|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Po měsíci se všechny vrhnou ke Karle, která říká, že v ní ještě doznívají jiskřičky oslav. Nato jí Josefína dýchne jemně do tváře a praví, že chce jiskřičky vzpomínek alespoň trochu rozfoukat. Karla se rozhlédne kolem a napůl šeptem prozradí, že ji ještě teď bolí tělo. Poté zavře oči a ostatní neslyšně přisunou židle....................................................
...........................................................
//Ukrytá slůvka se probouzejí --- a potom jsme leželi, drželi se za ruce, dotýkali, oči setkaly, aby znásobily minulé, a přece přítomné, on se náhle sunul dolů, jazykem obnovil přílivy, nejsilnější byl pátý, vášní, něhou připravené Já doplnilo vše uragánem.//
//Slůvka se derou na povrch z koutků duší a nesměle se rozhlížejí --- ve vteřině očekávání pronikal, zajížděl, vnikal do Mého já, rychle, pomalu, Jeho já bylo mnou nastartováno, zrychlováno a zrychlováno.//
//Slůvečka vzlétají, vytvářejí ohňostroj, snášejí se k zemi --- chystal se ke skoku, jeho oči žhnuly, rozpálily mě do nepříčetnosti, vše ve mně vybuchovalo.//
//Slůvenka vytvářejí karnevalový rej, tancují pro naši radost, my na nich vzlétáme, vracíme se jiskřivým vesmírem zpět --- hleděl Na mě, hleděl Do mě, jeho zrak mě začal levitovat.//
//Slůvka vkládáme do srdcí, ona v nich hovoří, dýchají, leží, vstávají, plují celým světem, námi --- pohlédl na mě a kamera oka po mně zatraceně dlouho přejížděla.//
//Pozvedl zrak.//
Pomalu otevírá oči, ostatní je mají sklopené, někdo vzdychne, hovor padá zpět, k běžným věcem tohoto života a tohoto světa.
|
|
|
