Novodobí Mesiášové alias Mozkožroutí blues.
V čase
mezi zatměním a hledáním světla jsem se vyskytl na nějakém semináři.
Přednášející byl větší vzrůstem, měl
charisma, které přitahuje a někdy taky vymývá ... takový rádoby „Rasputin“... :
" Včera mě oslovil bůh ... Musíte se
uvolnit ..., zhluboka dýchat a ponořit se do svého vnitra …
Otevřete třetí oko boha Šivu a uvidíte transcendentální světlo, které vás zbaví
utrpení ...
V myšlenkách se přeneste paprsky na místo, kde pocítíte teplo a zbavíte se
svého materiálního „Já“...
Pak postoupíte do 7. cyklu, kde věci nemají smysl a přetvoříte svou
podstatu“... nedalo se to poslouchat, wtf.
Jeho oči hořeli nadšením a zapálením, možná těm nesmyslům i věřil ...
Chtěl léčit, ale sám byl bohužel nemocný ... Zasmál jsem se a přemýšlel, kolik
oveček ještě najde platících za tuhle show ...
Další novodobý „mozkožrout“ byl ještě legračnější ...
Našel si mě na jedné z cest, když sám byl ve slepé uličce s potřebou
něco mi vysvětlit ...
Byl vyhořelý, zraněný, něco překonal a někam se řítil ... :
" Nevěřil bys, jak tenhle business
vynáší ... Můžeš si přečíst pár knih, pomixovat a vytvořit si ideologii. Je
jedno, co hlásáš - něco vydáš, něco necháš vyrobit a dáš tomu „kosmickou
energii“, která nabíjí ...
Pak si najdeš svůj kámen, nejlépe u řeky, kam můžeš vodit holky.
Postavíš na zahradě pyramidu, tam kosmicky nabíjíš dál a nevěřil bys, co
všechno pak pro tebe udělají ... tento rok 3 !“
Evidentně postoupil na vyšší level lží, do kterých se zaplétal ... Jako
zadní vrátka měl i členství v nějaké menšinové politické straně, která
měla dávno zaniknout. Dokonce se snažil i vyučovat matematiku,
ale sám byl chaosem nevědomostí zneužívající IT technologie zapletený ve
vlastním světě ... Opět jsem se zasmál a šel svou cestou dál.
" Nevychovávejte své děti, dejte všemu
volný průběh ... Podstata štěstí - je návrat k přírodě, vzhůru
k nebesům ... Člověk je sám sebe volbou, žijete v iluzi
deziluze..“... i takhle se ve finále může vyvinout interpretace nějakého hnutí
nebo sekty bez ohledu na název.
V životě potkáte mnoho lidí, kteří
cítí potřebu předávat různé „mystické osvícení“. Je úplně jedno, koho to
osloví, nicméně zaměření bývá většinou na určitou skupinu lidí, nebo jednotlivce
s určitým vzděláním.
Vhodný objekt osvícení se většinou hledá, nemá svůj názor, ještě „nevyrostl“...
v některých případech je možná psychická labilita.
Ve finále jsme to všichni alespoň
jednou v životě zažili. Rozchody, očekávání, předsudky a hledání ...
bolesti a radosti mezi korelací „ ... Up and Down“ v houpačce jménem Život.
Jsou lidi, kteří hodně ublíží, ale i potěší ... A co hodně ublíží - jsou
bohužel někdy ti nejbližší.
A paradoxně ti, co hodně potěší - jsou někdy ti cizí.
Jejich
počet se mění, proměnné jsou taky v závislosti na čase. Je možné, že
některých je víc a je na každém, jak se s tím „popere“ a které si dál
do života nechá ...
Někdy
jsme náchylní uvěřit něčemu novému, otevření novým pravdám, to by ještě bylo
OK.
Ale
člověk by se neměl nechat „manipulovat šmejdy“ - kteří v nějakém
levném provedení prodávají svoje imaginace.
A že
jsou taky různí jiní manipulátoři, kteří ten život rozsekají na kousky, není
asi ani nutno psát ... vždyť "Chtějí jenom dobře" ... :-).
Prostě vybrat si - co je dobré, obecně každý
může v něco věřit ... je to každého „personal thing“.
Svého
času jsem zažil zajímavou debatu na ostrově s lidmi různých vyznání ... a
není třeba úplně odsuzovat něco, čemu nerozumíme.
A
opačně „neopičit“ se po směrech nebo vírách, které jsou geograficky specifické
…
Ve
víře není třeba hledat racionální kontext. Pokud si jedna
z nejvyspělejších zemí světa dá na bankovky ..“In god we trust“... tak to
ale není náhoda.
Prostě
víra v dobro je nadčasová a každý člověk je svým způsobem jedinečný. Není
pravidlem, že jen křesťan je dobrý člověk, zrovna tak - že pouze plné
kostely nezaručí šíření dobra ...
Pokud
ale teda člověk v něco věří, měl by se tak beze zbytku chovat.
„Today is
life, tomorrow never comes“... tohle mě například kdysi zaujalo. Naštěstí to bylo bez
nějakého mesiáše (není to výhradně mužská záležitost) - v ulicích zalitých
sluncem, krásně počmáraných chodnících se šuměním moře, pobřežím
s jeskyněmi, zaparkovaným broukem a stylovými restauracemi
v prostředí božské Mátaly ...
A s Dharmovými tuláky v ruce. S myšlenkami na své sútry a vlastní
haiku na rtu.
Žádný extrém není dobrý. V životě,
osobním růstu nebo životní filozofii. Ano, kdo překoná začátky a trošku
„vyroste“ by se měl smířit s myšlenkou, že proces učení je celoživotní cíl
a žádná meta není konečná. Je to jako úporný sport bez vítěze sám se sebou ...
překonat hranice.
„Můžeš si o tom přečíst cokoliv a hlavně
všechno zkusit sám. Dosáhneš maxima, ale stejně nikdy nebudeš nejlepší."
Jaký je v tom rozdíl ? Ty potom nejlepší se učí od ostatních, případně od
prvotně nejlepšího, pokud ho najdou ...
Jednoduché slova geniálního člověka, který něco dokázal a kdysi mě učil na
baskytaru. Bylo to v době, když po mně chtěl Beatles a já jsem ujížděl na
Metallice...
Dokonce jsme měli i kapelu, která jako supernova skončila,
když bubeník propil bicí ... ale o tom jsem nechtěl.
Najít svého „Senseie (先生)“... nebo on si najde Vás (možnost i v ženském
zastoupení, místo jap. výrazu použijte klidně učitel). Musí mnoho vědět, budit
hrůzu, i přirozený respekt a laskavou důvěru ..., přestože se sám např. ponořil
do hlubin svého Sin City - odkud čerpal studnu poznání … a vrátil se.
Ten
můj po tátovi - si mě našel dávno, dávno ... , když jsem si myslel, že
samozřejmě vím všechno. Jeho příběh byl mysticky hrozný s dobrým koncem -
a pokud vím, konečně si užívá radosti
života (někdy si ho představím jako vysmátého prostopášného buddhu hojnosti ...
:-)). Jako starší s náskokem 20-ti let mi trpělivě vysvětlil pár věcí,
které ve mně rezonují dodnes. Nevěřil jsem - jako malé dítě ve věku
poznání – že něco je horké ...
Tak
jsem se svého ohně taky dotkl a svého učitele jsem opustil, když jsem překročil
jeho stín a v něčem zažil víc ... i když jsme tak nějak propojeni
dodnes.
Asi
měl ve všem pravdu - až na ten typ žen, na které se dá spolehnout. I když jemu to
vyšlo.
V jakékoliv bolesti (… pokud je podstatou života dle nějakého směru -
utrpení ...) - je nutné uvědomit si, že jakékoliv utrpení se dá překonat a
jednou končí.
Básník píše dobré věci, pokud tím prošel, spisovatel - pokud
svůj příběh možno zažil ...
Existují
energie a duchové ?
Ovšem, ale rád se s Vámi o tom pobavím, až po láhvi fernetu nebo
tatranského čaje - a to, když je pak uvidíme a budou nám ty bytosti kompletně
létat kolem hlavy ... :-).
Kdybych možná mluvil vážně o šamanství, energiích, bílém čaroději versus temno,
reinkarnaci a o tom, co nás asi provádí ... a pod. – tak by to bylo asi na
delší čas.
Se subjektivně vlastním pohledem a sám ve stadiu poznání ... a o tom by to
právě jednostranně nemělo být.
Tak jako třeba filosof pokud něco ví, nemá
zasahovat, tak ty, - kteří „vědí“, nesmí narušovat koloběh světa ... a mají
pouze vyslovit názor.
Podstata života je možno úplně jednoduchá – pomáhat ostatním, najít si
milovaného člověka a s ním prožít statečně svůj život.
I
jak pravil R.A. Heinlein : - "Jestli je ve vesmíru nějaký důležitější
cíl, než získat ženu, kterou miluješ, a udělat s její srdečnou pomocí dítě,
nikdy jsem o něm neslyšel ... “.
Takže dát lásku dětem a lidem bez ohledu,
jestli ji vracejí. Neubližovat. Vytrvat. Tahle podoba je nekonečná a nemá
omezení.
Všichni jsme většinou uzavřeny ve svých „ulitách“ a žijeme ve virtuálních
světech bez přítomné reality.
Podstata
altruismu totiž není jenom pouze v té elementární podobě ...
Ten skutečný, současný problém zdá se – že citově nedali jsme dost lásky a
ekonomicky … " nejenom, že nenakrmili jsme chudé, ale nenasytili
jsme dostatečný počet těch bohatých“ ... :-( .
Není proč váhat a zbytečně přemýšlet, začněte dnes, nejlépe hned. Pokud máte
blízko sebe lidi, které máte rádi, darujte jim to objetí a řekněte - co
k nim cítíte, mělo by být pohlazení, objetí ...
Zahoďte nenávist a negativní energii – „postupujte dál“. Možná dostanete pusu
od milovaného člověka a narovnají se věci ...
A do statusu vnitřního fcb si napíšete „Štěstí“... :-) .