vlastně docela určitě jsem provokoval. A Pepík mi jí opravdu vyšil. Tak jsem mu dal takovou pecku, že šel málem k zemi. A právě tohle zahlídnul Králíček. Přiskočil ke mně a křičel: – I když vím, že tu olympiádu máš vyhrát, pošlu tě domů! Úplně jsem zkoprněl. Ne z toho rozkazu, ten jsem nebral vážně, ale z toho jeho skálopevného přesvědčení, že z Říma přivezu zlato. On se nikdy se mnou nebabral, ale taky mi nikdy předtím neřekl, jak strašně mi věří. Až teď, v rozčilení. A mně to moc pomohlo.“

V Ústí nad Labem kousek od sebe žijí Bohumilové Němečkové tři. Bohumil I. (ročník 1938), olympijský vítěz v lehkém velteru z Říma. Bohumil II. (1959), taky československý reprezentant v boxu, mistr republiky 1980. Bohumil III. (1979) vnuk, kterého vodili do mateřské školy, ale stačilo mu říct zaboxuj a on rázem zaujal postoj a začal zdařile stínovat. Ten příkaz bylo nutno pošeptat, protože jinak se učitelka Lída (manželka Bohumila I.) nebo kadeřnice Hanka (manželka Bohumila II.) nešťastně chytají za hlavu. Poznámka po kom to dítě je, by byla jaksi zbytečná, odpor však budí rezolutní. Přímo zdraví nebezpečné je pronést podobnou výzvu před Bohumilem I., protože ten byl vždycky od rány, ví své a tvrdí: „Ať vnouček jednou hraje fotbal nebo hokej, ať najde zalíbení v jakémkoli sportu, jenom ne v boxu.“

Bohumil I., rodák z Tábora, v boxu zalíbení našel. Ona to byla spíš posedlost. Přesněji posedlost sportem. Nejdřív hokejem. Zvlášť když se s rodiči přestěhoval do Českých Budějovic. Jenže k hokeji už tenkrát patřila taky letní průprava, běhání, posilko, a k tomu se jaksi nachomýtl trenér boxu Josef Němec (otec těžké váhy z Říma – vidíte, jak to začíná krásně do sebe zapadat). Při náhodném společném soustředění půjčil hokejovým zajícům pro rozptýlení boxerské rukavice a Bohumil I. – jak sám vzpomíná – pak „sundal“ tři krajské dorostenecké přeborníky. Bylo rozhodnuto. Vlastně nebylo. Bohumil I. se už v té době zakoukal do krasobruslařky Lídy, která jednoho dne řekla s jemnocitem vlastním něžnému pohlaví: „Buď box nebo já.“ Odpověděl: „Jestli nebudeš pro box, tak ahoj.“ Lídě tedy nezbylo, než zůstat pro box. Větším svízelem se ukázal tatínek Bohumila I., jinak šéf Lunaparku, což v praxi znamenalo nejen vandrování, ale i kus pořádné dřiny pro všechny příslušníky rodiny. Stavět a bourat šapitó, ruské kolo, houpačky, střelnici, zaskočit tam či onam, zkrátka nápor na fyzičku. Útěk z manéže do ringu, a první nesmělé sportovní vavříny nakonec tatínka z Lunaparku usmířily, i když nepřestal tvrdit, že u nich dostává do nosu jenom klaun a ještě je to fingované.

Bohumil II. to měl mnohem komplikovanější, ten se musel do ringu prodrat za zády otce – slavného boxera přímo rafinovaně, nechat si tajně vystavit papíry a odjet s oddílem na krajský přebor. Jenom to, že ten přebor vyhrál, otce usmířilo (opakovala se vlastně historka s jeho mládím). A protože už byl v Rudé hvězdě trenérem, vzal si syna do parády. „Byl na mě jako ras, jenže já nemám tátův tvrdý úder, snažím se to vynahradit technikou, radši boxuju na dištanc a to se dnes moc nenosí,“ stěžuje si Bohumil II. Jenže Bohumil I. dodává: „Bodejť by měl ránu, když netrénuje ani z poloviny tolik co já. Už je to zkrátka jiná generace. Říká mi: – Táto, co z toho máš, leda ty strašný potlučený ruce a že tě lidi v Ústí uctivě pozdraví. Já si udělal střední ekonomku, chci to v životě někam dotáhnout a nedostávat přitom pořád facky.“

Bohumil III. vůbec netuší, co je facka. Aspoň v souvislosti s dědečkem, protože ten se může zbláznit štěstím, když obdrží pověření vyzvednout vnoučka z mateřské školy. Rozplývá se v jeho přítomnosti jako šumák (autentický výrok) a každému by rozbil to, co má pod nosem (taky autentický výrok), kdyby chtěl malého Bohouška jednou vábit do ringu, protože: „To je hrůza, kam ten box spěje. Když dáš pět ran, soupeř jich musí dát sedm, prostě mít navrch, dokud nemáš hlavu jako meloun. S tímhle rvaním v ringu začali Kubánci, vůbec to nevyhovuje Sovětům ani Američanům, ale je z toho světový trend, tak se všichni musí přizpůsobovat. Důsledek? Boxerů ubývá. V SSSR jich měli jeden a půl miliónu, dnes jenom čtyři sta tisíc. U nás máme registrovaných asi čtyři sta boxerů včetně dorostenců a taky, jestli se nemýlím, včetně mě. Vezměte v potaz olympiády. V jedné kategorii bývá asi tak osmnáct borců, protože víc jich na trh s kůží nehodlá jít. Nás v šedesátém v Římě nastupovalo v lehkém velteru osmatřicet! Taky jsem pak dostal stříbrný pohár – tamhle ho můžete vidět – za vítězství v nejvíce obsazované soutěži.“

Výborně, už jsme zase v Římě, nastavujeme magič kulometné palbě slov Bohumila I., uhýbáme před jeho gesty, protože vypráví temperamentně, běhá přitom po pokoji, nešetří s rozdáváním direktů anonymním soupeřům. Tak jak to vlastně bylo?

„Pokud se pamatuju, v Římě nás boxovaly skoro tři stovky z pětapadesáti zemí. Můj lehký velter byl opravdu nejnašlapanější. V prvním utkání s Rakušanem Königem šlo spíš o to, abych získal sebedůvěru. Boxoval jsem mizerně. Ve druhém proti Iru Melimu, to byl takový sebevědomý pořízek, už to šlo. Technickými údery jsem si ho vždycky připravil pro pořádnou pecku, dvakrát ho rozhodčí museli počítat.

Jenže pak nade mnou všichni lámali hůl. Měl jsem za soupeře Itala Pietra Brandiho, favorita turnaje a miláčka domácího publika. Dvakrát boxoval přede mnou a vždycky vyhrál K.O. Poslyšte, to byla atmosféra! V našlapaném Paláci sportu pro osmnáct tisíc diváků stáli při našem utkání fanouškové na židlích. Oni Brandimu říkali Uragán ringu. A taky jó. Gong, já ještě stojím v rohu, poslouchám Králíčka, on jako uragán prosvištěl těch sedm metrů ke mně a už fičela pěsťovka. Jen tak tak jsem stačil uhnout a málem dostal do nosu trenér. Hala šílela nadšením, jenže já mu hned dal takové čtyři škubance, že to jen bolestně zamručelo. Myslím, že všichni italští fanouškové nastavili tvář s ním. A trpěli častěji. On si vůbec neuměl poradit s tím mým obráceným gardem ani s technikou boje na dištanc. Z mého uhýbání znervózněl. Když letěla jeho pravačka do prázdna, vždycky to v hale zahučelo, jako když vlak projíždí tunelem. Ten zápas byl pro mě nakonec zatím nejlehčí, ale jinak to byl strašlivý fofr. Vyhrál jsem 4:1, Italové museli mou převahu uznat a pak mi v dalších zápasech fandili, jako bych byl jejich. Taky jsem to potřeboval.

V dalším utkání, to už šlo o medaili, jsem nastupoval proti černému Američanovi Danielsovi. To byl bourák, technický boxer se strašlivým úderem, něco jako postrach Cassius Clay. On se pak taky stal profesionálním mistrem světa. Tenkrát v Římě vyhrával všechno před limitem. Králíček se vduchu modlil, abych se mu neodkryl, protože tušil, že jak od něj chytím zásah, bude šlus. Já dlouho jasně vedl, ale pak jsem jednu přece chytil. Bylo to koncem druhého kola. Předtím jsem mrknul po hodinkách, uvědomil si, že musím vydržet ještě pár vteřin, ale to se už ke mně řítila jeho ruka. Dostal jsem strašlivou pumelici. Najednou se to kolem mě zakalilo. Za normálních okolností bych šel k zemi. Naštěstí jsem měl tolik natrénováno, že jsem se ocitl jenom v jakési agónii, vnímal jsem bílou skvrnu jeho dresu. A tak jsem se zmátořil a dal směrem k té bílé skvrně levým kontrem tři kopance. Víte, já o tom vůbec nevěděl, to mně pak vyprávěli kluci. Když padnul gong, zazvonilo mi v uších, já vůbec nemohl dojít do rohu, motal jsem se jako ochmelka. Králíček křičel: – Bohouši, co ti je? Povídám: – Nic, jenom po té jeho šlupce vidím všechno dvakrát. Pak už jsem se mu neodkryl. Rozhodčí mi přiřkli vítězství na body 5:0.

Finále s Quarteyem z Ghany? Místo toho mě málem diskvalifikovali. Tu historii vám ještě povím. Boxovalo se 5. září od osmi večer. Vedení výpravy mi nabídlo, že místo abych jel na ten zápas z olympijské vesnice pendlujícím autobusem, odveze mě tam prý šofér šestsettrojkou. Já nechtěl, ale Pepík Němec mi pošpital: – Jen to ber, proč by sis nesvezl zadek v pěkně pérovaném vozidle? Páni, ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. On totiž když jel někam s olympioniky autobus, doprovázeli ho policisté na motorkách s houkačkami, projíždělo se na červenou a tak. My ovšem vyjeli až po téhle koloně a kdo zná provoz v Římě, pochopí, že bylo zle. Místo obvyklé hodiny jsme těch patnáct kilometrů urazili za dvě a půl hodiny, a ještě v tom byla bouračka s promáčklým blatníkem. Finálový pořad boxerských soutěží dávno začal a Palác sportu pořád v nedohlednu. Stojí na takovém kopečku, já teda šoférovi pokynul: – Počkej, zastav, zkusím tam doběhnout. Proplétal jsem se jako šílený mezi kapotami aut, mezi davy, snad ani Zátopek v životní formě by ten kopeček nevyběhl v takovém tempu. Byl jsem uřícený jako kůň, mířím účastnickým vchodem do haly, jenže najednou mi se vztyčenou rukou zastoupí cestu policista. Já v tom trapu nechal v té šestsettrojce účastnickou legitimaci, měl jsem jen teplákovou bundu s naším znakem. Řvu na něj: – Ně-me-ček, fi-ná-le, jako že tam musím. Jenže on byl příslušník dál přísně komisní, nedal na to, že mu ukazuju teplákovou bundu. Chápu, tu mohl někde někdo sebrat, jenže mně teď šlo o život, tedy o finále, začínalo za čtvrt hodinky. Fakticky mi nakonec nezbylo, než ho uklidit z cesty mírným direktem na uklidněnou. Oni mě pak honili, ale na chodbách v hale jsem to už znal, vidím, že moje jméno svítí na tabuli, vlítnu do šatny, jeden z pořadatelů gestikuloval rukama, že už tu pro mě byli pětkrát. Poslyšte, já se ocitl v ringu propocený jako po nejtěžším tréninku. Celé první kolo s Quarteyem jsem se místo čistého technického boxu vzpamatovával z té hrůzy posledních tří hodin. Pak jsem se vzpamatoval a všechno bylo tak, jak má být.“

Už dávno načepýření římští vrabci odtroubili rozbřesk, už dávno majitelé tratorií vytáhli do ulic a uliček stolky s barevnými slunečníky, obchodníci vyložili dobrou půlku svých krámků, čističi bot krabice s hadříky, krémy a stoličky, už dávno kávově hnědé vody Tibery odplavily vytrhané kalendářové listy s datem 5. září – když konečně usnul.

– Sotva mu vědomí zastřel růžový sen, je neurvale probuzen a se zalepenýma očima civí do obličeje kvaltujícího Miloše Králíčka: „Bohouši, vstávej, boxujeme finále, honem, no tak prober se!“

Nemůže pochopit. Slyší: „Dělej, nebo přijdeme pozdě!“

Mžourá, pak poslušně vyskakuje z postele. Takže ono se mu to nakonec jenom zdálo. Ta bláznivá honička do Paláce sportu, finálová bitka s černým borcem z Ghany. Tak ono ho to všechno zatím čeká.

„Miloši, já žil v domnění, že už mám finále za sebou, teď si připadám slabý jako moucha.“

Jde, spíš se motá ke skříni, kam – zřejmě v tom snu – uložili zlatou medaili.

„Je tam!“ řve s triumfujícím funny face (usměvavým pohledem) na trenéra.

„Co tam je?“

„No přece zlatá medaile. Všechno už to máme od včerejška šťastně z krku.“

Teď je na trenérovi, aby pootevřel ústa a pak složil pomačkaný rozespalý obličej do omluvného úsměvu: „Bohoušku, tohle mi promiň, já taky usnul až ráno, pak se mi zdálo, že ta šichta je před námi. Úplně mě to vyhnalo z postele, tak byl ten sen sugestivní. Rychle spi, budem spát až do večeře, co říkáš?“

Bohoušek neboli Bohumil I. konverzoval pouze pomocí hlubokého oddechování.

KDO MU BUDE TYKAT?

VÁCLAV KOZÁK, PAVEL SCHMIDT

VESLOVÁNÍ – DVOJSKIF

ŘÍM 1960

Bylo to na jaře v osmdesátém roce, pár měsíců před olympijskými hrami v Moskvě. Seděl jsem s Václavem Kozákem v malém člunku, za zády nám skučel motor a před námi se vltavskou hladinou hnal dvojskif. Zdálo se mi, že ta čtyři vesla s červenomodrobílými vlajkami na listech odhazují vodu naprosto dokonale – vládli jim Pecka s Vochoskou, veslaři ozdobení stříbry i bronzy světových šampionátů i olympiád – ale on každou chvíli křikl, že to protažení vodou musí být plynulejší, odhoz rychlejší a já nevím co podle něj ještě musí pádit tak, aby bylo zdobnější?

„Jsou to borci, to jim neberu, ale jedno jim chybí – měli by vyhrát olympiádu. V tom našem sportu je to tak, že můžeš mít medailí z mistrovství světa půl skříně, ale zná tě pořád jen hrstka lidí. Přál bych jim, aby to zlato vyhráli,“ díval se na své dva hromotluky a najednou měl ve tváři spokojenost. V té chvíli asi jeli tak, že se jim nedalo nic vytknout, jejich záběr byl zřejmě přesně takový, že vyhovuje náročné tezi, která je mezí mezi záběry, jakými lze na olympijské dráze bez obav znamenat další legendu bez chybujících manévrů. Sorry za občasné češtinářské humorně laděné průpovídky. Musel to cítit, vždyť on se dobral ke své nesmrtelnosti olympijského vítěze na stejné lodi. Tahle loď, která už jede silou kluků jiné generace, ale i jeho rozumně aplikovaným režimem, spolu se zkušenostmi ze stovek závodů, by taky třeba mohla vytěžit to nejcennější…

Najednou se ke mně otočil a povídá: „Víš, kterej trenér je nejlepší?“

Ne.

„Ten, kterýho jeho loď už nepotřebuje. Tohle tvrdil slavnej trenér Adam. A má pravdu.“

Takže můžeme klidně na břeh.

Chvilku váhal, jak se má s tím popíchnutím vyrovnat, pak vypnul motor, ušklíbl se a nenapodobitelným tónem, u něhož snad nikdo nedokáže rozeznat, z kolika procent bitelné vážnosti a z kolika procent nezbytné legrace se skládá, řekl: „Jestli vyhrajou olympiádu, tak mi budou smět tykat.“

S Václavem Kozákem jsem se setkával vždycky rád. Kozák je osobnost, pozoruhodná osobnost. A vždycky tou osobností byl. Snoubí se v něm vzdělanost, zdravý selský rozum, koumáctví i neústupnost v tom zvláštním poměru, jaký je nutný pro vznik velkých výsledků. Věřím, že bude stejně populární legendou trenérskou, jako se stal legendou skifařskou.

Enter the world of legendary games. Račte číst dále. Po první velké medaili sahal na mistrovství Evropy v Poznani v roce 1958. Bylo mu tehdy jedenadvacet, na skifu dojel čtvrtý a naznačil, že by mohl být nástupcem plejády našich úspěšných skifařů. Gustav Zinke, Josef Straka s Juliem Gergardem, Jiří Zavřel, Jaroslav Vavřena s Františkem Vrbou a Albert Krajmer s ing. Františkem Rejchem dokázali získat na skifech a dvojskifech bronzové i stříbrné medaile z evropských mistrovství, ale nikomu z nich se nepodařilo sáhnout si na medaili nejcennější. O rok později seděl Kozák ve dvojskifu s Pavlem Schmidtem, ale opět nestačili na vynikající sovětskou úderku Berkutov–Tjukalov, ozdobenou už čtyřmi tituly mistrů Evropy,  a olympijským zlatem z Melbournu. Druhé místo v Evropě však bylo pro naši novou posádku úspěchem i ponaučením, nehledě na povzbuzení do další slibné sezóny, vrcholící olympijskými hrami v Římě.

Pro veslaře začaly pětidenní boje XVII. olympijských her 30. srpna 1960. Šestiproudová dráha na jezeře Albano, dvacet kilometrů od Říma, byla poprvé v historii velkých veslařských přeborů perfektně vybójkovaná po celé dvoukilometrové délce. Nová dráha jako by zatřásla veslařskými tradicemi – Evropa zcela zastínila zámořské veslování, Američané poprvé ztratili svou velmocenskou pozici, sovětští dříči se probojovali do finále ve všech disciplínách s výjimkou osmiveslic, ale jejich snad nejvýš favorizovaná loď, dvojskif Berkutov–Tjukalov prvenství z Melbournu neobhájila.

Kozák se Schmidtem zajeli velkou jízdu…

Hned od startu vyprovokovali soupeře do ostrého tempa, na druhé pětistovce šli do vedení, po kilometru vedli před francouzskou posádkou o 0,48 sekundy, třetí dojeli Holanďani, čtvrtí Švýcaři, dvojskif Sovětského svazu až pátý. Na patnácti stech metrech měli náskok už 2,21 sekundy. Berkutov s Tjukalovem zvedli počet záběrů k mohutnému finiši. Jejich nástup však přišel pozdě, vynesl jim jen druhé místo, náš výborně jedoucí dvojskif si vítězství nenechal sebrat.

Československé veslování podruhé získalo olympijské zlato. Po třeboňské čtyřce s kormidelníkem, která vyhrála v Helsinkách, se dočkali zlaté medaile i skifaři.

Rok po olympiádě v Římě se v Praze na Vltavě jelo mistrovství Evropy. Čekalo se, že olympijští vítězové na své vodě bezpečně vyhrají, ale skončili třetí, a v příští sezóně na prvním mistrovství světa v Luzernu už na ně nezbyla žádná medaile.

Po tom zklamání se Kozák rozhodl pro skif, se kterým začínal. Pro tu sedmimetrovou loď samotářů, loď pravdy, na níž se nejlíp pozná, co kdo dokáže.

Změnil způsob přípravy, podle metod velkého veslařského experta Karla Adama začal s intervalovým tréninkem a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned v roce 1963 získal na skifu v Kodani titul mistra Evropy. Pro naše veslování byl kodaňský šampionát velice úspěšný – dvojskif Anders–Hofmann vybojoval opět zlato, čtyřka s kormidelníkem dojela druhá a osma získala bronz.

„Poslední velký závod jsem jel na olympiádě v roce 1968, ale cítil jsem, že už je to se mnou a s veslováním všechno jinak, než za dob Říma nebo Kodaně. Před závodem jsem se víc bál než těšil. Veslování je fuška, na kterou člověk musí mít pořád chuť, a já najednou cítil, že v sobě nedokážu posbírat to, co je potřeba k vyhrávání. Nech toho a jdi dělat trenéra, řekl jsem si. Papír z trenérské školy jsem na to měl, a tak jsem v Dukle oznámil, že končím a chci trénovat. Ale že chci hned dělat staršího trenéra! Řadě lidí to asi vyrazilo dech, vždyť tenkrát byl starším trenérem Vojta Hvězda a to byl pojem. Jenže já byl vždycky takový, že jsem se nemínil spokojit s kováříčkováním, a navíc jsem měl jasnou představu, kterou mají všichni starší závodníci, že dělat trenéra je ta nejjednodušší věc na světě, protože to si člověk jenom vezme člun s motorem, plechovou trumpetu a začne dirigovat. A hned dokáže vypiplat zázraky.“ Výmluvně si prstem zaťukal na spánek, aby dal najevo, jak se na své tehdejší názory dívá dnes.

Díky velkým úspěchům závodnickým se tím starším trenérem v Dukle stal. Měl chuť a trumpetu, křičel do ní, ale jeho pedantské zacházení naráželo na zatvrzelost starších veslařů. Kluci, kteří s ním jezdili v jedné lodi nebo s ním dřív společně trénovali, nechtěli rozumět. Neměli chuť ho poslouchat, když začal tvrdě prosazovat dvě zásady – jednotný systém intervalového tréninku a bezpodmínečnou poslušnost. To bylo jablko sváru. Že právě Kozák vyžaduje absolutní kázeň?! On, jako závodník tak tvrdohlavý, umíněný, on, který taky párkrát zapomněl, kde jsou hranice, kam až reprezentant může! Nebyl to nikdy žádný svatoušek, dokázal za své pravdy jít hlavou proti zdi, oželet závod na skifu kvůli kamarádovi, se kterým chtěl jet dvojskif volněji… Znali ho a právě proto se nechtěli podřídit. Hlavně ti, co už něco znamenali. Jenže on měl skutečně tvrdou palici a žádné výjimky nechtěl pardonovat. Vyhodil z Dukly mistry Evropy bratry Svojanovské, nepohodl se se čtyřkou Oty Marečka a taky ji nechal odejít na druhý břeh Vltavy do Blesku. Vesměs gesta, která by si asi málokterý trenér na začátku dráhy kouče troufl.

„Svojanovští vyhrávali, Marečkova čtyřka taky a nade mnou visel Damoklův meč. Nebylo to jednoduché, ale já věřil, že se výsledků v Dukle musíme dočkat. Dal jsem dohromady malou partu párového veslování a na těch klucích jsem poznal, že jim to začíná jet. Podrželi mě průměrní reprezentanti, ze špičky jenom Jarda Hellebrand, a já rychle zjistil, co obnáší být trenérem. Nestačí jenom určit správný tréninkový režim a vynutit si jeho dodržování tou plechovou troubou. V chlapech u vesel se nesmí všechno zlomit. Kázeň je nutná, ale velkou pravdu měl Tarasov, když řekl, že hodní nevyhrávají. Trenér musí hledat způsob, jak koho k té dřině přimět. Být závodníkem – pokud to jde – je paráda. Jel, vyhrál, prohrál. Ale trenérská práce nemá nikdy hotovo, padla. Nikdy bych si netroufl říct nahlas: Já jsem dobrý trenér…“

Sám o sobě to neřekne, ale ví se to, protože to za něj řekly statistiky, výsledky jeho svěřenců. Bohatá kolekce bronzových a stříbrných medailí.

„Pozor – jedině zlatá medaile je důkazem, že všechno bylo perfektní!“ připomněl se zvednutým prstem další ze svých náročných zákonů.

Na víc jsem nečekal. Dál už jsem to znal: A z těch zlatých medailí jen ta olympijská…

Pevně věřím, že se dočká chvíle, kdy mu některý z jeho svěřenců bude smět tykat.

Plav ...a cestou piš 2011

„Italské cestopisy" James Wright (překlad Silvie Mitlenerová)

Není to pro cestopisy zrovna obvyklý žánr, přesto se povedlo zařadit i jednu ukázku poetickou. Impresím z návštěvy Apeninského poloostrova forma básně v próze sedí jako ulitá.

Dva okamžiky v Římě

I. Jak přichází jaro

Úplně poslední sníh, zrnitý a krutý jako vrásky vyryté do koutků úst nějakého fanatika, zmizel přes noc. Věčná zima trvala jen do včerejška. Popravdě, vysoko na borgheských útesech jsou zahrady stále ještě přeplněné odumřelými větvemi. Obří končetina jedné borovice, odervaná od těla slepým nočním větrem, vytlačuje ze svého okolí drobné keříky. Celý oleandr, který se vyvrátil před několika týdny, prorůstá plísní. Zkroucený na kamenné lavici vrhá pohrdlivý stín. Mrtví se tu neuctivě potloukají ve svěžím slunečním světle, rozhodnuti a odhodláni vykonat na někom pomstu, i kdyby to mělo být to poslední, co dokážou.

Tři dívky stoupají vzhůru po cestě. Jsou tak rozrušené, že nedokážou udržet nohy v klidu. Neběží, ale dotýkají se země tak rychle, jako by se jí nedotýkaly vůbec. Všechny tři potřásají hřívami černých vlasů. Jedna po druhé si sundavá svetr. Chytí mrtvý oleandr na obou koncích kamenné lavice, zvednou jej, jako by nic nevážil, a odhodí ho z cesty, kde na něm zahnízdí ptáci.

Ony také musely celé noci spát s otevřenýma očima.

II. Vzpomínky

V poledne Koloseum na obzoru pózuje v letu, pobořený měsíc z ohnutého zlata. Zachytává starodávné světlo a dává mu tvar. Pohlížím na Koloseum z místa dvě míle vzdáleného a je mi, jako bych zrovna kratičce zahlédl obličejík neznámé dívky. Mladá, osamělá, sedí vysoko nahoře na kameni a rozhlíží se kolem po svých přátelích. Nudí se a ignoruje ten shluk vyhublých mumlalů v aréně hluboko pod ní. Čeká na příchod zvířat.

Teď se na obloze za Koloseem objeví jiný měsíc, denní měsíc. I brázdy na jeho povrchu jsou přízračné.

EVO, PUSU ZA TO

EVA BOSÁKOVÁ

SPORTOVNÍ GYMNASTIKA – KLADINA

ŘÍM 1960

Římský císař Caracalla chtěl napodobit a zastínit Alexandra Velikého, i vydal se s početnými legiemi na válečnou výpravu do Indie a Číny. Dopadl dost bledě. Byl hned na začátku výpravy zavražděn důstojníky, kteří netoužili podstoupit úmornou štreku do Asie. Tu historii prachem zalehla tisíciletí. Caracallovo jméno přesto nesmazal čas. Díky tomu, že ještě předtím dal ve věčném městě na Tibeře postavit ohromné parní lázně, jednu z nejzachovalejších památek antiky. Lázně jsou dodnes cílem turistického hemžení, při němž bzučí videa a cvakají mobily i foťáčky všech firem a laciných značek.

Na konci horkého léta v roce 1960 prosluly Caracallovy lázně ještě jinak. Zde pod honosnými antickými sloupy soupeřili o olympijské medaile vyznavači sportovní gymnastiky. Eva Bosáková přidala ke stříbru družstva žen medaili zlatou za cvičení na kladině.

*

„Želatýýnáá, ledóó, kokáá,“ překřikují se sami navzájem prodavači do vysilujícího vedra a prodírají se davy s obrovskými koši s ledem a chladivými nápoji. Řím si dává dostaveníčko na Stadio Olimpico a spolu s ním 5 890 sportovců z 85 zemí.

Je jednou z nich. Nepatrnou částečkou v tom obrovském cirkusu, ukrytá v anonymitě. Ale na jak dlouho? Tohle už zná. Z Helsinek 1952 a z Melbournu 1956. Měla by sledovat ono proudění barev a šumějící vlny aplausu s nadhledem a klidem zkušeného účastníka. Jenže ono je to tu zase. Dráždivý neklid, který se přelévá v krvi, pocit povznášející a vzápětí svíravý. Celý ten krušný a přece nádherný sportovní život.

Sama si ho zvolila. Přestože lodičku osudu jenom popostrčil příklad z vlastní rodiny. Když tatínek Alois Věchet odjížděl v šestatřicátém jako člen gymnastického družstva na olympiádu do Berlína, bylo jí zrovna pět. Panenky, hřiště, tělocvična, kde tatínek trénuje. Vidí jeho úsilí, obdivuje jeho houževnatost, touží ho napodobit dětsky. Zkouší to pod jeho vedením a doma pak slyší: „Eva je dřevo, měla by se radši víc věnovat pianu, ať aspoň něco zvládne pořádně.“ Tatínek je přísný, ví, jak vyprovokovat její ctižádost.

Už se v tom veze. Kroužek gymnastiky na gymnáziu v Mladé Boleslavi jí je záhy těsný, táta ji spolu s kamarádkou zařazuje mezi dorostence, které má jako trenér pod křídly. A vůbec jí nelituje, vůbec jí nešetří. Padesát přemetů dopředu a padesát nazad musí zvládat bez mrknutí oka. První závody, první láska a – reprezentace.

Ještě jí nebylo sedmnáct a už její sportovní sny doprovází monotónní klapot vlaku mezi domovem a tělocvičnou v Praze. Škola a tréninky v hlavním městě. Je to únavné, vracívá se v noci, spinká vestoje. Je to nezbytné, protože sama si tenhle náklad naložila na hřbet, sama ho táhne ke vzdálenému a optimisté vědí, že kýženému cíli.

Znovu a znovu přebíraný gymnastický růženec flik–flaků, šprajcek, arabů, přemetů, salt. První zranění (zlomený palec na závodech v Rumunsku), poznání, že modřiny a podlitiny všech barev jsou gymnastickou rutinou a člověku nezbývá, než je brát právě lehce s každodenním výskytem. Těch pár polámaných prstů na nohou a rukou, bezpočet výronů, potlučených nebo vyražených loktů, dokonce i naštípnutá páteř, to všechno stokrát vyváží okamžik, kdy tvář poškubává, oči planou, stojíš na bedně, u nohou ti leží celý gymnastický svět a kdosi neviditelný mačká tlačítko magneťáku, aby z reproduktorů zazněla ta nejdojemnější píseň, jakou zná: Kde domov můj…

I tenhle vzrůšo pocit už zažila. Nikdy však na olympijských hrách. Jaké to bude tentokrát? Natahuje krk a jako ostatní sleduje mladého, krásně urostlého italského přeborníka Giovanniho Parise, který s olympijským ohněm běží poslední metry k obrovské kovové míse. Oheň se rozhořel, osmdesát tisíc lidí na tribunách šílí a hluboko dole na ploše se přelévá vlna odlehčení. Konečně. Čekání je strašné. Teď už nic nelze vrátit, teď už jsou v tom všichni až po uši. Evu Bosákovou nevyjímaje.

*

U fontány di Trevi je taková tlačenice, jako by tu rozdávali něco zadarmo a od chlapíka Trefi. Každý chce přes levé rameno hodit dovnitř drobák, protože pověra praví, že pak se do onoho ztřeštěného i po italsku skvostného města určitě vrátí. Asi to tak bude. Eva se trefila před šesti lety a – je tu zas.

Tenkrát si tady na mistrovství světa řekla o vstupenku mezi gymnastickou elitu. Stříbro na kladině. Za dramatických okolností. Docvičovaly večer, kladina osvětlovaná bočním reflektorem jako by plavala pod nohama, udrž přitom grácii, lehkost a hlavně stabilitu! Dokázala to, štěstí chutnalo slaně. A právě zde, na stadiónu Foro Italico, mají nyní hodiny tréninku. Zatraceně tvrdé makačky. Mezi antickými zdmi Caracallových lázní se v té době ozývá jen bušení kladiv a sykot svářeček, řemeslníci dokončují trubkovou kostru tribun, gymnastické soutěže připadají až na závěr her. Všechno má svůj řád. Triumfy i zklamání. V zátočině Tibery, v olympijské vesnici, kterou poprvé tvoří čtvrť novostaveb s komfortními byty, přibývá těch, kteří už smějí volně vydechnout. Gymnastky však stále připomínají drát s vysokým napětím, telegrafují do volného prostoru nervozitu. V závětří olympijské vesnice, mezi parčíky s pečlivě střiženým trávníkem, společenským a nákupním střediskem, vládne jen zdánlivý klid. Příliš mnoho povědomých tváří, bratrů a sester v utrpení s chtěnými úsměvy, ale spíš s maskou namísto obličeje způsobuje, že na tebe všechno doléhá.

Proto když má volnou chvíli, volí raději dobrodružnou toulku městem. Tím obrovským skladištěm barokních kostelů, fontán a starověkých trosek, paláců vedle chýší, nepředstavitelnou změtí ruchu, pachů a vůní, v níž se člověk chtě nechtě stále ocitá na hranici skutečnosti a snů. Kavárničky s duhovými slunečníky a barevnými židličkami vystrčené do poloviny ulice, vychrtlé Američanky s půlkou klenotnictví na krku, Japonci se zvídavýma očima techniků a turistickými ranci, dáma, krmící naondulovaného psíčka zmrzkou, malý otrhánek s čokoládovýma očima, pod paží jako poklad svírající zežloutlou hlávku zelí, k zbláznění štíhlé prodavačky melounů a banánů. A slunce pere, nikde nenajdeš ani tenký proužek stínu.

Náraz, hvízdavé kvílení brzd, zmatek. Pomačkaná kapota mercedesu, který se zakousl do místní autobusové linky. Ucpaná křižovatka, dojíždějí další a další auta. Disharmonie klaksonů. Sleduje to z chodníku, přivírá oči, protože teď přece v ucpané tepně velkoměsta teprve začne ten pravý mumraj, který zná z Prahy. Neuvěřitelné! Sní nebo bdí? Neuplynou tři minuty a křižovatka je opět volná, průchodná, gordický uzel rozťatý. Napadá ji, že právě takhle zázračně a nečekaně se jí v osmapadesátém podařilo uvolnit nečekaný zauzlenec nervů a svalstva, paniky ze salta nazad. Trvalo to ovšem mnohem déle.

Ten nový prvek při prostných se – podle gymnastické špionáže – stal samozřejmostí v sestavách sovětských gymnastek a Japonek. Nezařadit ho znamenalo ztratit příliš mnoho. Všechny naše reprezentantky se ho naučily. Jenom Eva ne. Ona, která první z družstva začala se saltem napřed, ona oslňující bočním arabem (říkalo se, že by snad při tomhle náročném cviku mohla číst noviny).

„Nemohu, prostě nemohu, tak mně kvůli tomu nenadávejte.“

„Evo, zrovna ty! Přemet umíš, jako když bičem mrská, chce to jen víc dupnout, skrčit se a zarotovat, normální cvik, proč z něj dělat vědu,“ hučí do ní trenér s rotací v krvi, choreograf Národního divadla Luboš Ogoun (i s ním se dávno připravuje). Marně. Ani řemen kolem pasu, který při výcviku používají děti cirkusových akrobatů, nepomáhá. Už se jí o tom saltu dokonce zdá, probudí se zalitá potem – a zase nic. Na mistrovství světa v Moskvě při prostných ho však skočila! Nádherné, dokonalé, prohnuté salto nazad.

Právě tohle jí připomněl okamžik, který mávnutím jakéhosi čarovného proutku uvolnil křižovatku. Usmívá se tomu srovnání. Chodci na ni civí a nechápavě kroutí hlavou, proč se tady tak happy uculuje? Plakát na nároží nabízí v desetkrát větším provedení sladký filmový úsměv Anity Eckberg, vábící do biografů na šlágr roku, Felliniho Sladký život. Páni, to bych brala, napadá ji, hledá cestu zpět do olympijské vesnice, ale na sladký život nemá právě teď vůbec čas myslet.

*

Kladina. Čtyři metry dlouhý kus deset centimetrů úzkého ohoblovaného dřeva. Deset tisíc párů očí a pronikavé pohledy reflektorů. Právě na kladině dokázala před dvěma lety na mistrovství světa v Moskvě (společně a nerozhodně s Maninovou) vytepat z grácie, přesnosti a pohybové elegance zlatou medaili. Před šesti lety v Římě stříbrnou. Svou první vůbec. Tenkrát…

Teď je všechno jinak. O šest dlouhých let, vyplněných hledáním, objevováním, triumfy, zklamáním, taky tvořivostí v práci.

Finále sportovní gymnastiky žen na olympijských hrách. Šest nejlepších v každé disciplíně. Až na výjimky samé sovětské údernice. (Je taky výjimkou.) Polyká pelyněk při pohledu na perfektně provedenou zlatou letku Nikolajevové – sama kdysi tenhle prvek při seskoku objevila. (Jako nóvum onen prvek uvedl tehdy chudáky rozhodčí do rozpaků.) Pozoruje, jak si na bradlech o nestejné žerdi rozebírají první čtyři místa další reprezentantky SSSR. A pak se už nedívá na nic. Ponořila se do sebe. Nitky nervů napjaté k prasknutí však nepraskají, drží. Už cvičí, snad si to úzké nářadí ochočila, tančí na něm dopředu a zpět po rukou a po nohou. Saltem, piruetou, sošnou výdrží při stojce – hlediště přestává dýchat, najednou cítí, že se děje něco mimořádného, skvělého, co se až bolestně zadírá do srdce. Když svou sestavu končí vysokým saltem přesně zabodnutým do žíněnky, je v hledišti ticho mnohem déle, než bývá zvykem. To ticho před gejzíry potlesku.

Z dvanácti finálových medailí putuje jedenáct do SSSR, jen jedna do Prahy.

„Evo, pusu za to, žes dostala zlato,“ skanduje ostrůvek krajanů na tribuně v Caracallových lázních. Italové se nadšeně přidávají, i když vůbec nevědí, co ta slova znamenají. Vědět to, přidají se ještě hlasitěji, neboť pro pusu jsou a budou vždycky. Bellissima Eva Bosáková.

https://www.youtube.com/watch?v=7FmognvrztU

(Lead single from their third album, „Fragments of Freedom“, released in 2000. Director: Malcomn Venville. Morcheeba's just not the same without Skye Edwards.)

You and me we're meant to be
Walking free in harmony
One fine day we' ll fly away
Don' t you know that Rome wasn' t built in a day, hey hey hey

In this day and age it's so easy to stress
'Cause people are strange and you can never second guess
In order to love child we got to be strong
I'm caught in the crossfire why can't we get along

'Cause you and me we're meant to be
Walking free in harmony
One fine day we' ll fly away
Don' t you know that Rome wasn' t built in a day

I'm having a daydream, we're getting somewhere
I'm kissing your lips and running fingers through your hair
I'm as nervous as you 'bout making it right
Though we know we were wrong, we can' t give up the fight
Oh no

'Cause you and me we're meant to be
Walking free in harmony
One fine day we' ll run away
Don' t you know that Rome wasn' t built in a day

You and me we're meant to be
Walking free in harmony
One fine day we' ll fly away
Don' t you know that Rome wasn' t built in a day

You and me (you and me) we're meant to be (meant to be)
Walking free (walking free) in harmony (in harmony)
One fine day (one fine day) we' ll ran away
(we gonna ran away, we gonna ran away)
Don' t you know that Rome wasn' t built in a day
hey hey hey

You and me (you and me) we're meant to be (meant to be)
Walking free (walking free) in harmony (in harmony)
One fine day (one fine day) we' ll fly away
(we gonna ran away, we gonna ran away)
Don' t you know that Rome wasn' t built in a day

Mě a tobě bylo souzeno
svobodně chodit v harmonii
jednoho pěkného dne odletíme pryč,
copak nevíš, že Řím nebyl postaven za jeden den?

V dnešní době je tak lehké se stresovat
protože lidi jsou si cizí a ty nikdy nedostaneš druhou šanci
abychom mohli milovat dítě, musíme být silní
jsem chycený v křížové palbě, proč se nám nemůže dařit?

Mě a tobě bylo souzeno
svobodně chodit v harmonii
jednoho pěkného dne odletíme pryč
copak nevíš, že Řím nebyl postaven za jeden den?

Snila jsem s otevřenýma očima, že se někam dostaneme
líbám tvé rty a proplétám prsty tvými vlasy
jsem tak nervózní jak se chceš prosadit
ačkoli víme že jsme byli špatní, nesmíme vzdát boj

Mě a tobě bylo souzeno
svobodně chodit v harmonii
jednoho pěkného dne odletíme pryč
copak nevíš, že Řím nebyl postaven za jeden den?

Mě a tobě bylo souzeno
svobodně chodit v harmonii
jednoho pěkného dne odletíme pryč
copak nevíš, že Řím nebyl postaven za jeden den?

Mě a tobě bylo souzeno
svobodně chodit v harmonii
jednoho pěkného dne odletíme pryč
copak nevíš, že Řím nebyl postaven za jeden den?

…7.7.2015 přijede do Plzně Suzanne Vega:

SUZANNE VEGA:

Soap and water (mýdlo a voda)

Mýdlo a voda

berou den z mé dlaně

drhnou sůl z mojí pálivé kůže

povol mi uzel z této svatební stužky

Mýdlo a voda

pověsí mé srdce na špagát

pročistí ho ve větru písku

vybělí ho do octového lesku

Taťka je potemnělá hádanka

máma je hrstka včel

ty jsi můj malý dráček

který mi odnáší do dáli ten nezvládnutelný vánek

Mýdlo a voda

smyjí rok z mého života

narovnají všechno, co jsme podupali a roztrhali

zahojí ránu, které říkáme manžel a manželka

Taťka je potemnělá hádanka

máma je hrstka včel

ty jsi můj malý dráček

uvíznutý zase v domácích bouřích

Taťka je potemnělá hádanka

máma je hrstka včel

ty jsi můj malý dráček

který mi odnáší do dáli ten nezvládnutelný vánek

https://www.youtube.com/watch?v=2qK_gO965xU

...jen nevinně: hrstka pomněnek azuro modrých pro Vaše oči u PC, jestli tak možno jako mou velkou omluvenku Vám, Vážená čtenářko? Díky. JT

Dr. Octagonocologyst

1. Intro
2. 3000
3. I Got To Tell You
4. Earth People
5. No Awareness
6. Real Raw
7. General Hospital
8. Blue Flowers
9. Technical Difficulties
10. A Visit To The Gynecologyst
11. Bear Witness
12. Dr Octagon
13. Girl Let Me Touch You
14. I'm Destructive
15. Wild And Crazy
16. Elective Surgery
17. Halfsharkalligatorhalfman
18. Blue Flowers (Revisited)
19. Waiting List (DJ Shadow/Automator Mix)
20. 1977

Pomněnky, tedy modrá kvítečka pro Aničku, jako osm blue flowers… netrapte se tím, ano?

Díky.

TŘI KRÁLOVÉ AŽ NA VRCHOLKU EXTRA VÝZNAMNÉ PYRAMIDY

(PAŘBA VYVRCHOLENÍM, MOHOU I DNES ZNAMENAT JISTOU KAPKU POSLÁNÍ?)

Pyramida zůstane neochvějný prostředník mezi nebem a zemí

tak odsunem zas ošklivé děsy dál, strašidla blekoty Rumburačí do podzemí?

Buduj nějak víc svou vlast a buduj svůj dvoreček

buduj svůj domeček a zůstávej dál pro přátele,

pro přátele posila, na sraz na srozuměnou pošta, v poctivosti boreček

šifra mistra Leonarda nebo snad bulletin, který smolil Harlekýn

jistě pro Anin věk mládí jedna dobrá pasáž chválí její esprit

Anna má moc v prima sekundě, tahle Anna válí: je v ní Estét ukryt

na každém metru se tu povaluje materiální imperativ mravního smetí

nechceme špinavou pověst obdržet každé čtvrtletí

ze zničené stráně vybudujme lépe než jen trvanlivou okrasu

ze zbědované company tři králové jdou a jako bouráci spatřují svůj význam i svou trasu

temná stránka hříchu už ztratila vševědoucí zpackanou roli

neztrácíme rozum ani přátele, co znají prevenci jako v Provenci před moly

nosit dobrý oděv, to je víc než přece butiky a dobrá vizitka

dobré zaměstnání očaruje hned mysl primáře, expres jako sanitka

čerstvý vzduch a stromy prospívají městu a rozhodně jim není hej

města a jejich vrstvy uliček nechtějí složitou budoucnost zdědit, odkaz i děj

dostávat špatné karty ve větru a sami hrát ochuzenou režii

jsem velmi dobrá spermie, neb se zoufalci já nadšeně nežiji

tři králové znají dary života jako plus, jako důležité výdobytky

na vysoké úrovni rozehrát populární tradici, ne tradičně dostávat paběrky a zbytky

k čemu mít rozlité mlíko, příliš horkou polívčičku

buďte fajnšmekry, precizní mistři, svědci skutků, chce to víc pro schopnou ručičku

vyšlapaná trasa na moderní navigaci

co sám do děje zaseješ, to se ti zase vrací

super debata bezprostředních myslitelů

vítejte u nesolidních vládních činitelů a sporných stavitelů

památky populace, já si živě pamatuju na zlaté chvilky kopulace

nechci být pochybná inscenace do světa pokroku a gratulace

33% génius a zbylých 67% intuice, vzpomínky nevyzpytatelných jevů

nezřídka génius je špatně, humor opepří a posouvá laťku udaných objevů

veselý duch rozveselí i rozvíří většinu renesančně duchapřítomných

daruje Vám renesanční dech pro zdraví jak tři králové v epizodách lednových :-)

Yo, pyramida energetická hodnota & ústa bez ustaraných „poseroutek“

pyramida není domovem ani portrétem zbytečných ztracených loutek

pyramida jako prostředník vztyčená, její nálada více než odlehčená

pyramida radost a nálada, po kouscích věštěná, po kouscích vyluštěná...

BENNY B. featuring DJ DADDY K. (1991):

JE T'AIME A L'INFINI (MILUJI TĚ BEZMEZNĚ)

Tolik měsíců uběhlo, tolik dní uteklo
a já pořád od tebe nedostal znamení miláčku
chápeš, tady je to stále stejné
doufám, že tě uvidím po mém boku, když se probouzím
ale nerozumím, co se ti odehrává v myšlenkách
myslím, že jsem udělal všechno, abys mi odpustila
ale nic se nestalo, pořád jsi mi nevolala z dálky do sluchátka

Myslím na tebe přes den
myslím na tebe v noci
vrátíš se někdy ke mně, lásko?
Miluji tě bezmezně

Byl jsem na tolika místech, na tolika stezkách
řekl jsem svůj příběh každému, kdo mě poslouchal
miliony lidí teď o nás dvou vědí
že pro mě naše láska nebyla jen přechodná věc
chci, abys věděla ještě něco dalšího,
i když věci mezi námi nebyly vždycky tak bezva
přestože jsem čekal na tebe celou dobu
ty ses miláčku už nikdy nevrátila

Myslím na tebe přes den
myslím na tebe v noci
vrátíš se někdy ke mně, lásko?
Miluji tě bezmezně

Víš, chci, aby lidi sledovali náš příběh jako příklad
pro všechny páry, které jsou pořád spolu
chci jen, aby věděli, jak divně se někdy může projevit láska
že ji miluješ mnohem víc potom, co zmizela ze života, ale to je už pozdě
chci, aby se párečky měli velmi rádi, každý den na ně čekalo to lepší
aby i naše láska mohla někdy znovu vyrašit díky nim
protože teď vím, že je konec
a pomocí této písně ti to vyprávím, lásko

Myslím na tebe přes den
myslím na tebe v noci
vrátíš se někdy ke mně, lásko?
Miluji tě bezmezně

Já doufám, že se k tobě život zachová fajn
tak jako jsi se zachovala ke mně
a že ten, kdo bude stále s tebou
udělá všechno proto, abys byla šťastná a rozmazloval tě
já jsem na samém konci
je čas, abych šel dál svou cestou
tolik měsíců, tolik dní, kdy jsme se neviděli
teď miláčku vím, že už nikdy k tomu ochotnému nepřijdeš

Myslím na tebe přes den
myslím na tebe v noci
vrátíš se někdy ke mně, lásko?
Miluji tě bezmezně

FILLE FACILE (JEDNODUCHÁ HOLKA)

Poslouchej tento příběh, o kterém jsem mluvil
ze dna své paměti se pokouším rapovat ti o tom
stal se v létě, když bylo velké parno, když žádné hnusné porno není cílem
jeden malý hošík si prohlížel všechny holky, co se producírovaly kolem něho
nikdo se na něj nedíval, nikdo si ho nevšímal
dělal všechno proto, aby ho velké ženy, tak jen probůh žádné mini žabky! viděly
byl připravený tam zůstat celý den

scratch-break

Jestli si dobře vzpomínám, nečekal tam dlouho
holka se na něj podívala něžně, když šla kolem v blízkosti
neváhal ani vteřinu a usmál se na ní
zastavila se na chvilku a potom zaváhala
vzrušený jako šílenec, ta holka byla tak pěkná
běžel hned za ní a jemně jí sděloval tu novinu
poslouchej slečno, jsi dneska třeba volná?
ne, řekla mu, jsem úplně sama a nudím se

scratch-break

Až do teď šlo všechno dobře a malý chlap si je jist sám sebou
bere ji do náruče a zve ji do taxi
ptá se ho sladce: bydlíš pořád u rodičů?
ne, odstěhoval jsem se a asi rok jsem sám, říká
na jeho adrese ji nabídne něco k pití
sedá si v pohodlí a začínají si povídat
v tento moment se k ní blíží jeho silueta
oznamuje jí slavnostně, že se do ní zamiloval

scratch-break

Ale v tuto chvíli se situace komplikuje
hezká holka říká, jestli chceš, musíš mi zaplatit
najednou oči mladého miláčka zkamení
ale holka ztrácí svou hlavu a ptá se ho, co chce dělat
kluk se zvedá a začíná se smát jako pitomec
teď se zvedá holka
on jí říká, že jí skoro už věřil a ona se dotýká jeho vlasů
ale jestli jsi jednoduchá holka, tak já se půjdu přihlásit na policii (ze St. Tropez)

IAM: „1 PEU TROP COURT“ (Trochu příliš krátké)

Bratr původem od moře

Shurik'N

probouzí pocity z Noumene

vibrace vyprovokované fenoménem

kouzelným, poetickým, tělesným dotekem,

Lingvistické pohlazení, tón mé hudby

závan mělčiny na jemné pleti

se zaráží o má záda

tiše tančí, touha noci

Melodické vzdechy, nasycená blaženost

hladké, sami ve tmě, chtějí, abychom je vyzkoušeli

oči přivřené, rty pootevřené

světlo luny oknem pokoje

nás nechává hádat čisté formy jako ambra

úsvit přichází, ještě jeden den přijde

do pokoje, v němž zůstanou jen vzpomínky

...trochu příliš krátké

Anděl spánku, vesmírný Chang-Ti

pobídne sáně do sedmého nebe

zve na cestu, bez lží, bez přetvářky

skočte dovnitř, mám jeden lístek zdarma

a jestli pochybujete,

já hraju a zabydluju se mezi peklem a rájem a vámi

vždy, když nastane tento okamžik,

slyším stejnou hudbu a stejný refrén.

(ženský hlas)

Já jsem melodie, ne parodie,

a noty života vyvolávají vaše myšlenky

den po dni, mé sametové doteky

probouzí vaše smysly tisícem cest lásky

Pročpak si myslíte, že B-Love je taková, jaká je?

Je pravda, mohu přinést

spoustu sentimentu, ale čekám toho tolik

muži milují vždy příliš krátce

(mužské hlasy)

Krátce? Slyšel jsem dobře?

Trávím všechen čas posloucháním té melodie

Která tryská ze srdce, je upřímná,

aby ženy už nemilovaly tak krátce

...trochu příliš krátce

Ach, nejsem něžný, mé jméno je Chill

a jsem dealer, to jsou mé soukromé služby dívkám

elegantní zprostředkovatel přivolávám závrať,

jež tě odnese do oblak nebo tě nechá ponořit se do vody

přemýšlivý, ospalý, sobecký nebo plný elánu

vzdechy se vznášejí ve větru

sílí zvuk, který vychází a pocity

chvění tě pomalu pohlcují

ničím nerozbiji

zvláštní stav, do něhož jsem tě ponořil

Slibuji ti cestu

až do středu souhvězdí Skopce

přetvořím tvoji duši pod hvězdnou oblohou

a vezmu tě po Mléčné dráze

v rytmu jisté písničky den po dni

(ženský hlas)

Můžeš mě ujistit, že to nebude příliš krátké?

(mužský hlas)

Ne, protože já poručím nebi

a slunci, aby nám nechali jednu noc navíc

nezůstanu hluchým ke tvým prosbám

a ty pochopíš, že to není příliš krátké

trochu příliš krátké

https://www.youtube.com/watch?v=6KWbPtQlEMA

KLF vs PET SHOP BOYS – „So Hard / It must be Obvious“ (UFO Mix)

https://www.youtube.com/watch?v=C9vFn53WRoE

Pet Shop Boys „Domino Dancing“ DMC Remix Peter Slaghuis HITHOUSE (RARE vision) October 88 – Mixes 2

THE KLF 1991: „What Time Is Love“ (Kolik asi tak času věnujete sami lásce??)

Ummm-hmmm-hm
Who-nanananana
hmmmmm mmmm
Ummm-hmmm-hm-yeah
Ummm-hmmm-hm-yeah
Ummm-hmmmmmm

Jsou ze Sympatie vyrovnaní a starodávní
a rádi se projíždějí zemí
jsou vyrovnaní a starodávní ze Sympatie
doufám, že jim rozumíte
nechtějí udělat čáru přes rozpočet
a nechtějí Vám natropit vůbec žádnou újmu
ale jestli nejste zrovna nadšená, z toho, co dělají,
tak je raději nezastavujte, neboť oni zvítězí
mu-mu
mu-mu
mu-mu
mu-mu
čutněte do výsledku, JAMs

Poznámky se pohrnou, mají spád, kvůli slovům mluvím
rap je slabej, tak se učím pravidlu a dosahuji
své pozitivní vibrace, ve způsobu života, jakej vedu
tak se vodvažte z rytmu
KLF je parta, co posloucháte yeah
sestavuju verš, ze kterého nedostanu strach
působí zpátky, dost je dost
dovolte mi, abych se Vás zeptal: kolik času věnujete lásce?

Kolik času věnujete sami lásce?
kolik času věnujete sami lásce?
kolik času věnujete sami lásce?

Mu mu
mu mu
mu mu
mu mu

Chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot

Okay Houston a raketa, budeme Vám odpočítávat vzlétnutí do Kosmu
čtyři tři dva jedna pal

Chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot

Poslední sloka, prorocká, poetická
když je po mě veta, tohle volá po umrtvení
přijďte, přistupte blíž, dovolte uvaděči v řeči
zapojit se do účinku s King Boyem D
rádoby budoucí starožitnost hňup
Vy se vyznáte poměrně v čase, já se nikdy nezakoktávám
výkonný sen vypadá tak zářivě a barevně
yeah, podejte mi mikrofon – kolik času věnujete sami milování?

Kolik času věnujete sami lásce?
kolik času věnujete sami lásce?
kolik času věnujete sami lásce?

Mu mu
mu mu
mu mu
mu mu

Chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot
děkuji
díky


„Make It Rain“ (Snažte se, ať prudce sprchne)

Já čekám
Vy čekáte
čekáme
ale déšť furt nikde
déšť nebude
déšť nebude

Vy čekáte
já čekám
čekáme už tak dlouho
ale déšť nepřijde
déšť nepřijde
déšť nepřijde

Hele, snažte se, ať sprchne
hele, snažte se, ať sprchne

Pumpujte, pumpujte, trochu šílenějším návykem
pumpujte, pumpujte, trochu více vehementně

Řekněte od plic yeah
řekněte v orgánech yeah

Řekněte od plic yeah
řekněte v orgánech yeah

Hele, snažte se, ať sprchne
hele, snažte se, ať sprchne

Pumpujte, pumpujte, trochu víc zaberte
pumpujte, pumpujte, trochu víc zaberte

Pumpujte, pumpujte, trochu šílenějším návykem
pumpujte, pumpujte, trochu silnějším návykem
pumpujte, pumpujte, trochu silnějším návykem
pumpujte, pumpujte, trochu silnějším návykem

Řekněte z plic yeah
řekněte z orgánů yeah

Deštíku, vždyť nejsi tu, snaž se, ať sprchnou nějaké kapky
ooooh nebude z Vás lejt
dešti, no tak, snaž se, ať sprchne

Pumpujte, pumpujte, trochu víc zaberte
Já čekám
Vy čekáte…

„3 A.M. Eternal“ (3 hodiny ráno až navěky)

Tohle je program na rádiu Svoboda

KLF! unh huh, unh huh, unh huh, unh huh

KLF Vás roztočí
jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu)
tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)

KLF Vás roztočí
jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu)
KLF, KLF vás roztočí

KLF!
jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu)
(až na věky)
Až na věky

KLF Vás roztočí, protože musíte
dělat pohyb na vlny z magického magneťáku s magickou pyramidou
vypustíme z vášně metelice bassu… já to rozjedu energicky
a Vy to můžete u sebe pochytat celé
jsem ve spojení s partou s partou
vyváženou starodávnou svobodou Zulu
musím Vám uštědřit lekci a všechno, co se naučíte
bude ukazovat na fakt, že čas je věčný

Jsou tři ráno tři ráno
jsou tři ráno navěky
navěky

KLF Vás roztočí
jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu)
tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)
KLF! unh huh, unh huh
navěky

Město samplů přímo Ústředí tranzového spektra Trancentral
základní kopanec do tváře, živelný
točí se, přináší novou technologii
s K s L s F a s jejich bádáním
síla poskytuje zmrzačení těl
dívám se na hodinky, jsou tři ráno
musím vidět, že všude, kam se vrtnu
budu ukazovat na fakt, že čas je věčný

Jsou tři ráno tři ráno
jsou tři ráno navěky
navěky
navěky

Jste připraveni? (starobylá civilizace Mu Mu)
tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)
jste připraveni? (starobylá civilizace Mu Mu)
tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)

KLF! unh huh, unh huh, unh huh, unh huh
KLF! unh huh, unh huh

KLF Vás roztočí
jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu) (až navěky)
tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)
KLF Vás roztočí
jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu) (až navěky)
tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)
jste připraveni? (starobylá civilizace Mu Mu) (až navěky)
tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)
jste připraveni? (starobylá civilizace Mu Mu) (až navěky)
tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)

Musím vidět, že všude, kam se obrátím
budu ukazovat na fakt, že čas je věčný

KLF!


„Church of the KLF“ (chrám KLF)

Vezmi mě, unh huh
vezmi mě, unh huh, unh huh
vezmi mě, unh huh
vezmi mě, unh huh, unh huh
vezmi mě do chrámu KLF
vezmi mě do chrámu KLF

Láska
klid
láska a nenávist
válka a mír
všechno si předtím vyzkoušeli Anna s ním elegánem i snílkem Pinky Panterem


„Last Train to Trancentral“

(Poslední SPOJ, vlak směr nádraží Central, Trance, Tranz–Střed Trancentral)

Nastupujte, nastupujte, a-woah-ho
nastupujte, nastupujte, a-woah-ho

Ostatní potřebují kmitající vibrace
poslední rychlík, obyčejná stanice v cíli
vypadá to, že nápady míří ke mně
mám namířeno do Trancentralu, Tibitanzl má kolejiště Střed v Tranzu
pořád něco hledám
a furt ještě něco hledám
ve vagónu v rychlíku
v posledním spoji do Trancentralu

Čekali jsme na to dlouhá léta
a teď je to tady
poslední spoj do Trancentralu

Nasedejte do posledního spoje
z města samplů, na trati do Středu všeho dění
poslední spoj do Trancentralu
poslední spoj

Ostatní potřebují rozvibrovat vibrace
rozednívá se zbrusu nový den
světlo které Vás specificky pošimrá
znamení z podvědomí

v mém pátrání nastane konec
volání teď bude jemné, romantické, rozkošné
ve vagónu v rychlíku
v posledním spoji do Trancentralu

KLF Vás tam zavezou
poslední spoj do Trancentralu (to je poslední spoj)

Právní skulinka Svobodného života to ošetří
v posledním spoji do Trancentralu (v posledním spoji)

Tohle je podstata KLF
znáte je taky účinkovat pod jménem Justified Ancients of Mu Mu
dále jsou známí jako JAMS

V jednom okamžiku!
tak nasedat do posledního spoje
poslední spoj
tak hybaj, nastupovat, nastupovat, a-woah-ho
nastupovat, nastupovat, a-woah-ho

Ostatní potřebují rozvibrovat vibrace
whoooo
ostatní potřebují specifické vibrace
whoooo
ostatní potřebují rozvibrovat vibrace
poslední rychlík, obyčejná stanice v cíli
vypadá to, že nápady míří ke mně
mám namířeno do Trancentralu
pořád něco hledám
a furt něco hledám
ve vagónu v rychlíku
v posledním spoji do Trancentralu

KLF Vás tam zavezou
poslední spoj do Trancentralu (nasedejte na poslední spoj)

Právní skulinka Svobodného života to ošetří
v posledním spoji do Trancentralu (posledním spoji)

(Nasedejte do posledního spoje)
(nastupovat, nastupovat, hybaj, vlak nečeká)

Yeah existuje jen jedno místo, ve kterém žiju moje Milá Společnice Anno
jedu do Trancentralu, kde dovedu
rozumíte mi, osvobodit a dát volnost duši
víte jak to myslím, osvobozuji duši i své tělo
protože takhle nevím, jestli jsem v budoucnosti a nebo ještě v přítomnosti
je tohle začátek či jeho konec?
i když vím, že jsou věci nahodilé
krajina bude asi náhodná
já jsem pořád ve vagónu
v rychlíku v posledním spoji do Trancentralu
opět a opět


„Build a Fire“ (Zapalte nakažlivý žár, nakažlivý jarní oheň)

Natažený k odpočinku nechávám na chvilku motor vychladnout
louskám buráky, sbírám dříví na podpal
broukám si tuhle píseň, všem holkám, které znám
měl bych se starat o šance, které jsem instinktivně zavětřil?

Zapalují oheň, oni zapálí žár ve mně
zapalují oheň, oni zapálí můj žár
oni zapálí žár
oni zapálí žár

Když ubývá denní světlo, já půjdu touto cestou
Rockman a já plníme zapalovač
zastavíme se na jídlo v nějakém laciném baru
pustíme si na juke boxu hlas Lee Marvina a „Potulnou hvězdu“.

Zapalují oheň, oni zapálí žár
zapalují oheň, oni zapálí žár


„The White Room“ (Bílý pokoj)

Spanna noo na noo na ne na naho
Spanna noo na ne ne naho
Spa noo na naho
Noo na naho
Noo na naho
Spa noo na naho

Spanna noo na noo na noo na naho
Spanna noo na noo na nehhey
Spa noo na nehhey

Noo na naho
Noo na naho
Spanna noo na noo na ne na naho
Spanna noo na ne ne naho

Mluvte se mnou, bavte se se mnou
jestli chcete poznat věci v tom, jak je vidíme
pak vejděte dál do našich kůží
bílý pokoj, bílý pokoj
točíme se, obracíme se, dáváme si pozor a čekáme
na to, jak se svět vleče
bílý pokoj, bílý pokoj
ooohhaaa

Mluvte se mnou, bavte se se mnou
daleko pod námi pluje loďka
chytají ryby na moři
bílý pokoj, bílý pokoj
šplháme na vrchol hory
cítíme fičet vítr
vyšplhali jsme tam, abychom se dotýkali hvězd
bílý pokoj, bílý pokoj
ooohhaaa

Bílý pokoj, bílý pokoj

Bílý pokoj, bílý pokoj
bílý pokoj, bílý pokoj

Bílý pokoj, bílý pokoj


„No More Tears“ (Tak už žádné slzy)

[hooo hhoo's]

Sluneční svit v zimním dnu
oni se projíždějí, projíždějí celou cestu

Už neroníme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky
už neroníme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky
dál a dál a dál a dál se valíme

[bambe bo le bao lo he's]
[hooo hhoo's]

Sluneční svit v zimním tak zimomřivém čase
Mu Mu přišel sem, aby zde setrval

[in he mo sprninga bong de na da hena's]

Už neroníme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky
už neroníme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky
už neroníme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky
už neroníme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky
dál a dál a dál a dál se valíme

Sluneční svit v zimním zimomřivém dni
Bílý pokoj je místnost, kde si hrají na dospělé existence


„Justified & Ancient“ (Vyrovnaní a starodávní)

(OK milostivá Anno, skliďte si to)

Mmmm-hmmm-yeah
Mmmm-hmmm-yeah
Mmmm-hmmm-yeah
Mmmm-hmmmmmm
Whoah-nanananana
Mmmm-hmmm-yeah
Mmmm-hmmm-yeah
Mmmm-hmmm-yeah
Mmmm-hmmmmmm

Jsou vyrovnaní a starodávní
a rádi se projíždějí zemí
jsou vyrovnaní a starodávní
doufám, že jim rozumíte
nechtějí udělat čáru přes rozpočet
a nechtějí Vám způsobit žádnou škodu
ale jestli nejste nadšená, z toho, co Vám udělají,
tak je raději nezastavujte, neboť oni nad Vámi zvítězí

Jsou vyrovnaní a starodávní
a vědí, jaký čas věnovat Lásce
jsou vyrovnaní a starodávní
mají svůj původ shůry dán?
Rockman je sestavený z cihel
a King Boy poztrácel své šroubky
JAMS nepotřebují mít veliký plán
aby udělali všechno, co dobře umějí
mmmm hmmm
whoah-nanananana, uh huh

všechno fajn, unh huh
Yeah

Jsou vyrovnaní a starodávní
a rádi se projíždějí zemí
jsou vyrovnaní a starodávní
doufám, že jim rozumíte
nechtějí udělat čáru přes rozpočet
a nechtějí Vám způsobit žádnou škodu
ale jestli nejste nadšená, z toho, co Vám udělají,
tak je raději nezastavujte, neboť oni nad Vámi zvítězí

Jsou vyrovnaní a starodávní
a vědí, jaký čas věnovat Lásce
jsou vyrovnaní a starodávní
mají svůj původ shůry dán?
Rockman je sestavený z cihel
a King Boy poztrácel své šroubky
JAMS nepotřebují mít veliký plán
aby udělali všechno, co dobře umějí
mmmm hmmm
whoah-nanananana, uh huh