Když se to stalo poprvé, byl Martin v práci. Zrovna
se nacházel na záchodě a močil do pisoáru. Prostor ohraničený fádním obkladem
z bílých čtverců náhle zaplnila nádherná melodie. Nebylo jasné, odkud se
šíří. Byla všudypřítomná, jako kdyby měl na uších neviditelná sluchátka od
walkmena. Nedocházelo k žádnému zkreslení, ozvěně. Dokonale slyšel každý
tón.
Na okamžik se zaposlouchal a přestal se soustředit.
Přitom zapomněl, kam míří proud moči. Povolil ruku a okamžitě si pokropil boty
a levou nohavici.
„Do prdele!“ zařval a místnost se opět ponořila do
ticha.
V návalu rozrušení dočista zapomněl na melodii
a rychle hledal způsob, jak zamést stopy své nepozornosti. Na záchodě scházel
sušák na ruce a v jedné kabince našel zapomenutý balíček papírových
kapesníků. To bylo vše, co mohl použít. Prekérní situace. Uklízečka by
zasloužila vyhazov!
Znovu melodii zaslechl, když byl s kolegy na obědě.
Po vydatném jídle si musel odskočil na malou. Během vyprazdňování mu dělal
společnost hubený puberťák, u kterého nebylo jasné, zda močí nebo se snaží do
pisoáru porodit ježka. Jeho urputný výraz svědčil pouze o tom, že tentokrát z toho
nic nebude. Pánský záchodový syndrom zvítězil. Martin se raději soustředil sám
na sebe, aby nedopadl jako minule.
Místností se začala šířit důvěrně známá melodie. Ač
to bylo k nevíře, i tento záchod měl dokonalou akustiku jako ten v práci.
I když si nejdřív myslel, že slyší hudbu jen ve své hlavě, záhy zjistil,
že je na omylu. Kluk vedle něj zastříhal ušima a podíval se jeho směrem.
„To je fakt dobrý!“ pronesl, „Nevíte, od koho to je?
Že bych si to stáhnul z netu.“
Martin zakroutil hlavou a raději utnul proud, než dotyčný
změní téma hovoru. Sotva přistoupil k umyvadlu, hudba pomalu utichla.
Po umytí rukou se naposledy otočil směrem k pisoárům.
Kluk nyní držel v ruce mobil a snažil se pomocí chytré aplikace určit z ozvěny
jméno interpreta. Nepovedlo se.
Když zaslechl melodii potřetí, bylo už jasné, že se
nejedná o žádnou náhodu. Po práci šel s přítelkyní Lindou do kina. Zakoupená
studená cola si pohrála s jeho močovým měchýřem, takže musel po představení rychle
na pány. Situace se opakovala. Tentokrát bylo obecenstvo rozmanitější a všichni
okamžitě zaregistrovali, že se ozvučení toalet výrazně změnilo. Žádná popíková
melodie, kterou znáte z rádia nebo youtube. Tohle bylo něco jiného -
sugestivnějšího. Muži u pisoáru začali o ní živě debatovat. Martinovi se zdála skupinová
diskuze s ptákem v ruce poněkud zvrácená a raději opustil místnost,
než se celá věc zvrhne. Jakmile odešel, melodie pomalu utichla.
Cestou z kina byl duchem mimo. Linda si ničeho
nevšimla a nadšeně mu sdělovala své dojmy z filmu. Martin dumal nad tím,
co ho doma asi čeká. Přivítá ho na záchodě stejná melodie? A proč jen na
záchodě? Proč ne, třeba v kanceláři nebo na ulici. Proč zrovna tam?
Naštěstí bydlel sám, protože Linda nechtěla
společnou domácnost, dokud si nenajde stálou práci. Pocit, že je vydržovaná, by
její hrdost nesnesla.
Polibek na rozloučenou. Linda zmizela za dveřmi
starého činžáku a Martin osaměl na ulici. Cestou domů se loudal. V jeho
malém nájemním bytě ho čekala pouze rozvrzaná postel, omšelý nábytek a stolní
počítač. Když se konečně ocitl uvnitř svého hnízda, upřel pohled na důvěrně
známé dveře s obrázkem čůrajícího chlapečka. Kdysi mu tento artefakt po bývalém
nájemníkovi připadal roztomilý, nyní v něm vzbuzoval nervozitu. Má dnes jít
na záchod nebo radši vydrží až do zítřka? Proč se tak bojí záhadné melodie,
když mu nijak neublížuje? Jedinou věc, kterou způsobila, bylo uvolnění bariér
mezi močícími muži. Takhle ukecaný záchod ještě nezažil. Ale dá se tohle brát
jako pozitivum?
Melodie se ozvala i druhý den ráno. Ranní erekce
nebývá jen z nadrženosti. Martin konečně pochopil, odkud se hudba bere.
Když se pokoušel přes ztvrdlý úd protlačit noční zásoby, přerušovaný proud se
promítl i v rytmu melodie. Hrůza! Hudba se ozývá jen, když močí. Tohle zjištění
s ním dost otřáslo.
Jak nyní bude vykonávat potřebu, když sebou nosí
celý orchestr. Kdekoliv půjde, tam ho někdo uslyší. To je horší, než pánský
záchodový syndrom!!! Už nebude moci chodit v klidu na záchod, pokud se
z něj nestane zvrhlý exhibicionista, který chce svou hudbou potěšit
kolemjdoucí. Sice žije v době, kdy je celebritou každý hňup a kráva, ale
člověk, co vyluzuje hudbu, když močí – to už je silná káva i na dnešní
společnost. Představa, že má vyprodaný koncertní sál. Dámy v róbách,
pánové ve fraku a on vystoupí na podium, otočí se k nim zády a vyprázdní
se do pozlacené mušle. Jak dlouho může takový koncert trvat?...Minutu? Dvě?...za
takovou kulturu by nedal ani korunu.
Nezbývalo, než se s tím smířit a spoléhat, že
si ostatní budou myslet, že mají na toaletách reprodukovanou hudbu. Co může být
ještě horšího?
To ráno měl i průjem.
|