#náhodné setkání

když jsme se po dvou letech potkali 

vrtal si mi pohledem díru do žaludku

způsobila mi dlouhodobější pálení žáhy

moje ruce se třepotaly pod dřevěnou deskou stolu

naše náhodné setkání rozdrnčelo okenní tabulky kavárny

příbory vyskákaly z protější kredence

z ničeho nic nám u stolu vzplanul ubrus

hlouček vedle nás hovoří o penetraci -

oba na společnou penetraci myslíme

usmíváš se pod vousy a říkáš že 

ladím se zdí

že 

je zvláštní se mě dotýkat

že

 se mě nechceš se pustit

že 

je škoda 

že jsme spolu nevytvořili společné dílo

třeba prý dítě

nádech

výdech

nádech

výdech 

jakobychom znovu byli v naší bublině 

kterou náhodou vyfouklo děcko v parku

tahle bublina už ale dávno praskla

a my se smísily v pěně dalších příběhů

zavírám oči před zapomenutou vzpomínkou