Příběh

Ve svitu měsíce na pasece tančí

les šumí, voda bublá, krev se vaří

krása uhranutá, představy mizí

už není čas snít, teď skutky,

však konáním nic, snad loutky,

jež někdo, Kdo? za provázky tahá

vyšší moc zeshora se dívá

a směje se, pláče a volá.

Před věky stejně jako dnes

když člověk překročí svou mez

a zabíjí, ne z nutnosti,

ale z popudu radosti,

kdy vše krásné končí

a temnota padá,

krev se vaří,

pes zaštěká,

pak vše utichne, jen měsíc,

němý svědek, nic nepoví

spravedlnost děvka slepá

pravdu a lež nerozezná,

po budově soudu tápá,

kdo jí řekne, kdo se zeptá?