♥ ŘÍKEJME JÍ TŘEBA
BOŽSKÁ IRIS, MEDOVÉ POTĚŠENÍ JAKO LÉČIVÁ MARLENKA
TAHLE PŘÍJEMNĚ CHUTNÁ
HLAVNĚ S HLAVOU S NADHLEDEM ŠTRAMANDA ♥ MIA!
Paříž má svého chrliče,
Plzeň perliče za účasti její nóbl uchystané perličky
jmenuje se Anděl
Sky, rozhodně nemá dilema nazout si Popelčiny střevíčky
kantiléna na vizitce – pro
vizitku útočící mé uši její prozkoumaná kantiléna
její přednosti i jména
prozradí ve věku víly, jak nezůstat naměkko vykulená
u slavobrány její věhlas u
fontány z ptačí perspektivy orlice zas nejeden zaručený požitek
má v sobě andělské jinotaje letím na její čísla
včetně účtů lolitek
sportovní dynamiku ducha
zavádí do cíle olympijské chování
princezna má skvělou
disciplínu a diváci se rojí divě, jak se chtivě do cviků s ní předhání
dám jí hrnek s panem
Tau a řeknu jí čau, komorní fantastická dvojko
jsi věru jedničková na
ofertu pro Ferdu Berušková s kotrmelci stojko
jak pro Londýn Lady Diana
tak pro Plzeň budeš TY chlouba města
těší mne její působiště na
divoko jahodová lesní cvičná fiesta? (siesta)
gentlemani milují vyzvat
ji na šance už teď na recitál do Mariánských Lázní
ke
kapličce Lásky ubydou všem vrásky s verzí zpívající fontány upoutávku
na pohádku přidává, neblázní
Dobytí Ráje pro Michalu,
Makču Pikču i Eden vždy k výběru jen jeden; máme i jedinou
vstupenku
jako irský způsob žití a
konzumace pití v Irish Pubu dá si se mnou srdečně svátečně vitální sklenku
je krutě koncertní, je i
ostřílená kuskus polykačka u Bonda mondénní; zábavně profesní
nevinně konverzní příslib,
že nehrozí, aby byla servis, co schytal Elvis, rockenroll perverzní
nejde o to ochočit si
myšku, přemýšlím jak masterpiece v krajské metropoli ochočit si
lišku
recepty erotických vůní
šalvěje neoblafne pamlsek využít náhradnici drzou pampelišku
střídají se roční období a
s nimi osmero kouzel během sedmi dní v týdnu
kdy očekávám povely polez
k ní, Ženu s výsostným Žárem a nakažlivým Žánrem nocí si vyhlídnu
má talent na rozdávání a
pizzu křupavé Lady Michaely na rozvoz
dobře zbarvenou a zdobně
po italsku voňavou až pod nos
magnetka mé vášně prý
četla mnohé recepty jako dílo Ámose Komenského
naučí mě něco
k užitku žena v domácnosti chtivá diva na Andělíčka plzeňského
když jsme Ir a kmotra
Irka, Jirka a milenka pokřtěná sudičkami jak výřečná Irka
já jsem divoký koník
FERRARI – ona snad neméně zdatná PORSCHE kobylka
není vypelichaná kompozice
jak švadlena pro pyžama z doby Zikmunda Wintra
má hebkost v projevu
jak Frank Sinatra a unáší mně k ní její nepomíjivá zachovalost UNESCA:
Sintra
má electro
praxi obden, já electro scénář se žertem & patronem těch svatých šelem
Hubertem obeznámen
Mantronix zkouška ohněm s
polykači fakíry a jinými krotiteli relax je náš hubatý plamen učitelský amen
♥
Caroline Lavelle
- Turning Ground
- Moorlough
Shore
- Dream of Picasso
- Forget The Few
- Lagan Love
- A
Case of You
- Waiting For Rain
- Desire
- The Island
- Sleep Now
- Sheherezade
TURNING
GROUND (OTÁČIVÁ ZEMĚKOULE)
Chápu první motivy
později jasněji
rozlévá se krev spolu
s otáčivou zemí
upřeně hledím Tobě do
jasných očí…
Pocítíš jemně
konstatované zbytečnosti?
rozpoznáš,
co to vegetí a vejrá za mýma očima?
MOORLOUGH SHORE (POBŘEŽÍ
JEZERA A RAŠELINIŠTĚ)
Čekala jsem na Tebe
dlouho
že se vrátíš domů a
zase uslyším, jak mě voláš jménem
v hluboké duši mého
srdce ses nijak nezměnil
a roky s Tebou
plynuly Tvými sladkými rty
které mi zůstaly na
kůži, zas cítím jejich žár
a Tvé oči, které
vzrušovaly žárem vášně
sledují každý můj
žert
Někteří říkají, že
jsem ztratila lásku, sladkou lásku
zatímco překonávám
nával vzteku
nebo snad pláchnul s
jinou holkou
jeho tvář už možná
nikdy nespatřím
ale jestli jsem
ztratila svou irskou lásku
on je člověkem,
kterého zbožňuju
a dlouhých sedm let
na něj budu čekat
na březích
rašelinového jezera
Dal sbohem velkým
zámkům
sbohem mlhavým kopcům
kde prádlo vlaje ve
větru
jako bělostné hedvábí
a padající voda plyne
tiše
blízko místa, kde
jsme trávili své radostné dny
ale bohužel všechny
zmizely kvůli krutosti
která ho vyhnala
daleko od pobřeží rašelinového jezera
DREAM
OF PICASSO (PICASSŮV SEN)
Tuhle noc budu spát s
duchem Picassa
a nakreslím ruce
města blízko nás
jemu, co umřel,
povím, a on odpoví, tak to bylo a nebyla to složitá věc
a nakreslí mi modrou
svatozář kolem hlavy
a pak vklouzne hezky
v klidu do postele vedle mě
a řekne, pojď ke mně,
pojď ke mně
Tuhle noc budu spát s
moudrostí a svobodou
která u toho, který
přijde, bude chtít jen mě
a když bude blízko,
ta řeka povede napříč měsícem tichý pramínek
a řekne mi, že mě
miluje prostě stejně
a že snil o tom, jak
tančím v dešti
a vybídne mě,
vybídne, pojď ke mně, pojď ke mně
FORGET
THE FEW (ZAPOMEŇ MÁLO)
Celý svět zadržuje
dech
na místě, kde se
špičky Tvých prstů dotýkají mých vlasů
a moje srdce si
vybavuje první moment, kdy jsem se odvážila
spojit své oči s
Tvými
zapomínej málo, buď
tím bývalým i v této noci
Mluvíš beze slov
hloubkou intenzity,
kterou jsem nikdy neslyšela
a protože vím, že
nemůže trvat dál
ochraňuju tuto chvíli
s Tebou
zapomínej málo, buď
tím bývalým i v této noci
LAGAN
LOVE
Tam kde proudí Lagan
zpívají ukolébavky
mraky lilií
v jeho očích je napůl
světlý lesk
noc je v jeho vlasech
jako roztoužená
láskou lenashee
má moje srdce, aby
řeklo že nemám svobodu
kvůli jeho lásce je
všeho pán
A často, když pozdní
ptačí zpěv
uspal celý svět
já vniknu do rukou mého
milence
budu tam chránit naše
tajemství
a na cvrčkovo zpěvném
kameni
rozdělá oheň ze
suchého dřeva
a řekne mi pak
sladký podtext
písně touhy mého
srdce
A
CASE OF YOU (TÝKÁ SE TO I VE TVÉM PŘÍPADĚ)
Ještě dřív než vzala
za své naše láska, jsi řekl
„Já budu tak věrný jako Severka"
a já odvětila, „věrný
v temnotě,
kdepak to vlastně je?
Jestli chceš mě, tak
jsem na baru"
Na rubu kartonového
podnosu
snad na rozladěném
světle obrazovky
jsem nakreslila mapu
Kanady
Oh Kanada
a její žertík, a
načrtla jsem Tvoji tvář dvakrát na to místo
Oh jsi v mojí krvi
přítomen jako stopy svatého vína
oh a chutnáš mi tak
hořce, ale chutnáš přitom tak sladce
mohla bych popíjet
Tvůj výjimečný případ, drahoušku
pořád budu na tahu
já pořád budu na tahu
Oh já jsem osamělá
malířka
žiju v krabici barev
jsem vystrašena z
ďábelských úmyslů
a malují mě ti, co se
ničeho nezaleknou
pamatuji se na tu
dobu, cos mi řekl, co jsi říkal
„Láska se dotýká duší"
S jistotou jsi se
dotkl mé duše
„Protože část Tvojí se vlévá do mojí
v těchto řádcích čas
od času"
Oh jsi v mojí krvi
přítomen jako stopy svatého vína
oh a chutnáš mi tak
hořce, ale chutnáš přitom tak sladce
mohla bych popíjet
Tvůj výjimečný případ, drahoušku
pořád budu na tahu
já pořád budu na tahu
Potkala jsem ženu
měla ústa jako jsou
ta Tvá
znala Tvůj život
znala Tvé ďábly a Tvé
smlouvy
a řekla mi
„Jdi za ním, zůstaň s ním, jestli můžeš
ale připrav se, že
budeš vysátá, že budeš krvácet"
Oh jsi v mojí krvi
přítomen jako stopy svatého vína
oh a chutnáš mi tak
hořce, ale chutnáš přitom tak sladce
mohla bych popíjet
Tvůj výjimečný případ, drahoušku
pořád budu na tahu
já pořád budu na tahu
WAITING
FOR RAIN (ČEKÁM NA DÉŠŤ)
Když se země žene jak
písek
a Ty jí ztrácíš z
obou rukou
když je Ti odepřeno
kvésti
čekáš na déšť, čekáš
na déšť
Když Tvá inscenace
hry měla svůj den
libuje si prostě
dávat stínohru
a Tví herci potřebují
čas, aby rostli
čekáš na déšť, čekáš
na déšť
Když slunce objeví
Tvůj úkryt
a jeho žár Ti dává
facku
když ztrácíš svůj
pozorný pohled
čekáš na déšť, čekáš
na déšť
Jsou-li Tvé životní
podmínky nepromokavé
byly příliš nudné,
aby Tě vzrušily
nemají žádný velký
užitek
při čekání na déšť
DESIRE
(PŘÁNÍ MÉ TOUHY)
Přání přivádí
šílenství a to šílenství je nasměrováno na Tebe
dotýkám se Tě, což mě
rozmotává a proplétá s Tvojí vidinou
potápím se ve sladké
touze
Tvá vůně mě přitahuje
a chytá mě do neviditelné pasti
myšlenka Tvých rtů na
mé kůži Ti zas připomíná
pocit, že Tě miluji,
miluji Tě, já mám závratě
temnota mě neuklidní,
varuje mě
v noci bez spaní
denní světlo nemá
léčivé účinky jen pocit
že jsi ve veliké
hloubce
potápím se ve sladké
touze
sama, teď jsi se mnou
Ty
mohla bych Ti dát
VŠECHNO co potřebuješ
můj je chleba, který
krájíš
mé je víno, které
chutnáš
pocit, že Tě miluji,
miluji Tě, já mám závratě
miluji Tě a nikdy
jsem nevěděla, že když Tě miluji, tak mi to přineslo smutek
THE
ISLAND (OSTRŮVEK)
Zítřejší noc pojedu
na ostrov
a budu hledat tvé
šlápoty v pěně
počkám až moře vydá
své milence
až Tě najdu spícího
na kameni
budu čekat, kde tu
jsi?
budu čekat, najdu Tě
Teď je pryč léto a
chlípník umírá touhou
Země vydává život s
povzdechem
pak byla tráva tak
zelená na místě, kde jsme leželi
praská nám pod nohami
suchý troud
budu čekat, tak
kdepak jsi?
SLEEP
NOW (TAK UŽ SPINKEJ)
Tak už spinkej, krev
se Ti rozlévá v klidném dechu
už se neboj jiných
lidí, co spěchají skrze vysokou trávu
nebo pitoreskních
obličejů, smějících se na pláži
tak už spinkej,
neslyšíš suchý šelest, modlitbu nebo jak si děti hrají na vojáky?
Tak už spinkej, sám v
rukávech žalu
posloucháš svlékání
šatů a Tvé tělo (smysly) se dotýkaly Boha, až zuby jektaly
a žoviální nálada
Ježíše se potkává s hrdiny válek
tak už spinkej, Ty
neslyšíš suchý šelest, modlitbu nebo jak si děti hrají na vojáky?
Tak už spinkej, Tvá
slova minula záři světla z Východu
a zvuk hrobů
protiletecké obrany a vyprázdnění doby
tak už spinkej, tak
už spinkej, Ty neslyšíš suchý šelest, modlitbu nebo jak si děti hrají na
vojáky?
SHEHERAZADE
Budu Tvá Šeherazáda
povím to nové každou noc
budu Tvá Šeherezáda
budu plná života každou noc
jako vzduch jako moře
jako zem víc než život
dovol dešti, ať mě opláchne
změním kapky vody na perly
a navinu Ti je na ruce
jako vzduch jako moře
jako zem víc než život
v tichosti noci
budu vnímat, že zavoláš moje jméno
a rozřešen od lásky
se zase mistře zvedej bystře
jako vzduch jako moře
jako zem víc než život
https://www.youtube.com/watch?v=J1hsO9mYPrA&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=1
♥
https://www.youtube.com/watch?v=M3u-zV7zH9g&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=2
https://www.youtube.com/watch?v=DS7CARR8r84&index=3&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P
https://www.youtube.com/watch?v=G1SZjr8jc0E&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=4
https://www.youtube.com/watch?v=jEhPHzxIPkE&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=5
https://www.youtube.com/watch?v=bewOWGMJ2xU&index=6&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P
https://www.youtube.com/watch?v=pcp21e0krdk&index=7&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P
https://www.youtube.com/watch?v=vC0JomKdj6Y&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=8
https://www.youtube.com/watch?v=9ygtD10Sqes&index=9&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P
https://www.youtube.com/watch?v=aTQmQ227P18&index=10&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P
♥ https://www.youtube.com/watch?v=00Leb8pY_bo&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=11
GAIUS VALERIUS CATULLUS ( ☼ 87 před Kristem VERONA – ۞ 54
před Kristem ŘÍM)
Odi et amo. Quare id faciam
fortasse requiris.
Nescio, sed fieri sentio et
excrucior.
(Nenávidím, a přesto miluji
hořce kalich Lucie postrachu Ulice. Pročpak? – tak možná se tážeš tiše.
Nevím, leč že to je tak, cítím
a mučím se tím hrozně strašidelně potutelně.)
Neexistuje snad výbor z Catullova díla, ve kterém by toto
dvojverší nemělo centimetr čtvereční k dobru, není prakticky jediná
catullovská studie, která by se nad ním nepozastavila. Ne že by jejich autoři
jeden od druhého kopírovali příběh přes kopírák, ale kdokoliv se prodírá stržím
a houštinou Catullovy latinské starodávné profese veršotepectví, musí se u dnes
již okřídleného „odi et amo“ chvíli zdržet. Básník tady v geniální zkratce
vyslovil to, v čem se zmítá po celý svůj kraťounký život – věčná neshoda
mezi láskou a nenávistí, touhou po uklidnění svého ega a nalézání nových
nosných přínosných prožitků.
Jeho rodištěm byla adresa Verona, metropole, která je pro nás
díky Shakespearově převyprávění téměř symbolem nešťastné lásky. Také život Gaia
Valeria Catulla byl určen láskou, je vlastně příběhem jeho citu. První léta
nikterak nedokazují – alespoň podle zpráv, které se nám dochovaly – na nějak
výjimečný osud. Catullus se narodil ve vznešené a zámožné rodince Valeriů.
Patřila k předním veronským rodinám a také ke starobylým rodům římské
provincie zvané Gallia Transalpina (Zaalpská). V žilách jejích příslušníků
ještě kolují zbytky keltské a etruské krvinky, postavením ve společnosti a
životním stylem je to již rodina římská. Kromě hlavního rodinného sídla ve
Veroně měli Valeriové ještě haciendu na poloostrově Sirmio u lago di Garda a
venkovský statek nedaleko Říma.
Dětství a rané mládí Gaia Valeria Catulla i jeho staršího bratra
ubíhalo v klídku, nijak nenarušeno bouřlivými událostmi, ke kterým
v té době docházelo v Římě. (Byla to léta občanské války mezi
populáry a optimáty, tedy mezi Gaiem Mariem a Luciem Corneliem Sullou, a období
Sullovy diktatury.) Někdy kolem roku 80 před Kristem začal Catullus chodit do
gramatické školy. Učil se louskat latinu, psát úhlednou čitelnou latinu,
recitovat souhlásky a samohlásky, osvojil si základy gramatiky – to všechno na
starobylém římském historickém eposu básníka Quinta Ennia, jak tomu tradiční
římská výchova ráčila učinit třešničku na dortu. Zhruba po šesti letech
postoupil podle tehdejšího výchovně vzdělávacího modelu do rétorické školy, kde
rétor své posluchače seznamoval se základy rétorické praxe a teorie, protože
bez důmyslnější průpravy nebylo myslitelné vůbec chystat se na dráhu úředníka,
mučedníka, ke které většina synů z vážených římských rodin měla nakročeno.
Starší bratr už byl v té době pravděpodobně v Římě a vystupoval na
první příčky úřednické kariéry, hitparády šlágru kariérní honitby.
Kdy se do hlavního města odebral sám Catullus, se nám nepodařilo
vypátrat. V roce 70 před Kristem, kdy dosáhl dospělosti, navenek
symbolizované odložením tógy s purpurovým lemem a oblečením tógy bílé, byl
ještě stále ve Veroně. Roku 62 před Kristem již patří k čelním představitelům
mladých římských intelektuálů. Jeho příchod do Říma klademe cirka do let 65–66 před
Kristem, poznal tedy velkoměstský politický, společenský a umělecký život ve
svých dvaadvaceti letech. Oproti nevzrušenému běhu života ve Veroně, s mnohačetnými
patriarchálními rysy, bylo římské životní tempo nakažlivě závratná, ale
současně i zákeřná svině událostí, která hrozila strhnout nezkušené zajíčky
jinam, než si jejich rodiče představovali ve svých divoce karikaturních snech.
Také Catullus, ačkoliv mu otec svým vlivem jistě zabezpečil
vlídné přijetí ve vyšší společnosti, nesplnil rodičovská očekávání, ať se děje zázrak.
Brzy se v Římě zapletl do dalšího pochybného klubu mladých jaguárů,
jejichž představy o životě se stejně jako jeho vlastní představy nevyžívaly v touze
získat závratný majetek a hnát se zaslepeně za úřednickou a politickou kariérou
jakožto za zlatým dolem. Bezstarostně se poflakovali na nárožích bohémského
nicnedělání a svoji ctižádost zaměřili – díky básnickému nadání většinou i s velkým
ohlasem u svého okolí – na umění. Vytvořili takzvanou mladořímskou modernu;
svými současníky byli nazýváni jednoduše pœtæ novi (noví básníci, jak by
podotkl lev ze 14.8.1970 Felix Joseph aka Black Radical MKII). Ze svých
školních let přesyceni neustálým omýláním Enniova eposu a znuděni díly
stavějícími na odiv starořímskou ušlechtilost a statečnost reků toužili po
zcela jiné literatuře – bližší normálně skutečným citům pozemšťana.
Abychom v celé šíři pochopili převratnost jejich názorů,
musíme si uvědomit, že v Římě, deroucím se po staletí na pozici hegemona
Středomoří, nebylo pro poezii místa. Přesněji viděno bylo místo jen pro takovou
poezii, která obsahovala národně výchovné myšlenky. Nad skutečnou lyrikou by
asi pravý římský republikán ohrnoval frňák jako nad něčím zbytečným, slabošským
či snad dokonale nepatřičným a škodlivým pro mládež i pro veterány. Ovšem v šedesátých
letech prvního století před Kristem byla vnitřní politická situace Říma poněkud
jiná než za vzestupu republiky. V republikánském zřízení se objevovaly
první velké trhliny, a spolu s rostoucí politickou i celospolečenskou
havarijní situací na duši začaly brát za své i úcta k tradici a ideálu
římského občana. Tento rozklad v prach pochopitelně vytušila nejprve
nezávadná mladá generace.
Catullovi vrstevníci mají výrazně jinačí životní styl než jejich
páprdové tátové a dědové, okázale dávají najevo, že umělecká činnost není
zahálkou ani kratochvílí, ale seriózní prací, kterou mohou provozovat jen
nadaní, vyvolení. Za své umělecké vzory volí helénistické básníky, zejména
jejich nejvýznamnějšího představitele Kallimacha, který žil a tvořil v druhé
půlce třetího století před Kristem v Alexandrii na dvoře Ptolemaiovců. Ve shodě
s helénistickým uměleckým názorem odmítají psát velké nosné eposy a
dramata a soustřeďují se na drobnější literární fikce, jako jsou epyllion
(krátký veršovaný příběh z řeckého bájesloví), elegie, epigram nebo krátké
lyrické písňové formy. Co básni ubírají na rozsahu, vynahrazují dokonalostí
formy, silou momentálního prožitku a neobvyklostí žánrového tématu. Nezřídka používají
ve svých textech tak složité metafory, že jim stěží rozuměli i jejich
posluchači, co tím chtěl básník říci (tudíž se vžilo označení pœta doctus –
učený básník z višňové větve nedopadl právě nejšťastněji na kebuli), natož
aby jim porozuměla pozdější generace. Snad právě proto se z jejich poezie
mnoho nezachovalo, pouze ojedinělé puzzle veršovánek nalézaných v dílech jiných
autorů buď jako ukázka precizní formy, nebo jako odstrašující příklad hodný
zavržení, zesměšnění či kritiky. Je však známo sto šestnáct básní Catullových,
v nichž převažují útočné invektivy a milostná krajkovitá lyrika holoubka
poštovního expres casa nova. Říká se, že Catullus je prvním a vlastně jediným
skutečným římským lyrikem, jehož vlastnoruční podpis na pohlednici už nikdy
neobdržíte do sbírek.
I podle dobových zpráv byl nejnadanějším a nejosobitějším
tvůrcem z řad mladořímské moderny. Jeho lyrickou poezii ovlivnila – nebo snad
vytvořila – láska k Lesbii. Ve svých verších tak ocejchoval svou milenku,
která se ve skutečnosti pyšnila jménem Clodia a byla starší sestrou Cæsarova
politického přívržence Publia Clodia Pulchera. Proslula v Římě nejen svou
krásou navenek (nadšeně po ní slintá i jinak střízlivý a vyrovnaný Cicero), ale
i milostnými vzplanutími na úkor dobrodružství s hormony, v nichž hrál
prim Catullus jen jako jedna malá epizoda na silvestra. Pro něj však lákající
láska k Lesbii znamenala mnoho kouzel, stala se mu břitkým a nepovrchním
osudem. Catullus ji poznal někdy roku 61 před Kristem týden po narozeninách a
oslovila ho nejen svým půvabem a vybraným chováním, ale také vzděláním a
duchaplností. O deset let starší matrona nepotřebovala ani užít rafinovaných
svodů a koketérie (v tomto ohledu prý byla mistryní na tenkém ledě jako Sonja
Henie), aby si mladíka omotala kolem ukazováčku. Nadšené verše z počátku jejich
mrdání odhalují další Catullův zdroj literární aquabanky spermické čile karmické.
Některé jsou volnou parafrází básní starořecké básnířky Sapfó (skočila ze skály
do moře z nešťastné lásky a tak skončila dýchat na nejjižnějším cípu Mysu
Doucato na ostrově Lefkáda), která žila na přelomu 7. a 6. století před Kristem
na ostrově Lesbos, podle téhož také Catullus přejmenoval svoji samičku na
Lesbii. Z Catullových veršů je možno sestavit a fantazií pana Tau
domodelovat pohnutý příběh básníkovy lásky od milostného chtíče přes chvilkové
orgasmy k roztržkám, zoufalství, zuřivé nenávisti až ke konečnému
rozchodu.
Láska k Lesbii se mu stala smyslem života, myšlenky na
zbožňovanou ženu zabíraly každou jeho volnou chvilku a přetavovaly se jako sejra
ze supermarketu Lidl do plnotučných veršů. Když milenci chtějí, vždy si k sobě
cestu nějak najdou. Catullovi a Lesbii umožnil vídat se a testovat se přítel
Manius Allius, když jim k záletům „incognito in flagranti“ půjčoval své
hnízdečko útočiště. Ze zamilovanosti a obdivování vyrostla vášeň sopečného
vzezření Etna, vztah milenců dospěl k velikosti blaha. Začali brát v potaz
své okolí. Lesbie byla provdána za vysoce postaveného římského aristokrata
Quinta Cæcilia Matella, bylo tedy nezbytně nutné jednat ošálit manžela, jednak
zachovat navenek zdání mravnosti. Lesbie, v těchto praktikách liška
podšitá, svému milenci s dovolením navrhla, aby ji naoko ve společnosti
pomlouval, že je to prachbídná mrcha, také ona o Catullovi hovořila doma i na
veřejnosti takovými superlativy, jaké byste si nepřáli citovat pro sebe ani v případě
nejhoršího fiaska. Jak dlouho se jim dařilo milostný poměr tutlat, z Catullových
veršů nevyčteme, dřív než prozrazení nekalé hry ohrozila patrně jejich milování
Lesbiina promiskuita. Náznaky básníkových pochybností o milenčině ryzí liščí
věrnosti najdeme kupodivu i ve verších z prvního šťastného období jejich
symbiózy, postupně se netenčí, ale množí jako bakterie a přes slunečnost
Catullovy lásky přeplouvají stále hřmotnější a děsivější černá mračna, až by z toho
jeden básník plakal a ronil krokodýlí verše zároveň.
V době neustálých, vyčerpávajících mileneckých rozepří a
udobřování dolehla na Catulla bolestně smrt staršího bratra. (Zemřel daleko od
Říma, v maloasijské Tróji, kde patrně zastával nějaký zanedbatelný
úřednický post.) Catullus se odebral k rodičům do Verony. Kromě útěchy,
kterou chtěl přinést jim, ho domů přivádělo i přání najít duševní balanc a
odpoutat se od nestoudné bestie Lesbie. Vzpomínky na dětství, studium, četba a
překladatelská činnost ho pomalu vzdalovaly od všeho, co prožíval naplno v Římě.
V roce 59 před Kristem však Quintus Cæcilius Matellus v Římě umírá a
Lesbie je volná vdova, volná dorota. Po této novince už nic Catulla nezdrží ve
Veroně a hopsa hejsa hurá za Lesbií do Říma nejbližším možným spojením. Milenci
se znovu na oko usmiřují, ale básníkovo vošahané štěstí je kraťoulinké, záhy se
přesvědčí zepředu i zezadu, že byl a je jen jedním playboyem z mnoha. Vzteklá
žárlivost vede jeho husí brk k nenávistným útokům na poměrně úspěšnější
soky, ale v srdci dál doutná vášnivá láska. Toto je snad období, do
kterého s největší pravděpodobností patří ono catullovské rčení „ode et amo“. Na pokraji
duševního kolapsu, zanechávaje v Římě daleko víc nepřátel než hrdinných
věrných, zapřisáhlých zastánců, odhodlal se Catullus opustit napořád na pořad
dne Itálii.
Roku 57 před Kristem se s věrným kámošem, básníkem Gaiem
Helviem Cinnou, vydal v družině prétora Gaia Memmia do Bithynie, římské
provincie v Malé Asii. Od cesty, kterou bychom moderní nezkomolenou
terminologií mohli považovat za služební, si sliboval i určité finální finační
polepšení. Prétor však jeho naděje zklamal, a Catullus proto asi po roce
družinu opouští a dezertuje zase domů. Roku 56 před Kristem si opatřil bytelnou
jachtu a vyplul z města Amastris přes Bospor a Dardanely, dále plul
Egejským mořem podél maloasijského pobřeží na jih. Navštívil také ostrov
Rhodos, proslulý výchovou vynikajících řečníků s ještě lepší disciplínou,
a pokračoval v plavbě okolo Kyklandských ostrovů (Santorini a spol.)
Jónským mořem až se dostal do Jaderského moře k italským břehům. Proti proudu
řeky Pád dal loď táhnout do vnitrozemí a dopravil ji až domů, kde s poděkováním
za šťastný návrat slavnostně obětoval ochráncům plavců Castoru a Polluxovi
fanfáru a nejednu laškující serenádu.
Podruhé – a naposledy – se tak vrátil do rodného kraje. Nějaký čas
pobývá v rodinné vile u lago di Garda a odpočívá tady od namáhavého
putování, navštíví rodnou Veronu a odhodlán vést odlišný, nový život směřuje s nadějí
do Říma. Bezpečí hledá a nenalézá u přátel, kteří mu ještě zbyli. Básníkův vztah
k nim prolíná osobními verši z tohoto závěrečného životního období –
vážně, s jemnou ironií i rozmarně jimi komentuje nejrůznější události
rodinného i společenského ruchu a šumu svých dosud ještě spřízněných duší. Všímá
si nyní důkladněji i veřejného dění v Římě, jeho břitkému talentu nic
neunikne. Vedle humorných postřehů a šlehů na lidské slabiny, jako je
domýšlivost, ješitnost a pitomost, čteme v jeho básních i tvrdý odsudek
hrabivosti z lačnosti, pýchy z krátkozrakosti až šilhavosti,
kariérismu podřadných sviní a nemravnosti všiváckých hovad. S bolestným zadostiučiněním
asi pozoroval pád své bývalé milenky, pro kterou se postupně lesk kurtizány
měnil v pokleslost pouliční štětky.
Catullus zemřel pravděpodobně roku 54 před Kristem, tedy jako
třiatřicetiletý hezoun. Možná po něm zůstalo rozsáhlejší výpravnější dílo, než
je oněch sto šestnáct básní, které se nám dochovaly. Sám si prý vážil hlavně
svých delších textů psaných v helénistickém duchu, ale následující
pokolení byla nejvíc oslovována i oslavována milostným obsahem veršů líčících
bez příkras lásku k Lesbii a samozřejmě i útočnými epigramy a nenávistnými
básnickými invektivami. Posledně vzpomínané se však z důvodů naprosté
cenzury nemohly použít pro povinnou školní četbu, aby si na nich studenti
vyzkoušeli své znalosti latiny a nevylámali si přitom všechny mléčné zuby. Po desetiletí
se jim stranily jako čerti kříže i catullovské výbory – někdy tiše, jindy s náležitou
omluvou: „Ostatní projevy Catullova ducha útočného pohybují se od nejjemnějšího
výsměchu po nejhrubší invektivu, jejíž masivní výrazy nedovolují překladateli
předložiti je pohromadě dnešnímu čtenáři“ (R. Kuthan roku 1929). „A věru že jo –
nebyl vybíravý ve volbě slov – a to ho činí nepřístupným pro alespoň
civilizovanější společnost.“ (Cumulus to jest F. Kupka roku 1910).
Úcta k odkazu antiky jako by klasickým filologům bránila
užívat peprnějších výrazů, překlady jsou přespříliš uhlazené, zjemnělé,
narušeně zprzněné. Teprve poslední výbor Catullových veršů z roku 1980
dovoluje čtenáři poznat i onu „zapovězenou“ tvář Catullovy poezie, i když ani
tady se překladatelé občas neobešli bez teček místo slov. Ať žije carpe diem
pro caparty i větší známé firmy.
|