|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Zvedá se vítr
je cítit voda
za dveřmi je déšť
než jako ten komu nebylo odemčeno
zvenčí omyje okna i náhrobky tváří
a zchladí mou krev
tam v pokoji ze stínů a času
kde v dokonalé vzdálenosti od slunce
s níž nehořím ani nejsem změněn v led
dolévám petrolej do hvězd
a stahuji knot Měsíci
abych ztišil psy i mrtvé mých nocí
pak pochopím vodu pokaždé
když prší mi do otevřených očí a jizev
toho čím jsem chtěl být zraněn
jako třeba ženami a pěstmi
ale nejvíc láskou
neboť ta je nejvyšším vědomím
které vede k poznání, že světlo kterým hořím
navrátím jednomu ze svítání
a duši mou
z tisíce a jednoho ptáků
jež jsou mými nepokoji, závratí a tužbami
daruji hladinám, jež jsou zrcadly vod i nebe
bez lítosti s níž žiji a umírám každou vteřinou
o nichž vím stejné nic jako o hodinách, týdnech a dnech
jež v podobě písku sypou se k nohám
a všechna slova i ticho
jsou šlépěji na pobřeží
než vlna sedmá
ta nejdelší
smyje vše
|
|
|
