Na kolenou

Život nás zkouší stále,

nikdy neřekl, že půjdeme do ráje.

Ani že nás čeká bláto a kamení,

jednou budem nahoře, jindy dole, vážení.

Každý se ti směje,

nevíš co se děje.

Hloupé řeči mají lidé,

chytrý člověk je přejde s klidem.

Co lhostejnost úřadů,

když žádáte o radu.

Dívají se na Vás jako na hlupáčka,

jako by vše byla hračka.

Nejvíce člověka skolí,

a to fakt hodně bolí,

když ho zradí blízká osoba,

to pak přeteče trpělivosti nádoba.

Uváznout v dopravním chaosu,

stoupají nervy do pasu.

A když v náhradní dopravě zmatek nastane,

tlak nervů se až ke krku dostane.

Pár chyb neúmyslný ch jsem udělal,

ale aby mi je pořád někdo vyčítal.

To mi sebevědomí ubírá,

má duše tím umírá.

Sotva se mi kolena zhojí,

zas se válím v tom hnoji.

Jestli se hned nezvednu,

už klečet navždy zůstanu.

Často mi je u srdce úzko,

věřím, že radost už je blízko.

A dostaví se brzy štěstí,

než dostane někdo pěstí.

Někdy život takovou ránu dá,

že nejen na kolena se padá.

Ale má všeho už dost,

že odešel by na věčnost.

Dokud písně budou znít,

tak chtěl bych ještě žít.

Mám svého Boha,

modlím se, ať mi síly dodá.

Na kolena padnout a umět zase vstát,

nikdy neříkat, já bych to měl vzdát.

Na dno sáhnout a umět vzpříma jít.

najít smysl života a s ním dál žít.