Řekni mi, anděli, jak projít závějí,
když oči nevidí, když uši neslyší,
když v dálce zdá se být, co bylo nejbližší;
pověz mi, jak projít studenou závějí.
Zima se, anděli, od zimy neliší;
jako kmen od kmene v borové aleji,
jako se stejně dvě osiky zachvějí;
zima se první od poslední neliší.
Tak se ptám, anděli, jak jsem se loni ptal,
než prosba o pomoc spíš je to modlitba;
odpověď ostatně nečekám žádnou...
Když zima, anděli, přijde a nadělí,
duše se krčí, jak kdyby ji zakleli -
ústy by vyznala, ústa však slábnou.
|
