teorie O příčině a následku, aneb ..vždyť ..vše je přeci tak zjevně vypočitatelné.. .

Vyšel jsem do vlahého parku, nad ránem asi sprchlo. Dýchalo se krásně. Alkohol jsem sice stále cítil v hlavě, ale hlas, co mne tak nabádal nasednout s přáteli do automobilu nějakého syna někoho, rozvážejícího je do domovů, potupně utichl. Profesůra je prostě profesůra, ta se alespoň trošku oslavit prostě musí. Se Zemeanem to snad v mém případě bude jen formalita, do poli ..o tiky se již téměř čtyřicet let nepletu.. . Trošku mě mrzelo, že jsem tu neměl Anežčinku, moji ženu, ale bylo to dnes přeci jen mezi kolegy, a alkoholu bylo asi trošku přes míru, ale když se ti mí kolegové trousili postupně, a každý si s čerstvým již téměř úplně ..panem profesorem chtěl připít.. . A chtěl jsem také trošku dokázat, že nejsem zase takový suchar, za kterého mě možná někteří považují, to přiznám.. .Cítil jsem se bezpečně. Anežka by to pro jednou asi také pochopila, Mám rád svět, ve kterém je ..všechno tak krásně vypočitqatelné, mám prostě rád svět fyziky, ..mé vědy. A

ty ..Anežčiné vykládací karty ? -Že prý ..mne mě dneska čeká nový začátek. To bych si vyložil i bez karet, taková hloupost.. .

Ale alespoň se s Anežkou máme v čem štengrovat, to by nám přeci to manželství tak dlouho asi nevydrželo, to je i podle dr. Plzáka wypočitatelné. Jako některé ty moje moravismy, které ji, po těch téměř čtyřiceti letech, pořád provokují, a netuší přitom, že si je udržuju více méně záměrně.. .

Měl bych ale Anežce zavolat. Volal jsem sice večer, ale tohle tahlemoje procházka je přeci jen mimo plán.. . Podivné ovšem je, že se ještě teď ráno neozvala sama.. . Má právo si přispat. Sice tvrdí, že beze mne nemůže usnout-to bude asi pravda-, ale že to pak dospí ráno nebo během dne, o tom již nemluví, holka moje.. .

Kde mám mobil ?ŠŚacuji se marně. Nejsem přeci ještě typem roztržitého profesůrka !Aha, zůstal na nabíječce v zásuvce za pultem. To jsou ty nové ..technologie předimenzované , člověk aby to dobíjel pomalu každý den. Kdyby mne vnučka nekontrolovala, a neposílala mi téměř denně kontrolně nějaké obrázky, tak by tenhle dáreček již skončil na dně šuplíku. Ale pětileté dítě to vydrží ještě tak nanejvýš měsíc, to je ze statistikpředvídateln.é vypočitatelné.

Co teď ?Vinárnu asi již zavřeli, i tak kvůli nám s..wervírka zůstala dlouho přes čas. Takže raději rychle domů, jako profesor si přeci jen musím udržovat nějaké standardy. Ale jak si zavolám.. ..snad jetě nezrušili tu budku, co bývala támhle za rohem - aha, zrušili. To ale bylo vypočitatelné, nebudou přeci udržovat budku v téhle nóbl čtvrti, ze které možná

někdo zavolá párkrát do měsíce.. . Nezbude mi tedy než jako za starých časů odchytit si ..kočár přímo na ulici, i když tady v Dejvicích v sobotu ráno to nebude tak rychlé.. ..safra, kde mám šrajtofli, i s občankou a dalšími doklady ?Myšlenky se mi v mozku převalují znatelně pomaleji než obvykle, ale to bylo vypočitatelné, na to člověk nemusí být profesorem do neuro.. . Aha, jak jsem zaplatil, tak jsem si rychle potřeboval odskočit na toaletu, a šrajtofli jsem přitom držel v ruce. Takže zůstala asi ležet na umyvadle, nebo na rantlu piosárů. Ale tohle je nóbl vinára, a celkově nóbl čtvrť, tak snad nezmizí.. . To ovšem bylo vypočitatelné, že když

Musím si znovu odskočit -kam rychle -no vždyť jsem stále ještě u parku, a ulice jsou vymetené, jen asi dva pejskaři v dálce něco sbírali z asfaltu do pytlíku.. . To bylo ale vyp., jelikož alkohol odvodňuje, a já jsem přeci jen vypil trošku nad mou míru.. .

Vybral jsem si krásně široký strom hned pár metrů od asfaltky, a zamířil si to k němu. Do prčic, A safra, to vlhké listí na vlhké půdě ale klouže. Ale to bylo vyp

Zajímavé je, jak jsou ty vlhké listy ulpívavé, na tom kabátě i na kalhotech, o lakýrkách nemluvě.. ..to bych mohl využít jako téma pro nějakou práci pro mé studenty.. . No, oberu se potom, teď již musím opravdu rychle.. . Přistoupil jsem -přiznám, že mírně otřesen -to bylo ale vyp., v parku jsem již neupadl hodně dlouho- k vyhlédnutému stromu.

-Babí, ploč si ten zablácenej pán ..s listím na zádech čulá na k ..j abát ?A ploč má listí lyisty od stromu na hlavě a na zádech ?

Zatr., o kom to dítě mluví? Pootočil jsem hlavu doleva, potom doprava, ale žádného jiného močícího člověka jsem neviděl. Že by si někdo odlehčoval jen tak volně, na asfaltové ploše vedle parku ?V takové nóbl čtvrti?A kde se tady to dítě ..vlastně tak najednou vzalo ?

Ale vlastně.. ..nějakou tu chvíli jsem svému okolí nevěnoval pozornost, to je pravda.

-Nedívej se tam, Petříčku, ozval se ženský hlas.

-To je přeci houmlesák, ty ťuňťo, ozval se ještě dívčí hlásek.

Z hlavy se mi před oči snesl jeden list, a pomalu klouzal k z.emi. Zamrazilo mne. Nemluví ti lidé nakonec o mneě ?

-Nemluv tak -ř ..Ř íká se ..nepřizpůsobivý, Karolínko. Vidíte, a tTakhle dopadnete, děti, když se nebude dobře učit : !

Tak tohle mě dopálilo. Já, člověk se třemi tituly, a se čtvrtým, tím ..nejvyšším, na cestě, že jsem se snad dobře neučil? Já, který jsem studiem strávil většinu ..svého života !?

Prudce jsem se otočil - až tak, že jsem zavrávoral, a téměř znovu upadl - rukama jsem ale vyrovnal balanc.

Přede mnou stála žena přibližně mého věku, a -podle mých vnoučat- chlapeček asi tří, čtyřletý, a ..ocopánkovaná blonďatá holčička, upravená jako porcelán.ová panenka, pěti až šestiletá. Zkoprněle ..se na mne hleděli.

Jak jsem obnovil svou stabilitu, vrátila se mi i sebedůvěra.

-Nemohu se na vás zlobit, začal jsem měkce, ale víte, kdo já jsem ?Díváte se do tváře člověka, který... .

-Nedívejte se, zaječela ta ženská . -Karolínko, zakryj si oči !

-Ale babi, takových jsem já už viděla.. ..řekla opáčila klidně ta dívenka,

víš, jak mně budou holky ve školce závidět, že mne přepadl ..doopravdickej úchyl v parku? Natočím si ho, a pověsím na ..můj fejsbůk !

Ale to již držela ..a na mobil v ruce, a namířila ho ..i mne.

Uvědomil jsem si, ..k že již sice ..nemočím, ale že stále ještě mám ..nádobíčko na světle ..božím.. .

Přemýšlel jsem mátožně, co bude rychlejší - zda se na vlhkém listí pokusit znovu, ale již bezpečněji otočit, anebo prostě zapnout poklopec, a ukrýt jej pod šos kabátu. Zvolil jsem druhou možnost.

Statisticky je to sice málo pravděpodobné, že se vám zasekne zip zrovna ve chvíli, kdy jej potřebujete relaticvn.ě rychle zavřít, je to ale logicky vypočitatelné, pokud uvážíte, že nestardantně prudkým pohybem, vycházejícím z pociťované potřebay, a ovšem neztumené bledskovým ..voln,.m projevem tl vyšší nervové soustavy, mozkem mírně zpomalené vlivem nějaké drogy -v mém případě tedy .. .

Znovu jsem zavrávoral, a neplánovaně tím pádem udělal několik kroků dopředu, abych chytil balanc. Pomoci jsem si musel opět doširoce rozpřáhnutýma ..roztáhnutýma rukama, to je přirozené, to vychází z vrozené přirozené reakce .

-Děti, utíkejte ! zZaječela opět ta ženská.

-A pokud se nevrátím, tak vyřiďte dědovi, že jsem ho měla celý život ráda..:! A ať mi neklepe popel po koberci ! ..a guláš k obědu ze včerejška že má v hrnci na podlaze ve špajzu, ale ať si ho ohřeje.. !

Vřeštící děcka se dala na úprk - jen ta protivná, drzá hpolka se ještě po pár metrech zastavila, a znovu na mne namířila ten svůj mobil -, aAle ta žena zůstala stát čelem ke mně, zula si bot ..d u s polovysokým podpatkem, a chytila ji za špičku - tedy, lépe řečeno, za

Zaujalo mne ale více, jak ta malá holka může zrávoň vřeštět, a přitom ale stát na místě, a ještě vykonávat tak relativ. sofistiko ..b vanou činnost, jako někoho natáčet na video mobilem.

-Šikovná holka, ta vVaše vnučka, prohodil jsem zamyšleně směrem k té ženě.

-Nech si zajít chuť, úchyláku !

Chtěl jsem něco namítnout, ale usoudil jsem, že v dané situaci by to nemělo valného významu, a tak jsem to polkl. Raději jsem konečně dopnul ten zip, a začal si obírat listí z kabátu.

-Vidím, že já vás vůbec nezajímám, řekla jako by mírně dotčeně ta ..srdnatá odvážná důchodkyně, a pomalu si začala obouvat tu zutou botu.

-Já vím, že to máte asi vrozené, a tím pádem že za to asi tak úplně nemůžete, ale měl byste se trochu více kontrolovat, řekla již téměř mateřským tónem.

-Pomohla bych vám obrat to listí ze zad, ale přeci jen se vás bojím.. . -Vy tu spáváte ?

-Tady ne, ale občas támhle kousek dál, když toho mám přes den hodně, kývl jsem směrem k fakultě, ale hnred jsem se kousl do jazyka. ---

-Takže se tu zdržujete pravidělněji? Nezlobte se, ale ..vébé -tedy chci říci - veřejnou bezpečnost,ehm,policii budu muset zavolat, tímto parkem chodí v týdnu děti ze školy,dodala téměř omluvně, a začala hledat ..vytah mobil v kabelce.

-Klidně.. hlesl ..alespoň se všechno konečně vysvětlí, hlesnul jsem odevzdaně.

-NE ! zařval jsem vzápětí, až ta žena sebou polekaně trhla a chytila kabelku oběma rukama, a začal kulhavě ..bezmyšlenkovitě prchat - co mi to lakýrky a můj věk dovolovaly-podél parku -uvědomil jsem si totiž, že jsem bez dokladů, že mám alkohol v krvi, a že jsem se navíc včera neholil. A navíc od toho mého prvého pádu nemám klobouk! To mne rozhodilo nejvíce. O dnešku nemluvě.

-Bude to pro vaše dobro, křičela ještě za mnou ta žena. -Pokud jste čin nedokonal, myslím, že vás tak nejpozději do tří měsíců -nebo z léčbou možná do šesti -zase pustí ! Budete mi ještě vděčen !Musím to udělat!

-Tak to tedy ne !Tak hlubokohluboce jsem ještě neklesl, abych po světě běhal bez klobouku, vzpříčilo se něco ve mně, a prudce jsem zarazil obrat na zpevněné ploše byl pro již dílem okamžiku. Rozběhl Začal jsem se zpátky k místu, kde jsem upadl - a ovšem tím pádem i zpátky směrem k té ženě.

-Néé, nezabíjejte mne !, zaječela tentokrát již i ona, odhodila kabelku, a jala se vzdalovat rychlostí, kterou u osoby jejího věku a pohlaví - a ovšem i běžecké výbavy - respektive nevýbavy, v tomto přípafdě samozř.ejmě - nepředpokládal.

Kloubok ležel naštěstí hned u cesty, nemusel jsem jej hledat. Sebral jsem ho, a ulehčeně z něj sebral několik přilnutých lístků.

Všiml jsem si opuštěné kabelky, a vzal jsemji do rukou.Byla neočekávaně těžká. Zauvažoval jsem stále ještě malátnou, ale již rozjasňující se myslí, a kabelku postavil ji za nejbližší strom.

-Tady ji snad lehce najde, ale přeci jen ji to alespoň trošku zdrží, pokud ji nepřešel ten ..ďábeělský úmysl ohledně s tou policií té policie.. .

Dopřčic, co to ale vlastně -při tom jejím ..pseudoběhu- držela v ruce? Nestačila ona již ten svůj mobil náhodou přeci jen zté kabelky vytáhnout !?

Vzbudilo mě, jak mne někdo prudce nějakým předmětem dloubl z boku do žeber.

Otevřel jsem ot čo .. oči, a spatřil, že víko kontejneru je odklopené, a přímo ve slunci nade mnou že stojí nějaký chlapík s násadou od lopaty v ruce, a ve špinavé oranžové kombinéze.

-Vstávej, mag., málem jsme tě slisovali !

Chtěl jsem se ho zeptat, odkdy že si tykáme, ale svou otázku jsem polkl.

Nebylo vůbec jednoduché se z kontejn.eru ..vyhrabat dostat ven. Když jsem se v něm, na vrtvě papírů a krabic, konečně postavil, uhodil jsem se navíc relativ. bolestivě do hlav. o jezdící zvednuté odklápěcí víko.

..jo, člověče ..ěe, ale teď před zimu jsou ..všecky kanály vd Praze vopsazené.. ..tedá samozřejmě jkenom ty, ve kterých se dá spát. Pojď dál, na pár dnů se sem každopádně vejdeš - nevyhodíme tě přeci na ulici, v takovým počasí. ..Dáš si loka ?

))."